Ing. Miloš Krump: Olše šedá - Alnus incana
Alnus incana roste nejčastěji v podhorských a nižších horských pásmech. Oproti Alnus gluinosa je nižší, širší a hustší, se šikmo vystoupavými větvemi. Vytváří typické kořenové výmladky. Má stříbřitě šedivou, hladkou kůru a zašpičatělé, ze spodu šedě plstnaté listy.

Z hlediska pěstování je nenáročná, snáší sucho i vlhko. Patří mezi nejlepší pionýrské a meliorační dřeviny

Mezi kultivary Alnus incana patří např.
- Alnus incana ´Pendula´
- Alnus incana ´Laciniata´
- Alnus incana ´Aurea´

Chceme-li pro přírodu něco udělat, musíme ji nejdříve dobře poznat.
Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvků.
Ing. Miloš Krump: Olše šedá - Alnus incana
Alnus incana je 15 až 20 m vysoký strom z čeledi Betulaceae s přímým, štíhlým kmenem a kuželovitou korunou s vodorovně rozloženými větvemi. Kůra je šedohnědá, až do stáří téměř hladká.
Pupeny jsou nelepkavé, stopkaté a vejcovité, šedohnědé plstnaté a jsou kryté 2 šupinami. Listy jsou vejčitě eliptické, na konci zašpičatělé, 2x hrubě pilovité, na lící šedozelené, na rubu šedě chlupaté nelepkavé, na podzim se nevybarvují.

Alnus incana kvete mezi prvními dřevinami v březnu. Samčí jehnědy jsou převislé po 3 až 5 na společné květonosné ose. Samičí eliptické šištice jsou po 3 až 8 na krátkých stopkách. Nažka je obvejčitá a hnědá.

Olše šedá je světlomilná dřevina, má větší nároky na světlo než Alnus glutinosa. Velice dobře toleruje záplavy a kolísání hladiny spodní vody. Je velice odolná vůči znečištěnému ovzduší.

Její využití spočívá spíše jako tzv. meliorační dřeviny. Dřevo se používá jako palivo. Dříve se z tenkých kmenů vyráběli obruče a kůra se používala na výrobu třísla k barvení kůže.

Chceme-li pro přírodu něco udělat, musíme ji nejdříve dobře poznat.
Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvků.