Encyklopedie zahradničení - významový slovník P-R

Poslal(a) 25.06. 2012 11:52:14 (7102 čtenářů)

pacibulka Útvar podobný malé cibulce, vytvářející se u některých rostlin v úžlabí (paždí listů) nebo v květenství (srov. dceřiná cibulka). Je to vlastně modifikovaný úžlabní pupen.

Encyklopedie zahradničení - významový slovník P-R: pupen jilmu

pahlíza Hlízovitě ztlustlá část stonku sympodiálně větvených orchidejí vyrůstající z oddenku (někdy velmi krátkého).

pahýl Krátký zbytek větve nad pupenem po nesprávném řezu. Někdy jej ponecháváme záměrně (řez na čípek), a to tam, kde je ve výhoncích silně vyvinutá dřeň (růže, vinná réva); jinak by nejbližší očko vyschlo.

panašovaný viz variegátní

paprsek V úboru složnokvětých soubor jazykovitých květů na obvodu.

partenokarpický Vytvářející plody bez oplození.

parter Rovinatá část zahrady s ornamentálními záhony nízkých květin lemovanými nízce stříhanými živými plůtky (srov. ornamentální zahrada).

pařeniště viz studené pařeniště

pathovar (pvar) Podskupina některých bakteriálních patogenů.

patio Vnitřní obytný dvůr (pův. jihošpanělského domu), obvykle dlážděný a doplněný drobnými architektonickými prvky (fontánkou apod.).; umisťují se sem větší rostliny v nádobách, které bývají na zimu přemisťovány do chráněného prostoru, dále popínavé rostliny na trelážích, špalírové keře apod.

patka Malý kousek (proužek) dřeva a kůry, který zůstal na bázi řízku po jeho odtržení od hlavního výhonu (viz řízek, řízek s patkou).

patogeny Choroboplodné mikroorganismy.

pavéza Největší korunní lístek většinou shora kryjící květ bobovitých.

paždí (listu) viz úžlabí

peckovice Dužnatý plod s jedním, řidčeji více semeny uzavřenými v tvrdém vnitřním oplodí zvaném pecka. Dužnina některých druhů je jedlá (peckoviny: švestky, slívy, třešně, višně, meruňky aj.), jindy je konzumní částí semeno („jádro“ pecky – mandle).

perlit Drobné granule minerálu obsaženého v některých povrchových vyvřelinách, používané expandované po tepelné úpravě jako zlehčovací a současně vododržná přísada do substrátů.

pesticid Chemická látka většinou průmyslově vyráběná, používaná k hubení škůdců (srov. akaricid, insekticid, nematicid).

pestík viz plodolist

petaly viz koruna

pH Údaj hodnoty půdní alkality či acidity (srov. alkalická půda, kyselá půda). Udává se stupnicí v hodnotách 1–14; pH 7 značí neutrální reakci, nad 7 je alkalická, pod 7 kyselá.

picotee Termín označující korunní lístky s úzkým okrajem odlišné barvy (např. u karafiátů).

píchání řízků Umisťování řízků do zakořeňovacího média.

plátkování Jiný název pro kopulaci, viz štěpování.

plato Slangový výraz pro mělkou výsevní misku.

plazivá liána viz popínavé rostliny

pleva Listen v květenství trav (dvě plevy obvykle podepírají klásek) a také šáchorovitých, u nichž každý květ v klásku sedí v paždí plevy.

plný viz květ, úbor

plod Z botanického hlediska je plodem útvar vzniklý ze semeníku po oplodnění vajíček, obsahující jedno nebo více semen; může být suchý (pukavý, nepukavý, poltivý) nebo dužnatý. V běžné mluvě se často plodem rozumí jedlá část rostliny, i když nevznikla ze semeníku, jako je jahoda nebo fík, kde jsou plody drobné nažky.

plodolist Samičí orgán semenných rostlin nesoucí vajíčka. U nahosemenných rostlin zůstává otevřený a vajíčka jsou tak volně přístupná pylovým zrnům; u krytosemenných (kvetoucích) rostlin srůstem plodolistů vzniká pestík – buď se každý plodolist uzavře srůstem svých okrajů (pak je pestíků v květu více), nebo všechny plodolisty srůstají do jediného pestíku. Pestík má bliznu, na níž se zachycují pylová zrna a z nich prorůstají pylové láčky čnělkou do semeníku k vajíčkům umístěným na placentě.

plumula Základ stonku s listy mezi dělohami embrya v semeni; její bázi tvoří epikotyl.

pobřežní rostlina Rostlina rostoucí částečně ponořena v mělké vodě anebo v trvale mokré půdě na břehu vodní nádrže nebo vodního toku.

podčeleď Kategorie v klasifikaci rostlin v systému, podskupina v rámci čeledi.

podnož Rostlina poskytující kořenový systém a větší nebo menší část stonku pro naštěpovaný kultivar nebo jiný (příbuzný) druh, který z určitých příčin nelze (nebo lze jen s obtížemi) pěstovat na vlastních kořenech.

podorničí U obdělávané půdy vrstva pod ornicí, obvykle ulehlá, s horší strukturou a méně úrodná.

podpučí Silně zkrácený, až diskovitě stlačený stonek cibulovin, bazální část cibule.

podsadba Nízké rostliny používané pro výsadby pod vysokými rostlinami.

pohlavní rozmnožování Způsob rozmnožování, při němž dochází k oplodnění samičí pohlavní buňky (oosféry) samčí pohlavní buňkou (pohyblivým spermatozoidem) nebo – u většiny semenných rostlin – nepohyblivým generativním jádrem dopraveným k oosféře pylovou láčkou. U semenných rostlin se tento proces odehrává ve vajíčku a jeho výsledkem je vznik semene. U kapradin probíhá oplodnění na proklech prostřednictvím kapky vody a až ze vzniklé zygoty vyrůstá vlastní rostlina, která se rozmnožuje nepohlavně výtrusy.

poklop Malá, většinou přenosná konstrukce ze skla nebo čirého plastu vsazeného obvykle do kovové kostry, používaná na ochranu raných plodin pěstovaných ve volné půdě před chladem nebo k prohřívání půdy před výsadbou (viz též nadestýlka).

pokožka Vrstva buněk na povrchu rostlinných orgánů; na listech a stoncích zvaná epidermis, u suchozemských rostlin potažená vrstvičkou zvanou kutikula, téměř nepropustnou pro vodu a plyny, a obsahující průduchy; na kořenech rhizodermis bez kutikuly a průduchů, zato s výrůstky buněk zvanými kořenové vlásky, které mají hlavní význam pro absorpci vody a živin. U ponořených (submerzních) vodních rostlin je epidermis bez kutikuly a průduchů a příjem vody a živin probíhá celým povrchem těla.

polodeterminantní Termín používaný pro vysoká neboli kordónová rajčata dorůstající pouze do výšky 1–1,2 m (srov. determinantní, indeterminantní).

polokeř Vytrvalá rostlina s výhonky, jejichž část na bázi dřevnatí, ale konce zůstávají bylinné a každoročně odumírají. V zahradnictví se polokeře většinou používají jako trvalky.

polokmen Strom nebo keř s korunou nasazenou ve výšce 1,2–1,6 m.

poloopadavý viz opadavý

polootužilé rostliny Termín používaný pro rostliny, které sice nejsou přizpůsobeny pro normální podmínky naší zimy, ale přece jen snášejí nižší teploty než rostliny označované jako choulostivé, takže v mírných zimách nebo s lehkou přikrývkou mohou i v našich podmínkách přežít.

poloplný viz květ, úbor

polovyzrálý řízek viz řízek

polyembryonie Vytváření více než jednoho embrya v jednom semeni.

pomponkovitý úbor Většinou malý, téměř kulovitý úbor (např. jiřinek) tvořený jedním typem jazykovitých kvítků s kornoutkovitou korunou.

popínavé rostliny Rostliny, které se pnou po jiných rostlinách nebo předmětech sloužících jim za oporu, liány. Přísavné (samopopínavé) liány se přichycují opěr pomocí adventivních vzdušných kořenů nebo přísavných terčíků zakončujících úponky. Úponkové liány ovíjejí kolem opěry listové řapíky nebo řapíčky jednotlivých lístků složených listů, na listové úponky modifikované části listových čepelí nebo modifikované konce terminálních výhonků při sympodiálním větvení – stonkové úponky. Ovíjivé liány mají stonky ovíjející se spirálovitě kolem opěr. Šplhavé, opěrné a plazivé liány
postranní výhonek Stonek vyrůstající z boku hlavního výhonku z paždí listu. prašník Část tyčinky, v níž se tvoří pyl, obvykle nesená na nitce.

prokel Haploidní pohlavní fáze (gametofyt) kapradin nesoucí pohlavní orgány (archegonia a antheridia) s pohlavními buňkami (gametami).

prostokořenná rostlina Rostlina prodávaná s holými kořeny bez zeminy.

protrhávání Odstraňování přebytečných semenáčků z výsevu (většinou řádkového), aby se zbylé rostlinky mohly lépe vyvinout, jednocení.

provzdušněná (půda) Půda mechanicky nakypřená tak, aby vzduch (kyslík a oxid uhličitý) měl do ní přístup; např. trávník provzdušňujeme válcem s hroty.

proximální konec Konec (např. řízku) původně nejblíže bázi matečné rostliny nebo větve (srov. distální konec). průduch Otvor v pokožce (listu, stonku) mezi dvěma svěracími buňkami, které následkem změn turgoru otvor otevírají (při dostatku vody a na světle) nebo uzavírají (při nedostatku vody a ve tmě), čímž se reguluje trans - pirace i přístup plynů do asimilačních pletiv.

přepichování Přenos malých semenáčků z výsevních záhonů, misek, bedniček apod. na jiné místo (do malých hrnků, sadbovačů apod.), aby měly dost místa na další růst; slangově pikýrování.

přesazování Vybrání rostliny z půdy a zasazení na jiné místo, popř. přemístění z jednoho květináče do (většího) druhého.

přeslen Uspořádání tří nebo více stejných orgánů tak, že vyrůstají dokola z jednoho místa, např. listy na stonku; kruhy květních členů jsou též přesleny.

přeštěpování (ovocného stromu do koruny) Seřezání všeho postranního obrostu, zkrácení hlavních kosterních větví a naroubování žádané odrůdy do jejich pahýlů.

přihnojování Aplikace rozpustných minerálních hnojiv, čerstvé zeminy nebo kompostu na povrch půdy kolem rostlin nebo na trávník pro zlepšení minerální výživy.

přihrnování viz hřížení

půdní pokryv Rostliny většinou nízkého vzrůstu, které záhy pokryjí povrch půdy a potlačí plevel (tzv. pokryvné rostliny); používají se např. jako náhrada trávníku tam, kde nejsou pro trávník vhodné světelné či vlhkostní podmínky.

půdní značka Obvykle zřetelný kroužek na stonku rostliny prozrazující původní hloubku vysazení rostliny před jejím vyjmutím ze země.

pukavý plod Typ suchého plodu, který se ve zralosti otevírá různým způsobem (pukáním ve švech, otvory, víčkem apod.) a uvolňuje tak semena; např. měchýřek, lusk, šešule, tobolka (srov. nepukavý plod).

pupen Základ budoucího výhonku, v němž jsou již i základy listů, popř. květů. Adventivní pupen: pupen tvořící se jinde než na obvyklém místě, např. na kořeni místo v úžlabí listu. Apikální (terminální) pupen: koncový pupen na vrcholu stonku. Úžlabní pupen: pupen nacházející se v paždí listu. Květní pupen: pupen, z něhož se vyvinou květy (a po nich popř. i plody). Vegetativní pupen: pupen, z něhož se vyvine pouze stonek s listy. pyl Soubor pylových zrn, samčích elementů v průběhu pohlavního rozmnožování semenných rostlin, tvořící se v prašnících tyčinek.

radikula Základ kořene embrya v semeni.

rána Místo poraněné řezem, štěpováním nebo zlomením části stonku (kořene).

rašelina Částečně rozložené, humusovými látkami bohaté zbytky vegetace pokrývající povrch přemokřených půd. Mechová čili sfagnová rašelina vzniká na vrchovištích a je tvořena převážně z částečně rozloženého rašeliníku (Sphagnum); je silně kyselá a používá se do hrnkovacího substrátu. Naproti tomu ostřicová rašelina vzniká z ostřic a jiných šáchorovitých i trav v údolních slatinách, bývá bohatá na vápno, je hrubší struktury a méně vhodná pro hrnkovací substráty.

rašeliníky Mechorosty z rodu Sphagnum, rostoucí na zamokřených kyselých půdách; vytvářejí vrchovištní rašeliniště. Jejich schopnost nasávat velké množství vody se využívá při jejich použití do pěstitelských substrátů, např. pro orchideje.

rašelinová náhražka Termín označující nejrůznější organické materiály (např. kokosová vlákna) používané místo rašeliny do hrnkovacích substrátů a jako přísady na zlepšení půdních vlastností.

rašelinové borky Bločky rašeliny „píchané“ speciálním nářadím z přírodních ložisek.

rašelinový záhon Záhon budovaný převážně z rašelinových borků a vyplněný silně rašelinnou zeminou; tyto záhony se budují na pěstování acidofilních rostlin zvláště tam, kde jsou půdy s vysokými hodnotami pH.

remontantní Opakovaně kvetoucí (a plodící) v téže sezóně, většinou koncem léta; např. některé růže, maliny nebo jahody (srov. neremontantní).

respirace Uvolňování energie ze složitých molekul organických sloučenin jako výsledek jejich rozkladu v buňkách živých systémů, dýchání. rigolování Kultivační technika, při níž se půda zpracovává na dvě hloubky rýče, dvouřadé rytí.

rod Kategorie klasifikace rostlin v systému na úrovni mezi čeledí a druhem. Představuje skupinu příbuzných druhů vymezenou souborem společných znaků.

rotace viz střídání plodin

roub Část výhonku (obvykle letorostu) používaná jako jeden z možných typů štěpu (srov. očko).

roubování Způsob štěpování, při němž se spojuje roub se seříznutým, popř. ještě dále upraveným výhonkem podnože různými způsoby (srov. očkování). viz též štěpování.

roubování do boku viz štěpování

roubování do rozštěpu viz štěpování

roubování naplocho viz štěpování

roubování na sedlo viz štěpování

rozložitelný květináč Květináč vyrobený z materiálu, který se v půdě rozkládá (slisovaná rašelina, papír).

růžice (kropicí konve) Perforovaná hubice, kropáč, sloužící k regulaci výtoku a rozptylu vody.

rychlení Vyvolání růstu, tvorby květů nebo plodů regulací podmínek prostředí, většinou zvýšenou teplotou.

řád 1. Jednotka v klasifikaci rostlin stojící nad čeledí. 2. Termín užívaný pro označení posloupnosti výhonků při větvení; výhonky prvého, druhého, třetího (atd.) řádu.

řapík Stopka listu.

řez na hlavu Pravidelné seřezávání hlavních větví stromu ke kmeni nebo na krátké pahýly kosterních větví: výška kmene bývá aspoň 2 m (srov. zmlazování).

řízek Část rostliny (list, výhonek, kořen nebo pupen), která byla záměrně oddělena pro potřeby vegetativního množení. Bazální stonkový řízek: řízek odebraný z báze rostliny (obvykle byliny) v době, kdy z kořenové hlavy začínají vyrůstat nové výhonky (většinou zjara). Zelený řízek: řízek odebraný z měkkých konců mladého obrostu, jakmile se jejich růst zpomalí po překotném jarním rašení; o něco tvrdší a o málo více zdřevnatělé výhonky se potom používají pro odběr měkkých řízků. Tvrdý řízek (dřevitý řízek): řízek odebraný z vyzrálého dřeva opadavých i stálezelených dřevin koncem růstového období. Řízek s patkou: řízek s částí zralého dřeva a kůry výhonku předešlé sezóny, z něhož vyrůstal (obvykle se trhá, neřeže). Internodální řízek: řízek oddělený tak, že bazální řez je veden uprostřed mezi dvěma uzlinami (pupeny). Listový řízek: oddělený list nebo jeho část. Jednoočkový řízek: řízek skládající se z malé části dřeva stonku s jedním pupenem (listem), popř. párem pupenů (listů). Nodální řízek: řízek upravený na bázi seříznutím těsně pod pupenem (uzlinou). Vyzrálý řízek: řízek odebraný z vyzrálého dřeva, obvykle sempervirentů, během růstového období. Kořenový řízek: řízek odebraný z části mladého nebo vyvinutého kořene. Polovyzrálý řízek: řízek odebraný z polovyzrálého dřeva během růstového období. Měkký řízek: řízek odebraný z mladého, nevyzrálého obrostu během růstového období (srov. zelený řízek). Stonkový řízek: řízek odebraný z kterékoliv části stonku. Vrcholový stonkový řízek: řízek odebraný z konce výhonku; tento způsob se používá při odběru zelených nebo měkkých řízků.
Ukázka části textu z knihy Encyklopedie zahradničení, Christopher Brickell
Knihu zakoupíte na www.bux.cz

foto Hana Vymazalová

Články: encyklopedie zahradničení

06.06. 2012
6.16 kB čtenářů
Encyklopedie zahradničení - významový slovník A-C
11.06. 2012
6.04 kB čtenářů
Encyklopedie zahradničení - významový slovník D-CH
18.06. 2012
6.19 kB čtenářů
Encyklopedie zahradničení - významový slovník L-M
22.06. 2012
5.84 kB čtenářů
Encyklopedie zahradničení - významový slovník N-O
07.07. 2012
6.80 kB čtenářů
Encyklopedie zahradničení - významový slovník S-T
24.07. 2012
6.70 kB čtenářů
Encyklopedie zahradničení - významový slovník U-Z
Diskusní fórum / Ostatní nezařazené
31.12. 2015
2.06 kB čtenářů
Pf 2016
24.12. 2014
3.65 kB čtenářů
PF 2015
24.03. 2014
2.83 kB čtenářů
Nové dveře
31.12. 2013
8.70 kB čtenářů
PF 2014
22.12. 2012
5.80 kB čtenářů
PF 2013
10.12. 2012
18.14 kB čtenářů
Ptactvo - kdy a jak krmit
20.06. 2012
7.69 kB čtenářů
Rozmary počasí
08.04. 2012
17.12 kB čtenářů
Zahradnický kvíz
25.12. 2011
7.27 kB čtenářů
PF 2012
20.12. 2011
18.69 kB čtenářů
PF 2010