Kvetoucí dominanty

Vysoký vzrůst a nápadná květenství některých trvalek dodají záhonům potřebnou členitost a dynamiku.

Co mají společného stračky (Delphinium), mnohokvěty (Kniphofia) a náprstníky (Digitalis)? Všechny tři atraktivní dominanty květinových záhonů se mohou pochlubit půvabnými barevnými květy, ale upoutají hlavně svou velikostí, nápadnými tvary květenství a celkovým vzhledem. Samy o sobě jsou natolik výrazné, že ihned přivábí pozornost návštěvníka, uvedou ho do vstupních prostor zahrady a pak mu dále vytyčují cestu a provázejí jej mezi rozkvetlými záhony. Díky své výšce a nápadnosti se uplatní především v rozlehlých zahradách. Ale velké prostory nejsou nezbytné: citlivě zvolené kombinace vyšších rostlin často dodají na atraktivitě i malému záhonu.

Vyvážené záhony

Výběr „kvetoucích svící“ je přitom poměrně bohatý: na slunných záhonech se může dařit také kopíčku (Asphodeline), divizně (Verbascum) či liliochvostci (Eremurus), v polostínu mohou svítit náprstníky (Digitalis) či udatny (Aruncus), na chudých půdách bude dobře vlčím bobům (Lupinus).

Při plánování záhonů se držte následující zásady: mezi rostlinami by měly být velké rozdíly ve výškách a malé rozdíly v barvách květů. Vůdčí trvalky totiž nejlépe vyniknou, když je mezi nimi a jejich sousedy výrazný výškový odstup. Harmonická, nepříliš pestrá barevnost jednotlivých druhů pak zajišťuje vyvážené, klidné celkové působení kompozice. Kompromisem jsou jemné barevné přechody: mnohokvět se vyskytuje v různých barevných odstínech od bílé přes krémovou a žlutou až po jemnou meruňkovou, zatímco stračkám vévodí rozmanité chladné odstíny modré a fialové, doplňované výjimečně světle růžovou či bílou.

Všeho s mírou

Pro malé zahrady platí ještě jedno osvědčené pravidlo: méně bývá více. Rozhodující jsou nejen barvy, ale také počet vysokých rostlin. Omezte se na jednotlivé „kvetoucí svíce“ a zvolte kupříkladu pastelové tóny květů. Světlé barvy zahradu opticky zvětší a vysoké rostliny zajímavě vyplní svěřený prostor.

Důležitou úlohu mají v malých i velkých zahradách doprovodné rostliny. Jejich květy a růstové formy vytvářejí protiklad k obrovským dominantním rostlinám a pomáhají jim tak vyniknout. Aby na sebe nestrhávaly pozornost, měla by jejich barevnost být spíš umírněná a méně nápadná.

Záhony, rabata a zdi

Vysoké květiny nacházejí uplatnění nejen ve vzdálenějších rabatech a trvalkových záhonech, ale mohou krášlit i okrajové záhony podél stěn domu, zdí a zídek nebo dodávat půvab zeleným živým plotům. Při jejich používání dbejte těchto zásad: V rabatech dávají dominantní statné rostliny ráz celé výsadbě. U vzdušných skupin nebo jednotlivých výsadeb je žádoucí, aby doprovodné rostliny vytvářely vhodné pozadí. U domovních zdí byste měli naproti tomu vytvořit relativně hustou výsadbu, aby se rostliny brzy rychle rozrostly, protože právě zdi mají být ve většině případů rostlinami zakryty. Ani výškové rozdíly mezi rostlinami by v tomto případě neměly být příliš velké. Mnohé druhy totiž trpí vyholováním – to znamená, že mají sklon ztrácet olistění od spodních částí, kde pak zůstávají jen nevzhledné stonky. Jiné rostliny jsou náchylné k padlí, které se usazuje jako šedavý povlak na listech, ty pak vypadají jakoby plesnivé, postupně zasychají a rovněž opadávají. Vybírejte proto takové doprovodné rostliny, které snášejí zastínění od svých dominantních partnerů. Dobře promyšlené výškové uspořádání se postará o to, aby výsadba kvetla a byla atraktivní ve všech patrech.