Řez dřevin - ořešák

V České republice se v různých lokalitách úspěšně pěstují ořešák královský (Juglans regia) a ořešák černý (Juglans nigra).

Vysazovat ořešáky je možné jak v podzimních měsících od října do listopadu, tak v jarních měsících do dubna. Obecně je vhodnější výsadba v podzimním období, neboť ořešák lépe zakoření. Při jarní výsadbě stromy později raší a v případě suchého jara se stromky hůře ujímají. Výsadbový materiál je zpravidla tříletý.

Hlavním pěstitelským tvarem ořešáků je vzhledem k charakteru a bujnosti jejich růstu čtvrtkmen až vysokokmen s volně rostoucí, případně kotlovitou korunou. Nižších tvarů lze dosáhnout roubováním na semenáče ořešáku královského nebo černého, při kterém bylo prokázáno zmenšení koruny až o 20 % vůči semenem množeným odrůdám. Zmenšit celkovou velikost stromů lze také roubováním na příbuzné druhy, jako je např. ořešák Sieboldův (Juglans sieboldiana) případně ořešák skalní (Juglans rupestris). Pěstování roubovanců oproti semenáčům má výhody i v urychlení nástupu do plodnosti, přičemž semenáče plodí nejdříve 15. rokem po výsadbě, kdežto roubované stromy často již ve školce. Nevýhodou štěpování ořešáků je však obecně horší srůstání a špatná afinita s ostatními druhy.

Spon výsadby ovlivňuje nejen způsob dopěstování stromků (roubovanec/semenáč), ale i půdní a klimatické podmínky. V oblastech s horšími podmínkami a u roubovanců se volí spon užší, a to 8 až 10 x 8 až 10 m. V teplých oblastech s dostatkem vláhy a optimálními půdními vlastnostmi pak spon 14 až 18 x 14 až 18 m.

Ořešáky patří k dlouhověkým dřevinám a jejich životnost se pohybuje i okolo několika set let. Produkční výsadby mají životnost podle celkového stavu stromů a zvoleného sponu výsadby 45 let i více.

Ořešák je spolu s broskvoní dřevina s nejvyšší regenerační schopností. Dlouholeté pokusy prokázaly, že u řezem neošetřovaných korun stromů může být 50 až 70 % jejich aktivní plochy neplodné. Naproti tomu, pokud je koruna pravidelně řezem ošetřována, sníží se procento neplodné plochy na akceptovatelných 30 %. Optimální termín řezu je v pozdním jaru, v období po vyrašení listů do konce května, ve vyšších polohách i později, při délce letorostů asi 10 cm. V tomto období ořešáky po řezu neroní mízu a rány do konce vegetace vytvoří kalus. Ořešák lze prosvětlovat i v průběhu srpna, kdy rány taktéž neroní mízu. Nicméně tento termín řezu není příliš vhodný, neboť vytvořené rány se již do konce vegetace nezahojí, a hrozí tak poškození mrazem.

Řez volně rostoucí koruny s terminálem

Řez po výsadbě

Pokud se vysazuje špičák, je nezbytné nejprve provést řez na korunku. Optimální výška kmínku ořešáku je 150–180 cm. Pokud se vysazuje kratší špičák, po výsadbě se nezakracuje. Při výsadbě výpěstku s korunkou se provede korekce počtu základních výhonů na 3–4 a terminální výhon. Současně je nezbytné odstranit konkurenční výhon. Ponechané výhony se zakrátí na dva pupeny. Z prorůstajících pupenů se vybere silnější, lépe situovaný letorost, přičemž druhý rezervní se odstraní nebo silně zakrátí. V průběhu vegetace se postranní obrost na kmínku buď přímo odstraňuje ve větevním kroužku, nebo zakracuje za prvním listem. Všechen obrost z kmene i rezervní letorost musí být do poloviny srpna odstraněn.

Řez ve druhém roce

Po výsadbě špičáku nejsou v prvním roce přírůstky příliš intenzivní. V předcházejícím roce narostlé výhony se zakrátí na dva pupeny. Cílem řezu je dosáhnut přírůstků o délce 0,5–0,6 m. V následujícím roce se řez opakuje v případě kratších přírůstků, než je uvedeno. Pokud letorosty dosáhnou v průběhu vegetace délky přes 0,6 m, zaštípnou se v polovině srpna na délku jen o několik centimetrů přesahující 0,6 m. Tento způsob řezu se opakuje i ve 3. a 4. roce, tím se zapěstuje dostatek postranního plodného obrostu a stromek plodí již 6.–7. rokem po výsadbě.