Z historie zeleniny a dalších jedlých rostlin - cesta do minulosti (1)

Poslal(a) 14.11. 2016 08:29:38 (268 čtenářů)

21.–20. století: Žijeme v době, kdy není problém mít v zimě rané brambory, čerstvou zeleninu, tedy zeleninu, které někde na naší Zemi právě vyrostla a ta se během několika dnů dostala do obchodu, na náš stůl. Vedle toho zajišťují moderní skladovací podmínky vhodné podmínky pro skladování dříve choulostivých položek (kedluben či vodnice s natí, květák, papriky, rajčata, řapíkatý celer a mnohé další). Brambor vyprodukují zemědělci tolik, že je to až mrzí. Že za ně mnohdy nedostanou slušnou cenu, je povídání patřící jinam než do historie zeleniny. Naštěstí výrobků z brambor je mnoho a občas se brambory mohou využít na zpracování nejen v potravinářském průmyslu či k výrobě škrobu a lihu, které též v domácnosti využijeme. Bramborami můžeme svítit, lepit, krmit zvířata, auto by na ně mohlo jezdit. To je současnost. Když se budeme vracet staletími do minulosti, budou některé druhy zeleniny a potravin mizet a naopak, budou se objevovat druhy opomíjené či prakticky zcela zapomenuté.

Z historie zeleniny: Ředkev je dobrá nejen k pivu

Z historie zeleniny: Kukuřice cukrová pochází z Ameriky

19. století - brambory máme, nejsou přípravky proti plísni bramborové, na britských ostrovech jsou v době epidemie plísně ještě v polovině století hladomory, při kterých umírají statisíce lidí. Lidé utíkající před hladomory do Severní Ameriky si s sebou berou brambory, zde velmi málo známé.

18. století - Evropa brambory zná, centrem pěstování jsou britské ostrovy, v polovině století začínají být pěstovány i u nás, v Rusku. Jejich šíření se z počátku setkává s nevolí, irští františkáni, kteří je k nám prvně přinesli, ve svém úsilí vytrvali, uspěli.

17. století - brambory se začínají pěstovat, ze Španělska se dostávají do Irska, poté na kontinent. Lilie ve znaku francouzských králů je údajně květ bramboru.

16. století - brambory objeveny mezi roky 1535-7, v Evropě se objevují po roce 1565. I cesta topinamburu do našich kuchyní, žlabu zvířat mohla začít až teprve po jeho převozu z Ameriky. Dříve je nikdo neznal. Italové, Rumuni, Chorvati a další národy okolo Středozemního moře neznali polentu. Možná už začínali poznávat kukuřici. Lečo si také lidé neuvařili. Nebyly papriky, rajčata, na fazolový guláš chyběly vedle fazolí i brambory.

Co ti lidé v zimě jedli?
Velkou zásluhu na přežití zimy dodnes mají obiloviny. Jsou zdrojem velkého množství energie (cukry, škroby, oleje), obsahují některé bílkoviny, vitamíny, minerální látky, vlákninu.

Ze zeleniny jsou na prvních místech čeleď brukvovitých (tuřín, vodnice, zelí, kapusta, částečně ředkve, květák, kedluben,…) a mrkvovitých (mrkev, pastinák, méně celer, petržel) spolu s merlíkovitými (řepa jedlá, krmná). Vyšší podíl než v dnešní době přísluší i luštěninám (i když nebyly známé fazole ani soja) – zastupoval je hrách, vikve, boby, hrachory.

Brukvovitá zelenina dříve hojněji pěstovaná, snadno a dlouho skladovatelná:
TUŘÍN - ještě do poloviny 20. století hojně pěstovaný na krmení dobytka, oblíbený i v kuchyni syrový (kedluben, ředkvička), vařený (polévky, kaše, dušený), nakládaný jako zelí. Sortiment odrůd se u nás zúžil na odrůdy „lahůdkové“, dle podání pamětníků byly pěstovány odrůdy "velké jako hlava“, nejen se žlutou dužninou, vydržely v krechtu nebo ve sklepě do jara.

VODNICE, ŘEDKVE - též hojně pěstované plodiny. Dobře se uskladňují, rostou buď z jarního výsevu, nebo se sejí až po hlavní plodině v polovině léta. Při dostatku vody narostou, nejsou tak pálivé. Překlad názvu vodnice z němčiny je buď májová nebo jedlá (speise) řepa.

KEDLUBEN - zatímco u předchozích druhů je tvorba jedlé části relativně přirozená, kedluben je v podobě jak ho známe vyšlechtěn. Výběrem a šlechtěním "zelí s nadměrně tlustým stonkem" se začalo dávno před Kolumbovou cestou, mohl se tedy již pěstovat.

KVĚTÁK - opět něco co se přírodě nepovedlo, ale co se líbilo a chutnalo člověku. Z Itálie se do Evropy dostal před bramborami. Vydrží i pod sněhem, kratší dobu ve sklepě.

ZELÍ a KAPUSTY - opět jako v případě kedlubnu, květáku a také brokolice jsou typem původní brukve (Brassica oleracea), u které člověk záměrně vybíral rostliny s "hlávkou", hodně nakadeřeným listem. Růžičková kapusta je v sortimentu zeleniny až od století sedmnáctého (bruselská kapusta).

Z historie zeleniny: Zelí na krouhání

Text a foto ing. Ivan Dvořák

Články: historie zeleniny

15.11. 2016
364 čtenářů
Z historie zeleniny a dalších jedlých rostlin - cesta do minulosti (2)
25.04. 2009
22.41 kB čtenářů
Grilování a saunování ve stylu luxusu a vyjímečnosti
07.09. 2008
20.31 kB čtenářů
Září v zahradě
Diskusní fórum / Užitkové rostliny
08.02. 2015
21.32 kB čtenářů
Rajčata - pěstování
21.02. 2013
3.56 kB čtenářů
Černý kořen - pěstování
21.02. 2013
3.27 kB čtenářů
Česnek - pěstování
03.08. 2012
59.67 kB čtenářů
Paprika - pěstování
30.07. 2012
21.14 kB čtenářů
Plíseň česneku
27.06. 2012
9.02 kB čtenářů
Drobné ovoce - jahody
12.04. 2012
50.89 kB čtenářů
Příprava záhonů
29.03. 2012
5.58 kB čtenářů
Načervenalé listy rajčat
27.03. 2012
7.65 kB čtenářů
Zahrádka v pytlích
24.03. 2012
4.39 kB čtenářů
Fóliovník - co se dá vysévat
24.03. 2012
3.68 kB čtenářů
Hrách - pěstování