Okrasné bodláky - máčky a bělotrny

Ocelově modré úbory na štíhlých, ale přitom pevných stoncích jsou poznávacím znamením okrasných bodláků. V záhonu přitahují pozornost nejen v období květu od července do září, zajímavé tvary si zachovávají i poté – tato vlastnost je předurčila k tomu, aby se staly oblíbenou složkou suchých vazeb.

Rostliny na sušení ustřihněte, když se začnou vybarvovat domodra.

Bělotrn (Echinops) dorůstá podle odrůdy výšky 80 až 120 cm a po zpětném řezu kvete podruhé. Jeho elegantní kulovitá květenství vyhledává hmyz, zvláště čmeláci.

Trochu nižší jsou máčky (Eryngium), které mají dekorativní, jemně zpeřené listy. Výšku 40 cm nepřesáhne druh Eryngium bourgatii se stříbřitě šedými květenstvími. Výšky 90 cm dosahuje naše domácí máčka plocholistá (Eryngium planum), která kvete zvláště bohatě.

Bodláky se však také umějí bránit. Okraje listů mají osazené jemnými trny, jejichž účelem je odradit býložravce. Proto rostlinám vyberte místo vzdálenější od cest a buďte opatrní při jejich ošetřování.

V záhonu se bodláky dobře srovnají s celou řadou partnerů. Pěkné obrazy plné kontrastů vznikají v kombinaci se žlutým řebříčkem (Achillea), červenou zavinutkou (Monarda) nebo okrasnými trávami. Pokud dáváte přednost osázení v jedné barvě, zkuste šalvěj (Salvia) nebo šantu (Nepeta), jejichž vzpřímená květenství pěkně sekundují kulovitým tvarům.

Stejně jako jejich partnerům se bodlákům nejlépe daří na suchých a propustných stanovištích. Přitom si vystačí jen s omezenou zásobou živin v půdě. Reagují však citlivě na mokro.