Lilie - královna květin

Lilie patří mezi nejstarší pěstované rostliny na světě. Již staří Řekové a Římané lilii opěvovali a spojovali ji se svými bohyněmi. Je synonymem čistoty a nevinnosti. V dřívějších dobách se kladl důraz na její léčebné účinky, zejména hojení ran. Dříve se z lisovaných květů vyráběly oleje. V současné době je vůně lilií součástí mnoha parfémů.

Dnes se udává asi na 100 druhů lilií a tisíce kříženců. Na zahradách působí mimořádně atraktivně, jsou oblíbené a známé. Rod těchto cibulovin se vyznačuje překrásnými květy s omamnou vůní. Podle druhů mohou být květy 5 až 30 cm široké a mohou nést všechny druhy barev kromě modré. Mohou se pěstovat na zahradě jako solitérní rostliny, nebo ve skupinách na záhonech či v kontejnerech. Nevyžadují velký prostor pro pěstování, na malé ploše lze pěstovat velké množství odrůd.

Cibule lilií se skládají z pevných a masitých šupin – přeměněných listů, které slouží jako zásobárna živin pro růst v dalším roce. Šupiny jsou připojeny ke krátkému stonku, tzv. podpučí. Vyrůstají s něj kořeny, šupiny a výhonky pro nový růst.

Kořeny mohou být jednak cibulové nebo stonkové. Cibulové kořeny vyrůstají z podpučí cibule a jsou až 50 cm dlouhé. Cibulové kořeny se zakládají v době zakládání šupin na okraji nové části podpučí na podzim nebo v jarním období a vyrůstají na podzim téhož roku nebo na jaře roku následujícího. Stonkové kořeny vyrůstají z uzlin na podzemní části stonku. Jsou důležité zejména pro zásobování lilie vodou, živinami a slouží také k upevnění rostliny v zemi.

Lodyhu tvoří stonek, květenství a listy, v jejichž úžlabí bývají u některých lilií pacibulky a na podzemní části stonkové cibulky. Výšky lodyhy je podle druhů a hybridů od 10 do 150cm. V dobrých půdních podmínkách může výška dosahovat 200 cm a výše.

Stonek bývá různě tlustý a pevný, aby udržoval květenství. Barva stonku bývá často červenohnědě tečkovaná nebo různě sytě zbarvená. Někdy může být stonek voskovaný či chloupkatý. V cibuli se zakládá pravidelně jedna lodyha, ale mohou se vyskytnout i druhy, u kterých mohou vyrůstat z jednovrcholové cibule i dvě lodyhy.

Listy jsou umístěné v přeslenech nebo mohou vyrůstat střídavě. Barva listů lilií může být od světle až tmavě nebo sytě zelené, někdy se žlutavým odstínem nebo fialovým nádechem. Listy mohou být matné nebo lesklé.

Některé druhy a hybridy nesou malé pacibulky. Pacibulky jsou maličkaté cibulky, které vyrůstají v paždí listů. Bývají zelené, hnědé a červenohnědé. Vytvářejí se v různém počtu a bývají různě veliké. Na podzim opadávají, vyskytnou-li se vhodné podmínky tak zakořeňují.

Květy jsou uspořádány buď do okolíku, nebo do hroznu. Tvar květu může být trubkovitý, miskovitý, turbánkovitý nebo nálevkovitý. Květy miskovitých druhů se široce rozevírají do tvaru misky a jsou neobvykle velké. Trubkovité druhy mají tvar trubky a jsou nakloněny směrem dolů. Druhy s turbánkovitým květem mají květní lístky otočené směrem zpět a květy jsou spíše malé.

Kvetení začíná u některých lilií koncem května (nejranější asiatky), v červnu pak kvetou evropanky, euroasiatky a američanky, většina odrůd kvete v červenci, v srpnu kvetou hodně orientálky.