Rostliny: Asparagus officinalis - chřest lékařský

Chřest lékařský (Asparagus officinalis) budou znát mnozí z obchodů jako svazky křehkých, vybělených nebo i zelených výhonků. V současné době je k nám chřest dovážen ze zahraničí, ale v minulosti byl chřest naopak vyvážen od nás. Chřest je vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky až 90 cm, přičemž zaujímá šířku asi 45 cm. Patří mezi jednoděložné rostliny, konkrétně do čeledi chřestovité (Asparagaceae).

Chřest má zpravidla velmi redukované a jednoduché listy. U chřestu se vyskytují samčí a samičí jedinci. Samčí rostliny jsou výnosnější, a proto jsou pěstovány více. Volně roste chřest v oblastech jižní a východní Evropy, severní Afriky a na západní Sibiři. Chřest jako zelenina a zároveň i léčivá rostlina byl znám už ve starověkém Egyptě. Jako zelenina je chřest pěstován pro mladé výhony, zvané také pazochy.

Jak se tedy dá pěstovat chřest i u nás?

Semena chřestu vyséváme do truhlíku nebo pařeniště v březnu, do volné půdy je vyséváme v dubnu do hloubky 2,5 cm. Nejlépe semena vzcházejí při teplotě asi 22 °C. Po šesti týdnech je možné semenáčky přesazovat do sponu po 7 cm. Sazenice s pěti až šesti očky opět přesazujeme zjara následujícího roku do řádků s meziřádkovou vzdáleností 0,4 m na vzdálenost 0,38 m do hloubky 0,10 m na definitivní stanoviště. Zvadlé výhony na podzim nad zemí uřízneme a zahrneme zeminou.

Definitivní stanoviště vzhledem k tomu, že je chřest vytrvalá rostlina, vybíráme zvláště pečlivě. Vhodná orientace je v severojižním směru, aby byl co nejvíce osluněn. Půda by měla být lehká, hlinitopísčitá, ale s vysokým obsahem organické hmoty.

Aby rostliny měly dostatek živin, hnojíme je jednou za tři týdny tekutým hnojivem. Jinak chřest téměř nevyžaduje pozornost. Okopáváme je jen mělce, aby nedošlo k poškození kořenového systému.

Ze škůdců jsou pro mladé rostliny nejvýznamnější slimáci, dospělé rostliny poškozuje chřestovníček a po dlouhém pěstování na jednom stanovišti může škodit i kořenomorka fialová.

První výhony je možné sklízet třetím rokem. Výhonky můžeme sklízet buď zelené nebo vybělené. Bílé (světlé) výhonky mají jemnější chuť, a abychom je vypěstovali, musíme v polovině března nad řádky nahrnout asi 50 cm vysoké a široké hrůbky nebo celé řady pokrýt černou netkanou textilií. V okamžiku, kdy se začne textilie nebo povrch země zvedat (obvykle na konci dubna), odhrneme půdu a bílý výhonek v délce asi 25 až 30 cm opatrně odřízneme. Hrůbek potom opět přihrneme. Půdu nemusíme odhrnovat, pokud si na sklízení výhonů pořídíme speciální dlouhý nůž.

Používá se také zelený chřest. Oproti bělenému chřestu je sice mírně nahořklý, ale má výraznější chuť. Až na to, že nahrnujeme jen nízké hrůbky, je pěstování stejné. Výhony tak prorostou nad povrch, kde je odřezáváme.

Růst chřestu je velmi rychlý (uvádí se až 15 cm za den) a výhony lze sklízet ve třetím roce asi šest týdnů (květen až červen). Od července už nesklízíme, rozhrneme hrůbky a přihnojíme rostliny, které necháme narůstat, aby byly na zimu v dobré kondici. Na hnojení můžeme použít vyhnojený kompost nebo uleželý hnůj. V pozdějších letech je možné prodloužit období sklizně až na osm týdnů. Sklizené výhony je pro pozdější použití možné i zamrazit.

Na definitivním stanovišti chřest vydrží 15 až 20 let. Chřest dobře snáší suché počasí, protože jeho původ je v oblastech s nízkým počtem srážek. Zároveň je ale relativně chladnomilnou plodinou, které se daří nejlépe při teplotě 16 až 24 °C.