Zahradníkův říjen

Poslal(a) 10.10. 2016 10:08:54 (736 čtenářů)

Ono se řekne říjen; ono se řekne, že příroda se ukládá k spánku ; zahradník to ví lip a poví vám, že říjen je stejně dobrý měsíc jako duben. Abyste věděli, říjen je první jarní měsíc, měsíc podzemního rašení a klíčení, skrytého rozpuku, nalévajících se pupenů; jen trochu hrábněte 30 půdy, a najdete nadělaných puků, tlustých jako palec, a křehkých klíčků a dychtivého kořání - nic platno, jaro je tady; i vyjdi ven, zahradníče, a sázej (jen pozor, abys nepřekrojil rýčem rašící cibulku narcisu).

Zahradníkův říjen (KAREL ČAPEK)

Zahradníkův říjen (KAREL ČAPEK)

Tedy mezi všemi měsíci je říjen měsíc vysazování a přesazování. Za časného jara stojí zahradník nad svým záhonkem, ze kterého tu a tam začíná vykukovat nějaký ten hrotek pupenů, a říká si zamyšleně: Tady to mám drobet holé a prázdné, budu sem muset něco přisadit. Za nějaký měsíc stojí zahradník nad týmž záhonkem, na kterém mu zatím narostly dvoumetrové mrcasy delfinií, džungle řimbaby, prales zvonků a čert ví čeho ještě, a říká si zamyšleně: Tady to mám drobet přerostlé a přehoustlé, budu to muset vytento, probrat a rozsadit. - V říjnu stojí zahradník nad týmž záhonkem, ze kterého tu a tam čouhá suchý list nebo holý stvol, a říká si zamyšleně: Tady to mám drobet holé a prázdné, já sem něco přisadím, takhle šest floxů nebo nějaký ten větší aster. I jde a učiní tak. Život zahradníkův je pln změny a činorodé vůle.

Bruče tajemným uspokojením, nalézá zahradník v říjnu na své zahrádce holá místa. Safra, praví sám k sobě, tady mně nejspíš něco zašlo, počkejme, musím na tohle prázdné místo něco vsadit; na příklad zlatobýl, nebo raději cimicifugu, tu ještě nemám, ale astilbe by se tu dělala nejlíp; jenže pro podzim by se mně sem pasovalo pyrenthrum uliginosum, ale takhle kamzičník pro jaro by také nebyl špatný; halt, já si sem dám monardu - buď Sunset nebo Cambridge Scarlet; copak o to, hemerocallis by se tu taky dělala dobře. Načež v hlubokém rozjímání se ubírá domů, cestou si ještě vzpomínaje, že i morina je vděčná bylinka, neřku-li coreopsis, ale ani betonika by nebyla k zahození; potom si honem objedná v některém zahradnictví zlatobýl, cimicižugu, astible, pyrethrum uliginosum, kamzičník, monardu, hemerocallis, morinu, coreopsis, betoniku a ještě k tomu připíše anchusu a šalvěj, pak několik dní zuří, že mu ty kytky nejdou a nejdou, potom mu jich pošťák přinese veliký koš, načež se vrhne s rýčem na ono holé místo. Prvním zarytím vypáčí chuchval kořenů, na kterých se nahoře tlačí celý trs tlustých pupenů. Ježíšmarjá, zastená zahradník, vždyť já tu mám vysázený upolín.

Ano, jsou náruživci, kteří chtějí mít na své zahrádce všecko, co náleží do šedesáti osmi rodů rostlin dvojděložných, patnácti jednoděložných, dvou nahosemenných - z tajnosnubných aspoň všechny kapraďovité, neboť s plavuněmi a mechy je kříž. Naproti tomu jsou náruživci ještě náruživější, kteří zasvětí svůj život jedinému druhu, ale ten chtějí a musejí mít ve všech dosud vypěstěných a pojmenovaných varietách. Tak na příklad jsou cibuláři oddaní kultu tulipánů, hyacintů, lilií, chionodox, narcisů, tacet a jiných cibulovitých divů; dále primuláři a aurikulisti, holdující výlučně prvosenkám, jakož i anemoniaci, zasvěcení řádu sasanek; dále irisníci čili kosatečníci, kteří by zahynuli žalem, kdyby neměli vše, co náleží do skupiny Apogon, Pogoniris, Regelia, Onocyclus, Juno a Xiphium, nepočítáme-li hybridy: jsou delphinisti, pěstující ostrožky, jsou růžaři čili rosariáni, kteří obcují jenom s paní Druschki, paní Herriotovou, paní Karolinou Testout, panem Wilhelmem Kordesem, panem Pernetem a četnými jinými osobnostmi, které se převtělily do růží; jsou fanatičtí floxisti čili filofloxové, kteří takhle v srpnu, kdy jim kvetou floxy, hlasitě pohrdají chrysanthémany, což jim tito oplácejí v říjnu, když kvete Chrysanthemum indicum ; jsou melancholičtí asterníci, kteří ze všech rozkoší života dávají přednost pozdním astrám, ale ze všech vášnivců nejdivočejší (ovšem kromě kaktusářů) jsou jiřináři nebo georgiáni, kteří za nějakou novou americkou dahlii zaplatí závratnou sumu, třeba i dvacet korun. Z těchto všech jenom cibuláři mají jakousi historickou tradici, ba i svého patrona, a sice svatého Josefa, který, jak známo, má v ruce Lilium candidum, ačkoliv dnes už by si mohl opatřit Lilium Brownii leucanthum, jež je ještě bělejší. Proti tomu žádný svatý se nevyskytuje s floxem nebo s jiřinou; následkem toho jsou lidé, oddaní kultu těchto květin, sektáři a někdy zakládají i své vlastní církve.

Proč by ty kulty neměly mít své Životy svatých? Dejme tomu, představte si život svatého Georgina z Dahlie. Georginus byl ctnostný a zbožný zahradník, kterému se po dlouhých modlitbách podařilo vypěstit první jiřiny. Když se o tom dozvěděl pohanský císař Floxinián, zaplál vztekem a vyslal své biřiče, aby zatkli zbožného Georgina. „Ty košťálníku,“ zahřímal na něho císař Floxinián, „teď se budeš klanět odkvetlým floxům!“ „Nebudu,“ odpověděl pevně Georginus, „protože jiřiny jsou jiřiny a flox je jenom flox.“ „Rozsekejte ho,“ zařval ukrutný Floxinián; i rozsekali svatého Georgina z Dahlie a jeho zahradu zpustošili a posypali zelenou skalicí a sírou; ale z rozsekaných kusů těla svatého Georgina se udělaly hlíny všech příštích jiřin, a to pivoňkových, sasankových, jednoduchých, kaktusových, hvězdových, mignonek, pompon čili liliputek, roset, kolaret i hybrid.

Takový podzim je přeúrodná doba; proti němu je jaro, abych tak řekl, drobet titěrné; podzim pracuje rád ve velkém měřítku. Stane se vám někdy, že by vám jarní fialinka narostla do tří metrů výšky, nebo tulipán rostl a rostl, až by vám přerostl stromy? Tak vidíte ; ale za to se vám přihodí, že si z jara zasadíte nějaký ten podzimní aster, a do října se vám z toho udělá dvoumetrový prales, do kterého se neodvážíte vkročit, protože byste už nenašli cestu ven; nebo vložíte v dubnu do půdy kořínek helenia nebo slunokvětu, a teď na vás jaksi ironicky kývají shůry zlaté květy, na které už nedosáhnete rukou, ani když se postavíte na špičky. To se přihází zahradníkovi co chvíli, že se trochu dostane z měřítka. Proto na podzim se provádí stěhování kytek; každého roku přenáší zahradník své perenky jako kočka koťata; každého roku si s uspokojením řekne: Tak, teď to mám všechno osázeno a v pořádku. Příštího roku si zas tak oddychne. Zahrádka není nikdy hotova. V tom směru je zahrádka podobna lidskému světu a všemu lidskému podnikání.

Zahradníkův říjen (KAREL ČAPEK)

Zahradníkův říjen (KAREL ČAPEK)

Zahradníkův rok, Karel Čapek
Rok vydání 1929

Články: zahradníkův říjen

14.07. 2008
23.61 kB čtenářů
Rudbeckia fulgida 'Goldsturm' - třapatka zářivá
09.07. 2008
15.21 kB čtenářů
Phlox paniculata - plamenka latnatá
Diskusní fórum / Knihy
08.04. 2015
3.97 kB čtenářů
Cibulové a hlíznaté rostliny
23.11. 2014
209.20 kB čtenářů
Doporučená literatura od členu diskuzního fora
19.08. 2013
11.16 kB čtenářů
Doporučíte prosím knihu o květinách a květinových záhonech?
19.10. 2008
14.08 kB čtenářů
Vyhrajte Zahradnický kalendář od PRO VOBIS, s.r.o.
13.09. 2008
14.64 kB čtenářů
Vyhrajte knížku z nakladatelství Brázda