Okrasné trávy - stébla ve větru

Mistři zahradnického umění okrasné trávy dlouho opomíjeli. Teprve na začátku 20. století je začal soustavně využívat významný německý šlechtitel Karl Foerster. Dnes si zahradu bez stébel a klasů jen stěží dokážeme představit. S pestrobarevností kvetoucích rostlin sice trávy soutěžit nemohou, avšak díky jemným a přitom rozmanitým tvarům a velikostem si vždy získají svůj díl pozornosti. K úspěchu jim napomáhá také to, že je v zahradě lze využít mnoha způsoby.

Jako dominanty přicházejí v úvahu vysoké okrasné trávy stroze vzpřímeného vzrůstu, jako třtina (Calamagrostis) nebo pampová tráva (Cortaderia). Především v moderních architektonických zahradách umožňují přirozené rozčlenění zahrady, například vysadíte- -li tyto vzrůstné druhy v pravidelných odstupech po obou stranách cest, u míst k posezení nebo vodních nádrží.

Zcela jinak působí trávy se vzdušným, převislým typem růstu, jako kavyl (Stipa) nebo dochan (Pennisetum): pokud je volně rozptýlíte na záhonech, dodají zahradě přirozenou podobu.

Květy a doprovod

Pěkně vypadá například skupinka sesazená z okrasných trav a trvalek podobné výšky. Můžete tak zkusit zkombinovat třeba vzdušná květenství mohutných, až výšky dospělého člověka dosahujících odrůd ozdobnice (Miscanthus) s kvetoucími obry, jako je záplevák (Helenium), sadec (Eupatorium) a slunečnice (Helianthus). Zřetelně kompaktnější druhy kavylu jsou stejně působivé ve společnosti středně vysokých trvalek, jakými jsou denivky (Hemerocallis) nebo máčky (Eryngium). Chcete-li vytvořit nápadný kontrast ke kulovitým květenstvím ostálek nebo jiřinek, nabízejí se pro kombinaci trávy s dlouhými hustými klasy, jako strdivka (Melica), pěchava (Sesleria) a dochan (Pennisetum). Avšak ať už mají květenství okrasných trav jakýkoli tvar, jedno je jisté: jejich zelené a hnědé odstíny vytvářejí v létě klidový protipól k pestrým barvám květů trvalek a letniček.

Indiánské léto

Vrchol sezony trav nastává na konci léta a na podzim. Když se vysoké okrasné trávy, jako ozdobnice, bezkolenec (Molinia) a proso (Panicum), na několik týdnů vybarví do intenzivních odstínů žluté a oranžové, mnohé trvalky jsou už odkvetlé. Ale i když zářivá barevnost trav posléze pohasne, neměli byste stébla odstřihovat, neboť pod jinovatkou nebo sněhovou přikrývkou propůjčují zimní zahradě zvláštní kouzlo. (Navíc sestřižená stébla tvoří dutiny, v nichž se hromadí voda, což rostlinám znesnadňuje přezimování.)

Méně známo je, že ne všechny okrasné trávy či traviny se dostávají do vrcholné formy až na konci léta a na podzim. Některé menší druhy ostřice (Carex), kostřavy (Festuca) a biky (Luzula) vypadají výborně už na jaře a na začátku léta, a jsou proto dobrou společností pro časně kvetoucí trvalky, jako pryšce nebo kosatce bradaté. Jejich stálezelené listy navíc pokrývají půdu záhonů také v zimě. Některé časné druhy okrasných trav se hod k prosvětlení stinných partií: především odrůdy s bíle nebo žlutě pruhovanými listy, jako je rákosík japonský ’Aureola’ (Hakonechloa macra), bika lesní ’Marginata’ (Luzula sylvatica) nebo ostřice japonská ’Variegata’ (Carex morrowii).

Všechny tři uvedené odrůdy dobře prospívají ve světlém stínu a se svou výškou 30–40 cm zůstávají pěkně kompaktní. Hodí se tedy pro olemování záhonů pod stromy a příjemně tak rozšiřují výběr rostlin na podobná stanoviště.