Čilimníky mám dva, žlutočervený a bordový.Ten žlutočervený mám už druhý.Ten první několik let krásně kvetl a pak najednou uschnul. Na zimu jsem ho balila do netkané textilie a nebylo to nic platné.Ty dva už nebalím,nechávám je osudu.Po dva roky hezky kvetly a vypadá to,že letošní zimu taky přežily.Ale čilimník neobrůstá ze starého dřeva,takže po čase je tak trochu nevzhledný. Není to dlouhověký keř,ale je moc hezký když kvete. Na trvalou výsadbu bych ho ale určitě nepoužila.

Někdo právě říká, že s přezimováním má problémy, druhý zase ho nechává bez zakrytí, u sousedů mají vzahradě taky jeden, nově vysazený a zatím se mu daří, je to malá rostlinka a je žlutý. Ten žlutý je možná původní a proto i nejodolnější.

Choulostivé jsou pouze druhy, které pocházejí ze Středozemí, nebo jejich hybridy.. Protože se u nás prodávají většinou kultivary nejběžnějšího druhu Cytisus scoparius - (čilimník) janovec, nebo též janovec metlatý, není třeba se obávat vymrznutí - je plně mrazuvzdorný.
  Nízké, poléhavé druhy, jako jsou Cytisus kewensis, Cytisus ratisbonensis, Cytisus procumbens, je třeba první rok po výsadbě na zimu obložit suchým listím a zastínit chvojím.
  U všech druhů ale při výsadbě dbejte, aby kořenový bal byl před vyklápěním z nádob dostatečně vlhký, jinak by se snadno rozpadl - symbioza čilimníků s hlízlovými bakteriemi se tím poruší a zakořenění může být nejisté anebo značně zpomalené.
  U bujně rostoucích kultivarů je možno část výhonů po odkvětu sestříhat, aby nenasazovaly plody a vyhnaly nové výhony. Do starého dřeva raději neřežeme - pouze v případě, že je třeba upravit keř např. po okusu od zajíců. Před zajíci a králíky je třeba čilimníky chránit - mladé výsadby dokážou ožrat až k zemi, u starších keřů okusují a otrhávají kůru, takže takto poškozené výhony většinou uschnou - pak se hlubokému řezu nevyhneme.

Měl jsem před lety 3 čilimníky : červený a žlutý kultivar Cytisus scoparius ( janovec metlatý ) a bílý Cytisus praecox - čilimník časný. Červený a žlutý se navzájem opylovaly a "prskaly" všude kolem spoustu semen, z nichž vyrostly rostliny s různěkombinovanými květy : oranžové, žluto- červené i čistě červené, nebo žluté. Ve vřesovišti, kde toto potomstvo vyrostlo, jsem je nechat nemohl, protože by tam bylo "přečilimníkováno" - rozsadil jsem je po okolí, kde jim zajíci dovolili jednou nebo dvakrát vykvést, ale pak další zimu ožrali všechno, i ty tři dospělé rostliny. Co neokousali, zničili otrháváním kůry. Když jsem pahýly ořezal, byl to bohužel řez až na pařez a všechny rostliny zahynuly.
V současnosti mám pouze jeden čilimník červený, blízko u domu, kam si zajíci přece jen netroufnou ( zahrada je v lese, neoplocená ).