Čeleď Colchicaceae | Ocúnovec je domácí v Pyrenejích a Alpách. Literatura uvádí pouze jeden druh, který byl některými autory řazen do rodu Colchicum. Ocúnovec je rovněž jedovatý.

Bulbocodium vernum L. (syn. Colchicum bulbocodium Ker-Gawler, Colchicum vernum Ker-Gawler) roste divoce v Pyrenejích a v jihozápadních a centrálních Alpách. Má kulovitou hlízu s pevnou, tmavou až skoro černou obalovou šupinou. Z ní vyrůstá podle velikosti 1–7 květů. Úzké kopinaté listy raší současně s květy nebo až po odkvětu. Květy jsou při zemi, poměrně velké, při otevření široké až 8 cm, kalichovité, okvětní lístky mají na spodní části směrem dolů 2 zoubky, které zpočátku do sebe zapadají a spojují okvětí v krátkou trubku, po rozkvětu se uvolňují. Jsou poměrně úzké, zašpičatělé, fialově růžové. Kvete začátkem března. Někdy se považuje za samostatný druh B. versicolor (Ker-Gawler) Sprengel z východní Evropy a západní Asie, který je drobnější.

Požadavky: Ocúnovec není zvláště náročný. Potřebuje dostatek humusu v půdě a přiměřené vlhko, v přírodě roste na horských loukách. Lépe se daří na slunném stanovišti, ale snese také polostín. První rok po vysazení vyžaduje ochranu před mrazem a po výsadbě zálivku. Množení: Množí se převážně postranními hlízkami, které se oddělují při sklizni. Sklízí se občas podle potřeby, jestliže má málo místa a rostliny slábnou. Hlízky se vyjímají z půdy po zaschnutí listů, což bývá koncem června. Přes léto se ukládají do suché vzdušné místnosti a vysazují se opět koncem září až začátkem října. Hloubka výsadby je nejméně 10 cm pod povrch půdy, podle velikosti hlízek i více.

Použití: Vysazuje se v menších skupinách nejlépe při okrajích trávníku, kde se může ponechat, dokud listy nezaschnou. Hodí se do blízkosti skalek nebo na okraj záhonů, kde se jeho nápadné květy v předjaří dostatečně uplatní. Na příznivém stanovišti vytváří větší trsy.