Rostliny: Aconitum - oměj

Na stinných záhonech patří oměj k nejatraktivnějším trvalkám. Některé z nich stále ještě kvetou, a tak se nechte okouzlit jejich krásou.

Krása modrofialových květů podzimních omějů je nenapodobitelná. V polostínu pod keři nebo stromy jejich temné svíce září mezi podzimními sasankovkami (Anemone), ploštičníky (Cimicifuga), bohyškami (Hosta) a kapradinami, jako by je sem zavál vítr z pohádkového lesa. Respektu pěstitelů se těší nejen pro krásnou barvu květů, ale také pro svoji prudkou jedovatost (viz text dole), která od nepaměti vzbuzovala strach. Podzimní oměj Carmichaelův (Aconitum carmichaelii ’Arendsii’) je jedním z nejznámějších zástupců velké skupiny omějů. Je oceňován zejména pro svá atraktivní květenství vysoká kolem 1,40 m, která zdobí zahradu až ke konci vegetační sezony – na přelomu září a října. Naopak mezi rané oměje, kvetoucí už v červnu, lze počítat oměj šalamounek (Aconitum napellus), dosahující výšky 1,20 m, či oměj vlčí mor (Aconitum vulparia). Posledně jmenovaný druh vytváří menší květy krémově žluté barvy a dorůstá výšky jen kolem 80 cm. Kříženec oměj zahradní (Aconitum cammarum) dosahuje výšky až 1,20 m a rozkvétá v červenci květy nejen čistě modrými, ale i s bílými skvrnami. Všechny tři jmenované časné oměje u nás rostou v přírodě; poslední z nich zplaněl.

Praktické minimum

Nároky většiny omějů jsou podobné. Dávají přednost vlhkým, humózním půdám bohatým na živiny. Ideální jsou pro ně polostinná stanoviště pod zelenou klenbou stromů a keřů. Aby oměj dobře rostl na slunném stanovišti, musí být půda stále dostatečně vlhká. Pokrytí půdy, například mulčovací kůrou, zajistí stálejší teplotu půdy a pomůže proti jejímu přehřívání, které kořeny omějů nemají rády. Je-li půda příliš teplá a suchá, stávají se tyto trvalky náchylnější k některým chorobám, například k padlí.

Pokud oměj po několika letech poleví v kvetení, měli byste jej rozdělit. Vhodný čas k tomu nastává právě teď, na podzim. Vyryjte celý trs a od hlavního kořene, který bývá hlízovitě až vřetenovitě ztlustlý, oddělte menší hlízky. Ty zasaďte do kvalitní kompostové zeminy a překryjte je další, asi 2 cm silnou vrstvou substrátu. Tak se v následujícím roce budete moci těšit z krásných květů.

Pozor jed!

Oměj vlčí mor nedostal své hrůzně znějící jméno náhodou. Naši předkové dobře věděli o jeho jedovatosti a používali rostlinu k trávení velkých šelem: stačilo pomazat kus masa šťávou z oměje a pohodit jej v lese. Těmito jedovými nástrahami likvidovali lišky a vlky. Využití oměje – ať už vlčího moru, nebo jeho příbuzných – připomínají i některé jejich lidové názvy: třeba mordovník, zlý mníšek nebo střevíčky do nebe ... Ostatně působení omějů znaly i bylinářky a vědmy, a tak byl oměj častou příměsí „čarodějných mastí“.

Dnes víme, že jedovaté jsou všechny části rostliny, od kořenů až po semena. Platí to pro většinu příslušníků tohoto rodu. Příčinou jsou rozličné alkaloidy, které rostliny obsahují: nejdůležitějším z nich je akonitin, jeden z nejprudších jedů v celé rostlinné říši, který má podobné vlastnosti jako strychnin. Už malé množství způsobuje křeče srdeční svaloviny a nervstva, které zpravidla končí smrtí.

Proto máte-li malé děti, rozmyslete si, zda opravdu chcete oměj na zahradě mít. A v každém případě s rostlinou pracujte jen v zahradnických rukavicích, ať už ji sázíte, dělíte nebo odstřihujete odkvetlá květenství. Dotýkáte-li se přece jen rostliny holýma rukama, pečlivě si po práci umyjte ruce