Růže - doprovodné rostliny

Opravdoví příznivci růží sotva někdy budou považovat svou sbírku urozených květin za tak početnou, že už nepotřebuje žádný přírůstek. Při neustálém doplňování se však může přihodit, že po čase poroste v jejich záhonech jedna růže vedle druhé.

Byla by to škoda: nevyužitá příležitost vytvořit zajímavou a jedinečnou kombinaci. Záhon sestavený pouze z růží totiž působí – tak jako každá monokultura – poněkud monotónně. Do doby, než královna květin rozkvete (a také po odkvětu) nemá vlastně čím zaujmout; navíc u úpatí vyšších odrůd zůstává poměrně dost „hluchého“ prostoru.

Pěstování ve směsi svědčí i zdravotnímu stavu rostin. Když růže – ať jednotlivé, nebo v malých skupinách – porostou v záhonech mezi kvetoucími trvalkami, hrozí jim menší riziko napadení škůdci nebo chorobami. V takovém případě se totiž z jedné růže na druhou pomaleji šíří například rez růžová. Podmínkou je nevysazovat doprovodné rostliny, hlavně ty vysoké, příliš blízko k růžím. Mezi rostlinami totiž musí volně proudit vzduch. Tak je zajištěno rychlé osychání, a tedy i přirozená prevence rozvoje houbových chorob.

Aby zahrada vypadala přitažlivě po celý rok a rostliny zůstaly zdravé, jsou v kreacích zahradních architektů růže doprovázeny dalšími rostlinami – především trvalkami, ale i cibulovinami a drobnými keři. Ideálními partnery pro růže jsou kvetoucí trvalky. Růže na štíhlých kmíncích vypadají dobře, teprve když je obklopuje měkký koberec posetý pestrými květy.

Také odolné keřové a anglické růže výborně snášejí přítomnost trvalek. Musí te však volit druhy, které se nešíří příliš rychle a nezačnou růže zakrátko utiskovat. Anglické růže lze s výhodou vysazovat do záhonu ve skupinách po třech. Později vytvoří dojem jediné košaté rostliny. Mezi růže vysázejte nízké trvalky, jako violky ostruhaté, prvosenky a plicníky, jejichž květy pokryjí holou jarní zem a v létě se bez obtíží smíří se stínem, který na ně budou růže vrhat.

Za dobré sousedy růží se považují kakosty (Geranium), kontryhele (Alchemilla) a šanty (Nepeta), které kvetou ve stejnou dobu jako růže. Královnám květin to ovšem sluší i v sousedství vysokých trvalek, jako jsou plamenky (Phlox), rozrazily (Veronica) a stračky (Delphinium).

Často se doporučuje spojení růží a levandulí. Proč ne: především opakovaně kvetoucí odrůdy růží vyžadují prosluněné stanoviště, které vyhovuje také levanduli. Její stříbrošedé listy a fialové kvítky se skvěle hodí k bohatým květům růží. Někteří odborníci však levanduli nepovažují za ideální společnici pro královnu květin. Růže je totiž podstatně náročnější na výživu, a především na zálivku než suchomilná levandule. Dáte-li přednost královně květin, bude levandule zásobena vodou a hnojivem až příliš bohatě – a vyroste v nepříliš vzhledný, zevnitř vyholený keř. Z těchto důvodů dávají přednost napříkad šantě modré (Nepeta faassenii), která je svými nároky růžím o něco bližší.

Růžím ovšem nemusejí sekundovat jen trvalky: na stanovištích blízko zdí nebo na oporách je mohou doprovázet popínavky. Vynikající duo tak vytvoří například je rychle rostoucí popínavá růže ’Mme Alfred Carriēre’ spolu s odrůdou plaménku vlašského (Clematis viticella) ’Etoile Violette’.