Rostliny: Fagopyrum esculentum - pohanka obecná

Jak pěstovat pohanku

Podle svého využití se pohanka obecná nebo také střelovitá či setá (Fagopyrum esculentum Moench.) řadí k obilovinám, botanicky ale patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Jedná se o odnepaměti oblíbenou kulturní rostlinu, u nás je však nepůvodní, pochází z jihovýchodní Asie, odkud se postupně rozšířila do Japonska a zřejmě ve 13. století se pohanka díky kočovným kmenům Mongolů a Tatarů dostala do Evropy.

Pohanka je jednoletá, spíše teplomilná bylina. Výhodou je její krátká vegetační doba. Pohanka vytváří hrozny bílých a růžových květů opylovaných hmyzem, zejména jsou lákadlem pro včely, čmeláky a motýly. Rostlina se velmi využívá ve zdravé výživě. Obsahuje významné množství rutinu, který léčí problémy s cévami, hemoroidy i křečovými žilami. Působí příznivě také na psychicky a fyzicky namáhané osoby. Z těchto důvodů v posledních letech dochází celosvětově ke zvyšování poptávky a spotřeby pohanky. Ze semen pohanky lze připravit různé přílohy, polévky, kaše nebo pomazánky a také se hodí k zapékání.

Semena pohanky vyséváme přímo na záhon do řádků s meziřádkovou vzdáleností cca 10 cm. Doporučená hloubka setí je 30 až 50 milimetrů, do větších hloubek (40 až 50 milimetrů) sejeme, jestliže není v půdě dostatek vláhy. Pohanka je citlivá na nízké teploty. Semena klíčí při teplotě půdy minimálně 7 až 8 °C, teploty pod nulou jí vůbec nesvědčí, proto ji vyséváme až od konce dubna do poloviny května. Nejlepší pro pěstování pohanky jsou středně těžké hlinité nebo lehčí hlinitopísčité půdy. Pro vysoký výnos vyžaduje pohanka dostatek světla a vláhy. Na záhoně mají rostliny pohanky funkci rostlinného herbicidu. Její rychlý růst vede ke komplexnímu pokrytí plochy, čímž komplikuje přežívání plevelu, který zůstává pod ní.

Pohanka se pěstuje pro plody, přičemž je určitou nevýhodou její dlouhodobé a nerovnoměrné kvetení a postupné dozrávání. Plodem pohanky jsou nažky, vzhledem trochu připomínající bukvice, ve srovnání s nimi jsou však celkově menší. Postupně dozrávají na sklonku léta. Nažky se musí bezprostředně po sklizni pečlivě dosušit a skladovat v suchu. Tvrdé osemení je třeba před použitím oloupat. Pohanka se konzumuje buď namáčená nebo naklíčená. Vyloupanou pohanku můžeme přes noc namočit ve studené vodě. Klíčení trvá asi 1,5 dne i před tím ale semena asi 15 minut máčíme. Klíčit můžeme třeba na vlhkém ubrousku. Jakmile klíčky dosáhnou délky samotného semene, je to vhodný čas na jejich zpracování například do salátů nebo pomazánek.

Kromě suroviny pro přípravu pokrmů jsou semena pohanky (vyloupané nažky) využitelné také jako náplň do polštářů, které se dobře přizpůsobí vašemu tělu, brání blokaci krční páteře, a tím také bolestem hlavy a zad. Pohanka v polštáři také odebírá tělesný pot. K přípravě čaje se jsou využitelné slupky a nať. Nejvíce rutinu obsahuje nať, kterou ale sklidíme ještě před květem. Celé rostliny jsou je možné využít na zelené hnojení a sláma se dá zkrmovat.

Pohanka je velmi odolná proti většině škůdců i vůči obvyklým chorobám. Dokáže prospívat i na chudé půdě s nízkým obsahem živin. Tyto vlastnosti ji řadí mezi rostliny vhodné pro všechny, kdo mají alespoň pár čtverečních metrů zahrady a chtějí si při pěstování na ní vyzkoušet něco nového.