Řez ovocných dřevin - slovníček odborných názvů (2)

Fytohormony: přirozené růstové regulátory rostlin. Některé jsou označovány jako stimulátory, např. auxiny, známé jako stimulátory zakořeňování řízků, nebo inhibitory naopak brzdící klíčení semen (např. kyselina abscisová). Dále sem patří cytokininy, gibereliny, etylén a další. Syntetické fytohormony jsou zpravidla dostupné jako komerční produkty.

Fyziologická rovnováha: žádoucí stav stromu, při němž jsou růst výhonů i tvorba plodů natolik vyrovnány, že se ani dřevo, ani plody nevyvíjejí přednostně na úkor druhé položky.

Generativní fáze: doba, v níž stojí v popředí tvorba plodů, na rozdíl od vegetativní fáze, kdy se klade důraz na růst dřeva.

Generativní orgány: části rostlin, na nichž se vytvářejí květy a později plody.

Gibereliny: rostlinné hormony ovlivňující zejména prodlužovací růst pouze nadzemních orgánů (narozdíl od auxinů), podporují kvetení a tvorbu samčích květů, stimulují klíčení semen a zkracují období dormance.

Habitus: individuální způsob růstu, vzhled rostliny.

Herbicidy: převážně synteticky vyrobené látky určené k hubení plevelů.

Hlava (při štěpování): pahýl větve, na který se umísťují rouby.

Hlavní pupen: mohutně vyvinutý pupen, u kterého se předpokládá, že vyraší.

Chloróza: žloutnutí listů, způsobené nedostatečnou tvorbou chlorofylu v důsledku nedostatku železa, případně jako projev napadení specifickou chorobu.

Interakce: vzájemné ovlivňování nebo spolupůsobení.

Internodia: úseky výhonů nebo letorostů mezi pupeny (očky), které následují těsně po sobě.

Jednoletý štěpovanec: naštěpovaný mladý stromek po prvním vegetačním období

Juvenilní stadium: raná fáze vývinu rostlin, během níž nejsou schopny vytvářet generativní orgány. U ovocných rostlin získaných ze semen trvá zpravidla 3–15 let.

Kalus: nově vytvořené dřevní buňky a buňky kůry, které produkují kambium za účelem uzavření řezných ran a poraněných míst.

Kambium: druhotné dělivé pletivo (sekundární meristém), které si trvale ponechává schopnost se dělit a které obklopuje všechny části stonku i kořenu. Směrem dovnitř vytváří část dřevní a směrem ven část lýkovou, a tím umožňuje druhotné tloustnutí kmene nebo kořene.

Klejotok: výtok kleje tj. gumovité látky obsahující bakterie a další cizorodé organismy; vyskytuje se především na nemocných stromech peckovin.

Klon: potomstvo vybrané rostliny s určitými dědičnými znaky vzniklé nepohlavním rozmnožováním.

Kmen: nadzemní nerozvětvená, většinou svislá část stromu od půdy až k nejspodnější větvi. V prodloužené nadzemní části nese korunu a v podzemní části kořenový systém.

Kmenotvorná odrůda: k mezištěpování se použije v případě špatných růstových vlastností ušlechtilé odrůdy dobře rostoucí odrůda, popř. přikročíme k mezištěpování v případě nesnášenlivosti dané odrůdy s podnoží.

Kompaktně rostoucí odrůda: odrůda vytvářející krátká internodia a relativně krátké přírůstky.

Koncový pupen viz terminální pupen.

Konkurenční výhon: mohutný, strmě rostoucí výhon z pupenu, který leží těsně za pupenem, jenž převzal funkci prodloužení kmene (centrální osy) nebo větve.

Konkurenční výhon u hlavní větve: silný výhon, jenž vyrostl těsně za pokračováním hlavní větve. Konstrukce ve tvaru písmene V: speciální opěrná konstrukce tvaru V pro pěstování maliníku.

Kopulace: způsob roubování, který se používá, když jsou podnož i roub stejně tlusté. Uplatňuje se zejména během vegetačního klidu.

Korelace: závislost vyjadřující vztah mezi jevy, znaky a podobně.

Koruna: nadzemní, obvykle bohatě rozvětvená část stromu, jejíž základ je tvořen hlavními (základními) větvemi, obrostlými větvemi dalších řádů a plodným obrostem. Primární funkcí koruny je příjem látek a zajištění reprodukce.

Kořen: všechny podzemní části dřeviny.

Kořenový systém: podzemní útvar tvořený hlavním kořenem, který je obrůstanán kořeny vedlejšími a kořenovým vlášením. Mezi primární funkce kořene patří ukotvení stromu v půdě a příjem živin rozpuštěných ve vodě.

Kořenové výmladky (podrost): výhony, které vyrůstají z kořenů. U štěpovaných dřevin se jedná vždy o podnož, nikoli o ušlechtilou odrůdu. Kořenový krček: nadzemní část podnože ovocné dřeviny tvořící přechod mezi kořenem a kmenem.

„Kosterní“ větve: hlavní (základní) větve vyrůstající po stranách střední větve (terminálu – prodlouženého kmene) nebo z konce kmene (u duté koruny), které tvoří se středním výhonem hlavní konstrukci („kostru“) koruny (větve prvního řádu).

Kotlovitá koruna viz dutá koruna

Krátký plodný výhon: krátký výhon, který je zpravidla velmi brzy zakončen květním pupenem.

Krátký plodonosný obrost, paroží: silně rozvětvené, starší, často do značné míry dolů směřující plodné dřevo, na kterém se většinou tvoří jen špatně vyvinuté plody.

Krátký řez plodného dřeva: plodné dřevo, které je ještě málo výkonné, se řeže na malý počet květních pupenů, aby vznikly opět dobře vyvinuté květní pupeny, resp. zkrácené výhony, brachyblasty.

Kroužkování: odstranění proužku kůry na větvi nebo kmeni, které má za účel zpomalit transport asimilátů z nadzemních částí ke kořenům.

„Krvácení“: vytékání velkého množství mízy z řezných ran nebo z poraněných míst.

Kulovitá koruna: tvar koruny, kdy jsou na rozdíl od oválné koruny rozloženy všechny hlavní, resp. plodné větve rovnoměrně do všech stran.

Květní pupen: pupen, z něhož se vyvine květ nebo květy.

Kyselina abscisová: je inhibitorem mnoha procesů probíhajících v rostlinách, např. inhibuje (blokuje) prodlužovací růst, klíčení semen a rašení výhonů, podporuje opad listů a stárnutí, významně prodlužuje období dormance (pravého vegetačního klidu).

Kyticový plodonoš: květní pupeny nahloučené na brachyblastu, v jejichž středu se vyvíjí jeden listový pupen. Většinou se vyskytují u peckovin, typické jsou zvláště u třešní.