Jan Kolman: Lilek potměchuť - Solanum dulcamara, čeleď lilkovité - Solanaceae, je vytrvalý, lianovitě rostoucí polokeř, dlouhý až 2 m. Není to vodní ani vyloženě vlhkomilná rostlina, ale patří do společenstva pobřežních porostů. Roste popínavě v pobřežních porostech kolem vodních toků, rybníků a bažin, ale i v lužních lesích, na pasekách a na rumištích.
  Má střídavé, řapíkaté listy, které jsou buď vejčité nebo trojdílné, hrálovitě ouškaté. Kvete od června do srpna, květy jsou pětičetné, tmavo modrofialové, podobné květům bramborů, ale menší. Plod je vejčitá, červená bobule, dlouhá asi 10 mm, široká 6 - 8 mm. Obsahuje 30 - 45 semen, požírají a rozšiřují ji ptáci, takže může vyrůst i v parcích a na sídlištích.
  Je to jedovatá rostlina, která, hlavně v bobulích, obsahuje několik jedovatých glykosidů, např. solanin, dulcamarin a jako další lilkovité rostliny i alkaloid atropin. Navíc bobule obsahují fruktozu - jsou zprvu nasládlé, později odporně hořké - od toho je odvozen latinský druhový název : "dulcamara" = sladkohořký. Může tedy docházet k otravám, hlavně dětí. Otrava, po požití většího množství plodů, se projevuje vysycháním sliznic a křečemi v ústech a v hrdle, zvracením a průjmy.
  Je to i rostlina léčivá - sušená má silné baktericidní, fungicidní ( protiplísňové ) a protizánětlivé účinky. Nesmí se však užívat bez dohledu zkušeného lékaře nebo farmaceuta.