Šalvěj lékařská se u nás pěstovala už ve středověku. Naše babičky sice netušily, co se o ní říkalo za dob Galena (pokud roste na zahrádce šalvěj, není třeba se chystat na smrt), přesto se u nich těšila velké úctě. Ještě koncem devatenáctého století se hojně pěstovala v zahrádkách nejen pro ochranu zdraví, ale také proto, že její přítomnost odpuzuje plže a bělásky.

Šalvěj může být okrasná i listem
jednohubky k vínu. Množí se semenem, které se vysévá v březnu do pařeniště, případně dělením trsů. Pokud chceme šalvěj množit dělením, je dobré ji přihrnout, aby místo rozvětvení zůstalo v zemi. Lépe pak zakoření. Na jednom stanovišti vydrží bez újmy mnoho let a poskytuje dvakrát do roka bohatou sklizeň natě. Droga potlačuje pocení i tvorbu mléka, má použití i při nemocích z nachlazení, zánětech dutiny ústní, případně chřipkových onemocněních.
Šalvěj může být na bylinkovém záhonku okrasná i listem (viz. foto).
Ukázka z knihy Zdravá zahrada
Vydavatelství ERA
Chleborádova 22/69, 619 00 Brno
www.erag.cz
foto Hana Vymazalová
Vydavatelství ERA
Chleborádova 22/69, 619 00 Brno
www.erag.cz
foto Hana Vymazalová










