Vodní zahrada - výběr rostlin pro vodní plochy a jejich okolí

Vodní zahrada, aby dobře prospívala a měli jsme z ní radost, musí dospět do stavu rovnováhy. Majitelé vodních ploch se často mylně domnívají, že pokud zajistí jezírku dostatečné okysličení prostřednictvím fontány nebo vodopádu, bude voda v něm čistá a chemicky vyvážená. Ovšem jen optimální přísun kyslíku rovnováhu vodního drahokamu nezajistí. Ve vodě, zejména pokud je bohatá na minerály, se množí řasy a ty je třeba v růstu omezovat. Pokud odčerpají živiny z vody vývojově vyšší vodní rostliny, je rozvoj řas značně potlačen.

Důvod pro pěstování vhodných vodních rostlin je tedy jasný – kromě estetického přínosu jsou i úspěšným štítem v boji proti obávaným vodním řasám. Pokud je totiž v jezírku zastoupeno dostatečné množství vodních rostlin, lze předpokládat, že voda v něm zůstane čistá, okysličená a bude se blížit bodu vážené rovnováhy.

K nejpůvabnějším a také nejžádanějším vodním rostlinám patří lekníny (Nymphaea). Vodní plochu zdobí celé léto a dobře prosperují ve větších hloubkách. Většina z nich je tedy vhodná do větších jezírek s dostatečně vysokým sloupcem vody, existují však i trpasličí druhy pro mini vodní nádrže, jako je třeba dřevěná káď, soudek či keramická miska. Tím, že listy těchto krásek pokryjí hladinu vodní nádrže, čímž omezí přísun světla do vody, narušují podmínky pro růst primitivních vodních řas. Lekníny bychom však neměli na vodní hladině nechat růst živelně. Optimální plocha zakrytá listovím plovoucích rostlin je v případě vodních nádrží zhruba jedna třetina. Stejně tak uvažujeme i při osazování vodních zahrad – rostliny by měly zaujímat jednu třetinu celkové plochy, přičemž do výměry nepočítáme mělčiny.

Hlubokovodní říši rostlin u nás zastupují kromě leknínů také stulíky (Nuphar). Jsou to rostliny, kterým se daří v hloubce vodního sloupce 30 cm a více. Jako příbuzní leknínů patří do stejné čeledi Nymphaeaceae, ale nejsou tak půvabné jako lekníny.

Další skupinou vegetace kolem vody jsou rostliny ponořené. Jejich význam spočívá v utváření chemické rovnováhy – čerpají z vody minerály, jimiž se živí vodní řasy. Ponořené vodní rostliny poskytují rovněž dostatek kyslíku okrasným rybám a jejich mladé výhonky jsou oblíbenou rybí potravou. Listy na vodní hladině poskytují obyvatelům tůně stín za horkých a slunečních dní a mezi stébly pod vodou se dobře daří jikrám. Při osazování nádrže dodržujeme maximální hloubku výsadby, která činí 90 cm s ohledem na druh. Mezi ponořené rostliny patří: růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum), bahnička jehlovitá (Eleocharis acicularis), vodní mor kanadský (Elodea canadensis), žebratka bahenní (Hottonia palustris), šídlatka jezerní (Isoetes lacustris), šípatka (Sagittaria lorata) a další.

Rostliny, jimž se daří při okrajích vodních ploch v bahnité půdě a snesou i několik centimetrů vody, patří mezi pobřežní rostliny. Mezi nejběžnější řadíme puškvorec obecný (Acorus calamus), žabník (Alisma), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), ďáblík bahenní (Calla palustris), blatouch bahenní (Caltha palustris), ostřice řízná (Carex acuta), orobinec nejmenší (Typha minima) a další.

Zajímavou skupinou jsou rostliny plovoucí. Jejich masa na hladině vodní plochy brání průniku světla do vody, čímž omezují rozmnožování vodních řas. Obvyklým zástupcem plovoucích rostlin je okřehek trojbrázdý (Lemma trisulca) nebo kotvice plovoucí (Trapa natans) a další.