Rostliny: Gaultheria - libavka

Bohatý rod najdeme na všech kontinentech vyjma Evropy a Antarktidy. Celkem bylo popsáno kolem 170 druhů. Rod nese jméno na počest Jean Francois Gauthiera (1708 - 1756), který byl oficiálním královským lékařem provincie Quebec. Založil též první meteorologickou stanici v Kanadě.
Keře libavek se podobají brusnicím, od nichž se mimo jiné nápadně liší stavbou plodů. Plod totiž, i když to tak nevypadá, není bobule, ale tobolka, která je uzavřená ve zdužnatělém kalichu. Libavky můžou být nízké, plazivé keříky, ale některé druhy jako himálajská Gaultheria fragrantissima jsou menší stromy vysoké kolem 5 m. Většina druhů obsahuje fyziologicky aktivní látky a mají rozsáhlé využití v medicíně

V zahradách se nejčastěji pěstuje libavka polehlá (Gaultheria procumbens). Tento nízký plazivý keřík dorůstá do výšky 10 - 15 cm. Šíří se podzemními výběžky a v příhodných podmínkách vytváří husté pěkné koberce. Listy bývají eliptické až 5 cm dlouhé, v přírodě obvykle menší, v zahradách pěstované klony mají listy větší. Jsou lesklé, tmavě zelené. V zimě se můžou vrchní listy barvit do purpurova. Plody jsou červené, ozdobné, vydrží na rostlině až do jara, protože je nežerou ptáci ani hlodavci.

V přírodě roste na písčitých či rašelinných půdách v lesích na východě Severní Ameriky. V horách stoupá až do výšky 1500 m. Byl to významný léčivý prostředek Indiánů. Používali ji při léčbě bolestí a jako podpůrný prostředek při lovu nebo nošení těžkých břemen. Říká se jí také „indiánský aspirin“. Hlavní účinnou látkou je methyl salicylát. Libavka má analgetické účinky, používá se také proti nadýmání a je močopudná. Zevně se používá při léčbě akutních případů revmatismus, ischiasu, bolesti svalů, při úrazech a neuralgiích. V kosmetice se používá v přípravcích proti celulitidě, zubní hygieně a masážní terapii.

Pro velký obsah silic se z ní vaří čaj (listy se nechávají nějakou dobu fermentovat), silice se používají jako chuťové koringens v lékařství a kosmetice (zubní pasty) i v cukrářství (žvýkačky, kandované ovoce).

V zahradách je oblíbená jako vynikající půdopokryvná rostlina pro lehké kyselé půdy. V rašelinných půdách či čerstvé listovce se rozrůstá pomocí výběžků a vytváří tmavě zelený koberec. V jílovitých půdách roste poměrně špatně, většinou zůstává pouze v jamce, do které jsme ji vysadili.

Používá se především jako podrost pod vyšší stálezelené či poloopadavé pěnišníky a další vřesovištní rostliny. Své důležité místo má i jako vánoční dekorace, nebo k výzdobě zádveří na sklonku roku. Velmi dobře roste v nádobách. Na trhu jsou také dvě odrůdy: velkoplodý ´Dart's Red Giant´ a ´Red Baron´, který bohatě plodí a listy na koncích větví červenají. Zejména v době plodů je libavka poléhavá velmi atraktivní, ale ani bílé květy v pozdním jaru nepřehlédneme. Navíc celoročně ji zdobí sytě vybarvené kožovité listy.

Libavka Miquelova (Gaultheria miqueliana) je plazivý, pokryvný keřík dorůstající do 25 cm. Lesklé oválné listy jsou na okrajích pilovité a měří 2 - 4 cm. Plody jsou bílé či narůžovělé. Pochází z Japonska a Kamčatky. V zahradách dobře roste a používá se jako půdopokryvná rostlina v kombinaci s dalšími vřesovištními rostlinami, většinou jako podrost pod většími keři. Společně s předešlou se uplatní také na skalce.

Libavka shallon (Gaultheria shallon) je hustý výběžkatý keř se vzpřímenými nebo prohnutými větvemi. Dorůstá do 1 m. Listy jsou 5 - 10 cm dlouhé. Plody má spíše nenápadné, černé. Původně roste od Aljašky po Kalifornii. Snáší dobře oslunění i stinné podmínky. Ve vhodných podmínkách často tvoří souvislé, mnohdy takřka neprostupné keřové patro. Nenápadní černé plody se v Americe používají do koláčů a džemů, větve ve vazačství. Všechny uvedené libavky mají jedlé plody, požívají se čerstvé nebo sušené.

Kromě zmíněných druhů se vzácně pěstují i další libavky jako libavka žláznatá (Gaultheria adenothrix), libavka klínovitá (Gaultheria cuneata) či libavka rozprostřená (Gaultheria humifusa).

Libavky se rozmnožují výsevem semen, která je třeba dobře vyčistit. Semena druhů z mírného pásma vyžadují chladné období. Osvědčili se výsevy koncem léta. Semena vysejeme mělce do lehkého rašelinného substrátu a výsev umístíme do poloteplého pařeniště. Také lze semena stratifikovat a vyset na jaře. Druhy jižní polokoule jako Gaultheria mucronata vyséváme brzy na jaře v chladném skleníku. Trsnatě rostoucí druhy množíme dělením. Můžeme též řízkovat a to jak bylinnými řízky začátkem května, tak i vyzrálými řízky koncem srpna (Gaultheria mucronata v září až říjnu). Kultivary musíme množit pouze vegetativně.