Kvetoucí violky rohaté (Viola x cornuta), které jsou nyní všude k dostání, jsou velmi odolné. Jsou dvouleté až víceleté a jejich květy jsou sice menší než u macešek, zato je jich podstatně víc.

Stálezelené listy, květy uprostřed zimy nebo neobvyklý habitus nejsou jediné aspekty, které mohou rostlinu zdobit uprostřed chladného období roku. Velmi působivá může být také textura nebo barva kůry nebo mladých výhonů, podobně jako u kultivaru svídy krvavé (Cornus sanguinea) ´Midwinter Fire´ (pro anglicky nemluvící čtenáře – oheň uprostřed zimy).

Rostliny původem z Balkánu u nás známé pod jménem řebříček nesou latinské pojmenování Achillea. Řebříčky jsou známy spíše jako klasické, vysoké trvalky, vhodné pro slunečné partie trvalkových záhonů. S výškou až 150 cm se mezi nejvyšší druhy řadí Achillea filipendulina. Náš domácí řebříček Achillea millefolium, známe spíše jako úporný plevel a svou výškou do 30 cm patří mezi středně vysoké druhy. Ve skupině s výškou 10 – 15 cm nalezneme druh Achillea ageratifolia.

Kukuřice cukrová a její pěstování

Kukuřice cukrová (Zea mays convar. saccharata) je jednoletá plodina dorůstající do výšky nejméně 75 až 170 cm a šířky 45 cm. Všechny odrůdy kukuřice patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae). Samčí a samičí květy se vyvíjejí na každé rostlině zároveň. Jako plodina je kukuřice známa asi 2500 let, její pěstování začalo v oblastech dnešní Peru a Bolívie. Kukuřice cukrová je mladší, pěstuje se až od 18.stol. Kukuřici cukrová se na zahradách pěstuje jako lahůdková zelenina. Pro kukuřičná zrna je charakteristická značná energetická hodnota. Ta je dána vysokým obsahem sacharidů a bílkovin. Obilky (tak se zrna kukuřice nazývají správně) dále obsahují mikroelementy, některé vitamíny a také vlákninu.

Narančila (Solanum quitoense, Lam., v originálu naranjilla) je španělský výraz pro zajímavou rostlinu z čeledi lilkovitých (Solanaceae). V překladu se jí říká pomerančík a rostlina dostala toto jméno kvůli svým plodům, které svým vzhledem připomínají malé pomeranče. Jsou oranžově zbarvené, dužinu, která chutí připomíná směs malin, jahod a ananasu, však mají zelenou. Vzhledem se tyto plody od pomerančů také liší tím, že mají jemné chloupky, k jejich odstranění ale stačí plody otřít hadříkem.

Zajímavou a velmi rozmanitou skupinou stálezelených listnatých dřevin tvoří brsleny, konkrétně kultivary brslenu Fortuneova (Euonymus fortunei). Většinu z nich lze využít nejen jako půdopokryvné rostliny do zahrady, ale také k ozdobě terasy nebo balkonu, kde mohou růst jako popínavky nebo jako kulovité keře – záleží na kultivaru.

Na stinných místech zahrádek v časném jaru můžeme najít nápadné bílé květy nízkého plnokvětého kultivaru Sanguinaria canadensis ‘Multiplex’. Rostlina je nápadná už od počátku svého rašení.

Mračňák patří k velké a zajímavé rostlinné čeledi slézovitých (Malvaceae). V ní jsou zastoupeny jednoleté i víceleté křovinaté rostliny a stromy. Všechny tyto rostliny pocházejí z tropických a subtropických oblastí.

Pentas pochází z Jižní Afriky. U nás je oblíbena pro množství květů, které má po celé léto. V prvním roce vytvářejí některé rostliny 4 nebo 5 velkých květenství současně. V každém květenství je sdruženo 20 nebo i více zářivých květů. Jednotlivé květy mají krátký stonek, dlouhou korunní trubku a hustý lem drobných bílých chloupků, které se tvoří u červených a sytě růžových květů. Listy jsou tmavě zelené, špičaté, na spodní straně ochmýřené.

Bohyška - královna stínu

Listy jako malované | Přitažlivá přezimující trvalka obohatí svými mimořádně pohlednými listy každý stinný záhon, ale i zahrádku pěstovanou v nádobách.

Řemenatka pochází z Jižní Afriky z oblasti Natalu. Patří do čeledi amarylkovité (Amarylidaceae). Rostlina byla pojmenována po vévodkyni z Northumberlandu, jejíž dívčí jméno bylo Clive.

Spatifylum patří do čeledi áronovitých (Araceae) a má asi 27 druhů. Pochází z Kolumbie. Má jasně zelené listy ve tvaru kopí, které se v elegantním oblouku sklánějí od středu rostliny. Květy jsou bílé a vyrůstají na dlouhém stvolu. Rostlina dorůstá až do výšky 1 metru.

Vyzrajte na smutnice

Smutnice jsou malé černé mušky, které sice rostlinám ani člověku neškodí, ve větším množství jsou však nepříjemné. Nebezpečnější jsou jejich larvy, které žijí v půdě a při nedostatku jiného organického materiálu požírají jemné kořínky rostlin. Nejlépe se cítí ve vlhké půdě. Preventivním opatřením je proto rostliny příliš nepřelévat.

Strelicie roste ve volné přírodě na Kanárských ostrovech a na Madeiře. Rostlina patří do čeledi banánovníkovitých (Musaceae). Strelicie je svým bizardním tvarem a dlouhou trvanlivostí květů velice oblíbenou květinou vhodnou k řezu. Můžeme se setkat také s názvem pestrý pták. Tento název se vztahuje k okvětním lístkům, které vyčnívají z člunkovitých listenů.

Gloxínie patří do čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Rostlina pochází z Brazílie, rod zahrnuje okolo 20 druhů.

Jak si vypěstovat gladioly

Gladioly neboli mečíky jsou jednoděložné okrasné rostliny z čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Jejich květy, které patří mezi nejkrásnější, není v létě možné přehlédnout. Rostlině dal jméno tvar listů: meč=gladus (latinsky).

Vzhledově atraktivní skalnička, listy se žlutým lemem, spolehlivě se rozrůstající do nízkých koberců.

Tořivka patří do čeledi podpětovité (Gesneriaceae). Latinské označení Streptocarpus je odvozeno od stočených plodů. Je známo asi 80 druhů, které pocházejí z jižní Afriky, Madagaskaru, v Barmě a Thajsku.

Toulitka pochází z Kostariky, kde ji v polovinu minulého století objevil švýcarský botanik Karl von Scherzer. Latinský druhový název byl od tohoto jména odvozen.

Stévie sladká: její léčivé vlastnosti a způsob pěstování

Stévie (Stevia rebaudiana, Bertoni) je rostlina, kterou lze používat jako přírodní sladidlo, proto se jí přezdívá také sladká tráva, stévie sladká, stévie cukrová nebo medové lístky. Její listy obsahují látky (cukry), které jsou ve své čisté podobě (tzn. extrahované) údajně 200 až 300 krát sladší než běžný cukr (sacharóza). Tyto látky jsou nekalorické, nerozkládají se teplem ani nekvasí.