Švýcarské Alpy
Přibližně dvě třetiny švýcarského území tvoří alpinská a subalpinská oblast. V nižších polohách do výšky 1 500 metrů nad mořem převládá zemědělská půda a opadavé stromy, které posléze pozvolna ustupují jehličnatým lesům. Nad 2 200 metry se začíná objevovat kosodřevina a alpinské pastviny. Ve výšce nad 3 000 metry je pustá krajina posedlá mechy a lišejníky a dál se jen prostírají sněhová pole, ledovce a štíry trvale zaváté sněhem. Zatímco sněhové a dešťové srážky stoupají paralelně s nadmořskou výškou, alpské podnebí ovlivňují sezónní větry: studený, suchý východní a teplý jižní, jenž přináší jasnou slunečnou oblohu a do západních Alp pak deště. 
Alpy protínají hluboká údolí, terasy, průsmyky a rokle. Jižně od Alp se prostírá kanton Ticino s typicky středomořským podnebím, na sever od nich se táhnou dlouhá subalpinská pásma, jejichž strmé skalní stěny přecházejí do rovnějšího Mittellandu, poměrně nízko situované centrální plošiny.
Ledovcová jezera, vytvořená tajícími ledovci, jsou v alpských údolích zcela běžným jevem.
Alpské potoky vinoucí se hustými borovicovými lesy jsou součástí nesmírně krásné scenérie Švýcarského národního parku.
Louky a pastviny pokrývají téměř polovinu Švýcarska. Jetel luční a zvonek se hojně vyskytují na vysoko položených loukách.
Na jaře se alpské louky ve Švýcarsku rozzáří koberci květin, zejména aster, plesnivců, silenek a několika druhů hořců. Většina alpínských rostlin je chráněna nesmí se tudíž trhat.
Plesnivec alpský (Leontopodium alpinum) – symbol Švýcarska, roste mezi skalami ve výškách okolo 3500 metrů. Má listeny rozložené ve tvaru hvězdy a příznačné listy s chloupky.
Pěnišník chlupatý (Rhododendron hirsutum) – druh rododendronu, který výhradně roste v nadmořské výšce kolem 2500 metrů. Jeho květy vytvářejí rozsáhlé plochy syté barvy.
Hořec (Gentiana) – hořci se daří především ve skalních puklinách a v lesích, jeho kořeny se využívají ve farmaceutickém průmyslu.