Rostliny: Euphorbia - pryšec

Podivuhodná proměnlivost

Nepadnou okamžitě do oka jako růže, svůj půvab odhalují až na druhý pohled. Ale jakmile pryšce jednou objevíte, už se bez nich jen stěží obejdete.

Fanoušci pryšců (Euphorbia) mají jednu velkou výhodu: kamkoliv do světa je vítr zavane, své oblíbené rostliny tam najdou. Rostou v Africe i Austrálii stejně jako v Severní a Jižní Americe, Evropě a Asii. Vzhled pryšců je podobně rozmanitý jako země jejich původu. Některé druhy ční z rozžhaveného pouštního písku a na první pohled připomínají kaktusy. Z jiných, jako třeba z poinzécie neboli vánoční hvězdy (Euphorbia pulcherrima), vyrostou v tropických lesích Jižní Ameriky stromy o výšce až čtyř metrů.

U nás se některé druhy z mírného pásma už dlouho pěstují ve venkovských zahrádkách. K nim patří dvouletý pryšec skočcový (Euphorbia lathyris) a jednoletý pryšec vroubený (Euphorbia marginata). Ale existuje mnoho dalších zahradnicky cenných druhů, které pocházejí především se Středomoří. Za to, že jsou v rostoucí míře mrazuvzdorné i v našich zeměpisných šířkách, vděčíme částečně klimatickým změnám, především však šlechtitelům. Nové odrůdy jsou odolné a zároveň atraktivní.

Když si květy pryšců prohlédnete zblízka, připomenou vám moderní umění. Přesněji řečeno: zdánlivé květy. To, co vypadá jako květní lístky, jsou totiž miskovité listeny. Vlastní květy jsou drobounké a posazené ve středu listenů. Ty jsou většinou žlutozelené, květy však mohou být žluté, červené nebo skoro černé. Podle druhu a odrůdy tvoří listeny zářivé deštníky, velké koule nebo až 30 cm vysoká květenství.

V období květu upoutávají pryšce pozornost i z dálky. Květenství jsou většinou výrazně tmavší než listy, takže vznikají půvabné kontrasty. V závislosti na druhu se období květu pohybuje od jara až do podzimu. Rostliny jsou však atraktivní i bez květů. Pryšce totiž nabízejí bohaté spektrum odstínů zelené – jarní žlutozelenou, chladnou modrozelenou nebo elegantní stříbřitě ojíněnou – a uspokojí tak každý vkus. Zvláště nápadné jsou dvoubarevné odrůdy, jako zelenobílý pryšec statný (Euphorbia characias wulfenii ’Emmer Green’). Svému jménu dělá čest pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites, syn. Tithymalus myrsinites). Nízkými, stříbřitě olistěnými výhony zdobí tato stálezelená trvalka okraje cestiček a skalky. Ohnivým temperamentem okouzlí pryšec Griffithův (Euphorbia griffithii), původem z Himálají. Oranžová až červená květenství září nad elegantními šedozelenými listy. Tento druh sice není stálezelený, odrůdy jako ’Fireglow’ však bodují výjimečně pěkným podzimním zabarvením.

Při zahradní tvorbě jsou pryšce obzvláště ceněné, protože dají zahradě strukturu nejen v létě, ale i v zimě. Nejvýznamnější ze stálezelených druhů je pryšec statný (Euphorbia characias). Jeho odrůdy se vzhledem liší do té míry, že byste na první pohled neuhodli, že jsou příbuzné. I díky tomu jsou všestranně kombinovatelné. Velké oblibě se pryšce těší i pro svou nenáročnost. Většině druhů se nejlépe daří na slunných až polostinných stanovištích s propustnou humózní půdou. Existují dokonce stínomilné druhy, například výjimečně rychle rostoucí pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), který je využitelný i jako půdopokryvná rostlina.