Rostliny: Dahlia - jiřina

V pozdním létě začínají zahradám kralovat jiřiny (Dahlia). Kultivarů této krásky z rostlinné říše je nespočet. Setkat se můžeme s květenstvím jednoduchým, pomponkovitým, kaktusovitým, polokaktusovitým, kulovitým, pivoňkovitým, a dalšími.

Nízké odrůdy se uplatňují jako obruby záhonů nebo k osázení větších ploch. Vysoké kultivary pak vysazujeme jako solitéry nebo do řad jako pohledovou clonu či pás dělící jednotlivé části zahrady. Jiřinky byly objeveny v roce 1784 ve vysočinách Mexika ředitelem mexické botanické zahrady, odkud se rozšířila do Španělska a dál do Evropy. K nám se tato rostlina dostala až v roce 1834 a první exempláře byly pěstovány v Dašicích u Pardubic.

Vzhledem k jejich původu rostlinám svědčí slunná, chráněná a teplá místa. Mají rády středně těžkou a přiměřeně vlhkou půdu, obohacenou o kompost nebo uzrálý chlévský hnůj. Ocení také přídavek fosforečného a draselného hnojiva. Jiřinky jsou choulostivé na mráz, a proto je vysazujeme tak, aby byly podzimními ledovými muži zasaženy co nejméně, tedy v počátkem května a rostliny vypěstované z řízků až ke konci května. Zhruba 14 dní před výsadbou vyneseme hlízy ven ze sklepa a pokud jsou přeschlé, necháme je půl dne stát ve vodě, aby se hlízy zregenerovaly. Vhodné je hlízy před vysazením namočit do roztoku hypermanganu a nechat v teplejší místnosti narašit. Nízké jiřinky pak vysazujeme na vzdálenost 50-70 centimetrů, vysoké na vzdálenost 80-100 centimetrů tak, aby jejich krček byl asi deset centimetrů pod povrchem země. Pokud jsou trsy hlíz příliš velké, rozdělíme je na menší části a řezné rány necháme zaschnout. Každá část musí mít na krčku alespoň jeden růstový pupen. Krásných a mohutných květů dosáhneme odstraňováním přebytečných výhonů v průběhu růstu tak, že ponecháme jen tři až čtyři hlavní výhony. K těm nezapomínáme přidat oporu, aby se lodyhy rostlin nepolámaly. Masivních květů můžeme navíc dosáhnout vylamováním postranních poupat. Dobu kvetení prodloužíme odstraňováním odkvetlých květů. Po přemrznutí rostliny vyjmeme ze země, seřízneme lodyhy na deset centimetrů, a očištěné hlízy necháme oschnout. Suché je pak uložíme na lísky prosypané rašelinou, pískem nebo pilinami. Lísky na zimu uskladníme v suché chladné místnosti, kde se teplota pohybuje v rozmezí 4-6 ˚C.