Rostliny: Viola odorata - violka vonná

Poslal(a) 25.03. 2012 19:22:57 (7043 čtenářů)

Čeleď: violkovité (Violaceae)
Lidové názvy: fialka, fiala
Popis: Je to vytrvalá, 10 až 15 cm vysoká bylina, která vyhání z krátkého a poměrně tlustého oddenku 10 - 20 cm dlouhé, kořenující, plazivé výhonky, které pak druhým rokem kvetou.

Viola odorata - violka vonná

Listy tvoří přízemní růžici, jsou tmavě zelené, ledvinitě okrouhlé až široce vejčité, na bázi srdčité, vpředu slabě špičaté až zaokrouhlené, na okrajích hustě a jemně vroubkované, roztroušeně chlupaté až lysé, s řapíky až 5 cm dlouhými. Palisty jsou široce vejčité, špičaté, celokrajné nebo nahoře žláznatě brvité. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, uprostřed kterých jsou 2 listeny, květy jsou oboupohlavné, pětičené, převislé, souměrné, vonné, kališní lístky jsou vejčité, 4 - 5 mm dlouhé, tupé a mají naspodu přívěsky. Korunní plátky jsou zbarveny tmavě fialově s načervenalým odstínem, naspodu bělavě, zřídka celé bílé, dolní plátek je větší a protažený v 5 až 7 mm dlouhou, fialovou ostruhu, jež je dvakrát delší než přívěsky kališní, skoro rovná a zašpičatělá. Semeník je složen ze tří plodolistů a nese zobánkovitou bliznu. Po opylení, které obstarává hmyz, hlavně včely, se mění v kulovitou, krátce a hustě chlupatou tobolku, která se poltí ve tři chlopně. Obsahuje semena s masitým přívěskem.

Mnoho květů však zůstává neoplodněno, protože violka kvete časně z jara (březen a duben). Koncem léta se však objevují druhé a zcela nenápadné květy, jež mají zavření lístky kališní a sotva znatelnou korunu, malé prašníky a tyčinky pevně přitisknuté na bliznu. Tyto drobné květy se nerozevírají a opylují se vlastním pylem, nazývají se květy kleistogamické (podle řeckého kleistos = zavřený a gamos = snoubení). Tyto přinášejí tobolky s klíčivým semeny.

Výskyt: Roste v lesích i křovinách, parcích, sadech, na okrajích cest, od nížin do podhorského stupně, hlavně poblíž lidských příbytků, neboť často zplaňuje, preferuje půdy humózní a výživné. Pravděpodobně pochází z jižní Evropy, ale byla pěstována už od středověku a v současnosti je zcela zdomácnělá v Evropě na severu po jižní Skandinávii, na východě až po střed evropského Ruska, dále v severní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze.

Využití: Vedle farmaceutického využití se používá při výrobě parfémů (ale v současnosti často bývají její silice nahrazovány synteticky připravenými látkami).

Možnost záměny: Zaměňuje se s podobnou nevonnou violkou psí (Viola canina L.), jež má krátký oddenek, podlouhle vejčité listy s palisty na obvodu třásnitě pilovitými, korunní plátky bledě modré až bělavé a kvete v květnu až červnu.

Sběr pro léčivé účinky
Droga: oddenek (Rhizoma violae odoratae)
Obsahové látky: saponiny, alkaloid violin, kyselinu salycilovou, vonné silice, vosky, slizy, kaučuk, glykosid violaqercitrin.
Sběr a sušení: Oddenek se sbírá na podzim (září až říjen), někdy se sbírá celá rostlina včetně kořene, v takovém případě se sběr provádí v době květu. Suší se za teplot do 40 °C.
Použití: Droga zlepšuje vylučování hlenů a odkašlávání, má účinky močopudné, příznivě působí při revmatismu, užívá se zejména při bronchitidě, a kašli. Zevně se užívá ve formě obkladů na špatně se hojící rány. Obvykle se aplikuje ve formě lihové tinktury nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, pije se 2x denně).
Vedlejší účinky: Při předávkování se může objevit nevolnost.
Michal Sochor
Botanika - teorie a praxe
botanika.borec.cz

Články: viola odorata

23.03. 2012
6.15 kB čtenářů
Viola odorata - violka vonná
05.12. 2008
12.38 kB čtenářů
Viola odorata - violka vonná
19.10. 2016
325 čtenářů
Viola odorata - violka vonná
23.03. 2008
19.05 kB čtenářů
Luzula nivea - bika sněžná
13.03. 2004
15.04 kB čtenářů
Konec zahradníkova půstu (2)
01.03. 2010
27.66 kB čtenářů
Trvalky - první květy
25.06. 2008
47.02 kB čtenářů
Rostliny s modrými květy