Rostliny: Solanum quitoense - narančila

Narančila (Solanum quitoense, Lam., v originálu naranjilla) je španělský výraz pro zajímavou rostlinu z čeledi lilkovitých (Solanaceae). V překladu se jí říká pomerančík a rostlina dostala toto jméno kvůli svým plodům, které svým vzhledem připomínají malé pomeranče. Jsou oranžově zbarvené, dužinu, která chutí připomíná směs malin, jahod a ananasu, však mají zelenou. Vzhledem se tyto plody od pomerančů také liší tím, že mají jemné chloupky, k jejich odstranění ale stačí plody otřít hadříkem.

Narančila je vytrvalá subtropická keřovitá rostlina. Pěstovali ji už dávní Inkové, které pro ni měli také svůj název – lulum. Nyní si můžete pěstování této exotické rostliny vyzkoušet i Vy. Pěstovat narančilu je velmi jednoduché a jestli jste už chutnali plody zakoupené v obchodech, určitě uvítáte možnost vypěstovat si plody vlastní.

Narančila ve své domovině dorůstá výšky asi 250 cm, u nás však dosahuje maximálně výšky 80 až 120 cm. To ovšem vůbec nevadí, protože je snazší menší rostlinu v interiéru umístit a rostlina přesto plodí. Nejdříve ale musí narančila vykvést. Květy jsou bílé nebo nafialovělé a vyrůstají ve skupinách ve výšce 60 až 80 cm. Mají průměr cca 3 cm a stejně jako listy působí velice dekorativně. Někdy se špatně opylují, proto, pokud chceme mít plodů dostatek, můžeme ji částečně pomoci. Plody velikosti rajčete jsou kulaté, jejich dužnina má sytě zelenou barvu a je velmi aromatická. Před konzumací je však důležité nechat plody dostatečně vyzrát (dozrávají během zimy), nedozrálé plody jsou totiž nepoživatelné. Ovoce můžeme konzumovat čerstvé nebo z nich můžeme vylisovat výbornou šťávu.

Narančilu rozmnožujeme výsevem semen. Semena, která vyséváme do lehké propustné zeminy 0,5 až 1 cm hluboko, klíčí během 25 až 40 dní. Semenáčky mají rychlý růst. Řez není nutný. Rostlina dobře snáší i teplotu 30˚ C, ideální na pěstování jsou však teploty okolo 20 °C. Narančilu na světlém stanovišti, je možné pěstovat ji i v polostínu, hůře snáší sluneční úpal, stejně jako pokles teploty pod 5 °C. Proto rostlinu přemisťujeme na venkovní stanoviště, kterým může být vhodné místo na zahradě, lodžie, balkon nebo terasa, až na konci května nebo v červnu. V zimním období jsou nejvhodnější teploty 10 až 18 °C a světlé stanoviště.

Zálivka by měla být, ostatně jako u všech rostlin pěstovaných v nádobách, přiměřená a vyrovnaná. Narančila nemá ráda přemokření ani přeschnutí kořenů, zejména v zimě ale zálivku omezíme.

Narančila se pěstuje ve větší nádobě o průměru alespoň 30 cm, kde jí postačí běžný substrátu určený pro pokojové rostliny. Rostlina není nějak náročná na hnojení (v zemi původu snáší i chudé, kamenité půdy), nicméně hnojené rostliny rostou o poznání lépe. Hnojíme ale jen ve vegetačním období (květen až srpen). Vhodnými hnojivy jsou organická hnojiva.

V našich podmínkách narančila může trpět škůdci, typickými pro lilkovité. Patří mezi ně zejména molice a háďátka. Při zájmovém pěstování omezeného počtu rostlin jsme schopni rostlinu udržet bez škůdců i chorob.

Narančila je užitková rostlina, zvláště pro milovníky tropického ovoce, ale má i svou okrasnou hodnotu. Jako velmi exotická rostlina bude nesporně významným obohacením i Vaší sbírky. Kromě nenáročnosti na pěstování je její výhodou také to, že je schopná vykvést už čtyři měsíce od výsevu. To není dlouhé čekání na vlastní sklizeň exotických plodů, nemyslíte?:-)