Ing. Miloš Krump: Pro úspěšné pěstování balkonových rostlin jsou vhodné různé typy truhlíků. Ať již dřevěných, plastových nebo keramických.
Truhlíky by měly být prostorné, aby zajistily rostlinám dostatečný prostor. Vnitřní šířka truhlíku by neměla být menší než 15 až 20 cm. Nejideálnější truhlíky pro pěstování jsou dřevěné, jedinou nevýhodou je jejich poměrně malá životnost. Keramické truhlíky nevyžadují sice žádnou péči, ale jsou zase citlivé na mechanické poškození. Truhlíky z plastických hmot jsou nejvíce používané. Vyrábějí se v nejrůznějších barevných odstínech. Z plastových truhlíků se nejvíce osvědčily samozavlažovací truhlíky, které jsou opatřeny nasávajícími knoty, které zajišťují rostlinám přiměřenou vlhkost.

Chceme-li pro přírodu něco udělat, musíme ji nejdříve dobře poznat.
Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvků.
Marvella: Já jen dodám, že keramické truhlíky mohou být s glazurou a terakotové.Ty s glazurou tolik nevysychají jako truhlíky z terakoty bez glazování (pálené hlíny), které jsou hodně pórovité. Nyní je již keramika glazovaná i neglazovaná vyrobena tak, že je odolná i vůči mrazům. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že terakotové truhlíky mám již cca 15 let osázené celoročně a pokud se nerozbijí, jsou stále velmi dekorativní. Marcela
Editoval Marvella (10.02. 2012 14:29:02)
Marvella: Tak pokud si pamatuji, tak ty polystyrénové truhlíky byly lehké, ale některé druhy velmi nasákavé. Povrch často zplesnivěl, vzhledově žádná krása a také byly křehké a olamovaly se kraje. Je pravda, že v té době to byl docela prima vynález a cenově dostupný. Mnou již v předešlém příspěvku zmiňovaná keramika je sice praktická, estetická, ale na manipulaci také velmi těžká. Marcela
Marie Fárová: Bílé polystyrénová truhlíky jsme samozřejmě měli, už mnoho let byly nepoužívané a myslím, že se i poslední vyhodily při vyklízení kůlny na podzim. Hezké zdaleka nebyly, jejich jediný klad bylo to, že byly lehké. Ustoupily plastovým truhlíkům a ty zase ustupují samozavlažovacím.