Možností, jak vtáhnout dům do prostoru zahrady, je neomezené množství. Případů, kdy k rodinnému domu nepřísluší alespoň miniaturní pozemek nazývaný běžně i oficiálně jako zahrada, je mizivé minimum. I přes vysoké ceny parcel v atraktivních lokalitách však bude zahrada k rodinnému domu vždy neodmyslitelně patřit a měla by s ním také tvořit určitou jednotu.
Harmonie živých a neživých prvků
Tu lze sice velmi těžko definovat, můžeme ji však naopak velmi dobře cítit. Stále sice můžeme kolem sebe vídat zahrady připomínající spíše zanedbávané nebo ladem nechané polnosti, nicméně v každé době lze z každého pozemku vždy vytvořit okrasnou zahradu. To může potvrdit každý, kdo se někdy pustil do rekonstrukce staršího domu a zahrady. Okolí domu totiž skutečně funguje jako další obytný prostor. Oceníme ho zejména od časného jara do pozdního podzimu, kdy se za sluncem, čerstvým vzduchem a relaxací nemusíme vydávat do lůna přírody. Pokud máme na zahradě i bazén, pak už nám k dokonalému odpočinku neschází vůbec nic.Protože si však chceme užívat zahrady i společně s interiérem domu, měly by oba prostory působit už na první pohled dojmem, že k sobě patří, vytvářet spolu harmonický, jednotný celek. Toho lze dosáhnout jak prvky technickými (například použití stejného dřeva na obložení štítu a na pergolu, použití zvonivkových cihel na předezdívku domu a na vydláždění terasy a podobně), tak i prvky rostlinnými.
Velký nepřítel: dlažba
Největší chybou, které se při stavbě domu můžeme dopustit, je vytvoření širokých zadlážděných nebo dokonce vybetonovaných pásů kolem domu, a to dokonce i tam, kde zpevněná plocha nemá žádnou praktickou funkci. Dlažba, zejména betonová a kamenná, je prvkem, který v nadměrné míře způsobuje vlastní odtažitost domu od zahrady. Samozřejmě své opodstatnění má při použití na frekventované komunikace v zahradě a na příjezdové cesty, ovšem i v tomto případě lze její "tvrdý" vzhled dobře mírnit pomocí rostlin.
Úspěšně a bez větších nároků na údržbu můžeme v těsné blízkosti domu umístit celou řadu druhů keřů nebo nižších dřevin. Ty velmi dobře zajistí návaznost přírodních prvků, zejména trávníku nebo záhonových výsadeb, na vlastní "patu" domu. Dokonce i v případě, že kolem domu vede přístupová cesta nebo chodník, pak vnímáme dům jako přirozenou součást zahrady. Běžné druhy keřů jsou v podstatě velmi nenáročné. Zvolíme-li správný druh pro konkrétní podmínky, nevyžadují zvýšenou zálivku ani nadměrné ošetřování. Pamatujme však na to, že každý keř dorůstá do odlišné velikosti -- jak do šířky, tak především do výšky. Asi bychom neměli radost z toho, kdyby náš dům sice byl dokonale spojen se zahradou, ale kvůli vysoké zeleni v jeho těsném okolí bychom do zahrady neviděli. Bezprostřední blízkost živých rostlin nám však dává i při pobytu v interiéru pocit, že se nacházíme uprostřed přírody. Takový výhled je určitě mnohem přitažlivější než například pohled na prázdný bazén za sychravého podzimního dne.
