Rostliny: Lavandula - levandule

Levandule je doma v Provence, nádherné kopcovité krajině na jihu Francie. Od června až do srpna se však její vůně vznáší ve vzduchu také na našich zahrádkách – když sluneční paprsky promění stříbrozelené polokulovité keříky při okrajích cest a v předzahrádkách v modré voňavé polštářky.

Květy v barvě prázdnin

Ve 12. století představila levanduli zahradnickému a lékařskému světu abatyše Hildegarda z Bingenu – a už o čtyři staletí později se tato vonná bylinka ze Středomoří stala neodmyslitelnou součástí mnoha zahrad. Z květů levandule se připravuje léčivý čaj a vonné silice se tradičně používají pro výrobu parfémů a přísad do koupele.

Levandule se osvědčila rovněž jako všestranně využitelná trvalka. Je nepostradatelná zejména ve venkovských zahradách, ale i ve formálních úpravách se uplatní k ohraničení záhonů. Rovněž v moderních parcích působí stříbrošedé listy levandule nadčasově. Na záhony se „špatnou“ kamenitou půdou je tento polokeř jako stvořený: 50–70 cm vysoká levandule lékařská (Lavandula angustifolia) se totiž s extrémním horkem a suchem musí vyrovnávat také ve svém přirozeném stanovišti v neúrodných kamenitých půdách jižní Francie a Španělska.

Levandule je ideální volbou pro pohodlné zahradníky – v zahradě vyžaduje k tomu, aby dobře prospívala, jen málo péče. Klasické odrůdy ’Mundstead’ a ’Hidcote Blue’ přinášejí květenství sametově fialových květů od července. Zakrslé odrůdy ’Nana Alba’ nebo ’Dwarf Blue’ se výborně hodí například do větších balkonových truhlíků. Zajímavou zvláštností je levandule hlávkovitá (Lavandula stoechas), označovaná rovněž jako francouzská levandule, která dorůstá jen do výšky 50 cm a vyžaduje slabě kyselou půdu. Její květenství nesou na vrcholu purpurově červené listeny, které zdálky vypadají jako motýli. Tato levandule však nesnáší teploty nižší než –50 C, a proto je nejlepší vysadit ji do nádoby a na podzim přenést do domu, kde může přezimovat.

Také levandule zubatá (Lavandula dentata) je méně mrazuvzdorná a pěstuje se jako přenosná rostlina, která zimuje v domě. Tam roste bez potíží a krásně voní celou zimu. Tento druh má větší šedozelené listy, které jsou širší a na kraji zubaté. Voní ještě silněji než levandule lékařská. Květy jsou větší a růžovofialové, dekorativně působí rostliny pěstované na kmínku. Také v nádobách dorůstá běžně výšky 80 cm.

V létě vykvétá levandule prostřední (Lavandula intermedia), jejíž květní lodyhy vysoké až 1,2 m se rozbíhají do všech stran.

Levandule a růže?

O levanduli se často hovoří jako o ideálním doprovodu růží. Levandule skutečně v přímém sousedství královny květin vydrží, optimální kombinace to však není. Zatímco růže je nutné zalévat a hnojit, levandule roste za těchto podmínek tak silně, že zevnitř často vyholuje. A zatímco růže ocení kůrový mulč, levanduli vyhovuje spíše vrstva oblázků.

Na záhonu tedy jsou pro levanduli lepšími sousedy suchomilné trvalky, jako řebříček, čistec vlnatý nebo pryšec chvojka. Kouzelně vypadá také ve společnosti šateru, rozchodníků a kavylů. Společně s mediteránními bylinkami, jako tymiánem nebo rozmarýnou, vytvoří levandule v blízkosti terasy aromatickou oázu. Pokud si libujete v kontrastech, vneste do modrého levandulového moře bílé svíčkovce (Gaura) nebo jednotlivé sporýše klasnaté (Verbena bonariensis).