Pokojové rostliny, které lze pěstovat dlouhodobě

Během kvetení jsou mnohé pokojové rostliny všude vítány. Ale co s nimi po odkvětu?

Nejlépe vyhodit – tak zní odpověď u všech rostlin, které jsou přirozeně jednoleté. Pantoflíček (dmuloret; Calceolaria), hořkolist (Exacum) nebo cinerárie nadchnou obrovským bohatstvím květů, které je však zcela vyčerpá. Jejich další pěstování se pak už nevyplatí, neboť i když snad náhodou přežijí, pokvetou v příštím roce minimálně. Totéž platí o okrasných paprikách (Capsicum annuum), které svými křiklavými plody potěší jen jedenkrát; na vhodném stanovišti však jejich sezona může trvat i několik měsíců.

Další pěstování se naproti tomu vyplatí u víceletých rostlin, k nimž náleží většina pokojových rostlin: orchideje, brambořík (Cyclamen), „africká fialka“ (Saintpaulia), kolopejka (Kalanchoe), různé druhy pryšců (Euphorbia) a mnoho dalších. Aby si tyto rostliny uchovaly vitalitu po dlouhou dobu, přesaďte je každý rok na jaře do větší nádoby. V létě je pravidelně přihnojujte a zalévejte, aby zůstaly zdravé a vytvořily nové květy. Dlouho se můžete těšit také z hvězdníků (nesprávně označovaných jako „amarylis“). V zimě po odkvětu vyžadují delší období klidu.

Další skupinou jsou rostliny, které se sice vyhazují, ale předtím je lze nařízkovat. Řízkovance vás pak potěší květy v příštím roce. Za tímto účelem odřízněte několik vrcholových výhonů o délce 8–10 cm a z nich odstraňte všechny listy až na tři horní. Řízky zastrčte do množárenského substrátu, přikryjte a udržujte při teplotě vyšší než 20 ºC ve stabilně vlhkém substrátu. Zde zakoření a následující rok vykvetou. To se platí pro netýkavku (Impatiens), kopřivěnku (Coleus, syn. Solenostemon), podrostovku (Hypoestes) či šišák (Scutellaria). Podobné je to s broméliemi. Echmea (Aechmea), vrísea (Vriesea), bilbergie (Billbergia) a jejich příbuzné sice rozkvétají jen jednou za život, ale po odkvětu vytvoří několik odnoží. Až dorostou zhruba na polovinu velikosti mateřské rostliny, přesaďte je do nových květináčů.