Zídky - postavte si suchou zídku

Zdi zhotovené z přírodních kamenů bez malty se označují jako suché zídky. Pokud jsou postaveny správně, vydrží dlouho, při chybné konstrukci se však kameny mohou posouvat, nebo dokonce ze zdi vypadnout.

Úhel: Volně stojící suché zídky jsou nejstabilnější, pokud úhel jejich sklonu činí 60–70º: ze široké báze se směrem nahoru zužují. Suché zídky budované na svazích jako ochrana proti sesutí by rovněž měly být zešikmené a „opírat“ se o terén.

Drenáž: Voda má mimořádnou sílu, především v zimě za mrazivého počasí. Pokud se nahromadí za suchou zídkou, může rozpínající se led kameny snadno posunout. Oblázkové a štěrkové podloží za zídkou proto zajišťuje svedení prosakující dešťové vody dolů do drenážní trubky a její odvedení. Také pod zdí by měla být 30–50 cm vysoká, pro vodu propustná vrstva oblázků. Tak zabráníte tomu, aby se zeď za mrazu zvedala, klesala nebo posouvala a ztrácela tak stabilitu.

Spojení: Suché zídky jsou převážně tvořeny krátkými kameny, které se kladou jeden za druhým, vedle sebe a na sebe. Mezi ně byste v pravidelných odstupech měli vsazovat dlouhé přírodní kameny, tzv. vazáky, které vystačí na celou hloubku zdi. Působí jako spojovací prvky, které dodávají celé stavbě stabilitu.

Osázení: Když je zídka hotová, můžete některé spáry vyplnit jemně drobtovitou zahradní zeminou a osadit typickými skalničkami, jako netřeskem (Sempervivum), polštářovitým zvonkem karpatským (Campanula carpatica), tařičkou (Aubrieta) nebo huseníkem (Arabis). Zemina působí spolu s kořeny jako slabý tmel. Ve volných spárách se s oblibou zdržují také ještěrky.