Rostliny: Incarvillea - dvojostice

Incarvillea

Rod asi s 18 druhy pochází ze střední a východní Asie a Himálaje, rozšířen je zvláště v západní Číně. Jsou to pozoruhodné polokeře a hlíznaté trvalky stejné čeledi trubačovitých (Bignoniaceae) jako jacaranda, většinou se zpeřeně dělenými listy. Trubkovité, zářivě zbarvené květy jsou buď jednotlivé, nebo v hroznech. Plodem je dlouhá dvoupouzdrá tobolka obsahující množství křídlatých semen.

Rostliny vyžadují humózní, dobře propustnou, ale ne suchou půdu a slunce nebo polostín. Snadno se množí ze semen hned po jejich dozrání či v předjaří. Semenáčky je třeba pikýrovat hned, jakmile vytvoří první pravé listy.

Incarvillea grandiflora

Pochází z jihozápadní Číny. Je podobná druhu Incarvillea himalayensis, ale listy jsou leskle sytě zelené, obvykle bez postranních lístků a květy karmínově nebo purpurově nachové, jednotlivé či po dvou až třech. Kvete koncem jara a začátkem léta. Oba druhy jsou pěkné rostliny do kapes ve skalce nebo pro vyvýšené záhony.

Incarvillea himalayensis

Vyskytuje se v západním Nepálu a jižním Tibetu. Růžicovitá trvalka dosahuje výšky kolem 10 cm za květu, ale za plodu je vyšší. Listy jsou uspořádány v dost ploché růžici, kovově šedozelené, někdy s nachovým nádechem, lichozpeřené, s velkým koncovým lístkem a až čtyřmi páry mnohem menších bočních, květy jednotlivé, růžové s bělavým, žlutě zvýrazněným ústím, mají 5–6 cm v průměru, s pěti rozloženými cípy. Kvete začátkem léta. Sorta ‘Frank Ludlow’ je karmínově růžová, ‘Nyoto Sama’ jasně růžová.