Rostliny: Paeonia suffruticosa - pivoňka dřevitá (2)

Cesta do Evropy

S rozvojem obchodu mezi Čínou a Evropou ztratila Čínská zeď něco ze své neprostupnosti. A tak kolem roku 1787 dorazily první dřevité pivoňky také do našich zeměpisných šířek. Vznešené rostliny zde vzbuzovaly velký obdiv, avšak kvůli své jemnosti a zdánlivé křehkosti vyvolávaly zpočátku obavy, že budou citlivé a náročné na pěstování. Tento názor zůstává rozšířen dodnes. Ale opak je pravda: sortiment je bohatý na odrůdy, jež jsou citlivější a náročnější na podmínky pěstování, ale na druhé straně je na trhu i značný počet odrůd vytrvalých, odolných a mrazuvzdorných.

Většina dřevitých pivoněk patří do skupiny Suffruticosa. Rozlišují se skupiny odrůd šlechtěných v Číně a skupiny z Japonska. Čínské odrůdy jsou nižší a zdobí je velké, bohatě plné vonné květy kulovitého tvaru. Japonské odrůdy voní jen zřídkakdy, převládají jednoduché nebo poloplné miskovité květy a bývají většinou vyšší než jejich čínské příbuzné. Jednu z impozantních skupin vytvářejí odrůdy ze skupiny Rockii.

Nenároční otužilci

Paeonia rockii pochází z vysokohorských oblastí, proto odrůdy z ní vyšlechtěné dobře snášejí jak chlad, tak horko. Keře bývají vysoké kolem dvou metrů a jsou bohatě olistěny od horních partií až k zemi. Jejich květy mohou dosahovat v průměru kolem 20 cm. Jejich typickým poznávacím znakem je tmavší zbarvení na bázi uvnitř květů. O něco méně pompézní jsou menší jednoduché květy botanické formy Paeonia delavayi a Paeonia lutea. Ty na rozdíl od prošlechtěných odrůd kvetou o čtyři týdny déle a i po hlavním období kvetení přinášejí tu a tam několik květů pro potěšení. Od sedmdesátých let obohacují sortiment hybridy Itoh. Tito kříženci dřevité a bylinné pivoňky vytvářejí kompaktní keříky, nesou ale velké květy dřevitých pivoněk. K tomu jsou neobyčejně mohutní. Po přejití mrazem na podzim zvadnou a zatáhnou do země a na jaře opět nově vyraší. Pozor: pivoňky Itoh se vysazují do jiné hloubky než ostatní dřevité pivoňky. Jejich kořeny by měly být pokryty půdou jen mělce, tak jako u bylinných pivoněk stačí jeden až dva centimetry silná vrstva zeminy.

Všechny ostatní dřevité pivoňky se vysazují podstatně hlouběji. Mnohé ušlechtilé odrůdy jsou naštěpované na podnoži. Podnož (kořenová část, zpravidla planá) však slouží jen jako počáteční pomoc a později se odstraňuje. Místo štěpování, které je těsně nad ztloustlými kořeny, musí proto ležet 10 až 15 cm pod povrchem půdy, aby také ušlechtilá odrůda mohla vytvářet kořeny. Některé pěstitelské firmy dokonce podnož z roubovaných rostlin po několika letech odstraňují: je to účinný postup, který se však odráží v ceně rostlin.

Kterou vybrat?

Pro výběr odrůdy je vedle vzhledu a odolnosti důležitá také dvoutýdenní doba kvetení: zatímco ’Yae Zakura’ otevírá své květy již od dubna, odrůda ’Bartzella’ kvete koncem května, a ’Shima No Fuji’ dokonce začátkem června. Při vhodném výběru a kombinaci odrůd se můžete z krásy impozantních květů těšit po dlouhé týdny. Vysoké odrůdy vypadají půvabně vysazené jako solitéry, menší odrůdy můžete kombinovat s trvalkami a plané formy neztratí nic ze své krásy, i když je použijete třeba ve volně rostoucích živých plotech.

Základní pravidlo pro umístění dřevité pivoňky zní: čím větší a nápadnější květy, tím pozorněji vybírejte doprovodné rostliny, jinak výsledný celkový dojem bude neuspořádaný. Díky velké rozmanitosti barev a tvarů mohou být dřevité pivoňky mnohostranně použity. Krásně vyniknou jako solitéry ve formálně uspořádaných barokních nebo japonských zahradách, jsou však vhodné i pro přírodní osázení. A navíc jsou to mimořádně vděčné vytrvalé rostliny, jejichž půvab a krása s věkem rostou. A to není zanedbatelné: vždyť se mohou dožít i víc než sta let.