S plánem a jasnou hlavou
K tvarovacímu řezu jsou vhodné jen vybrané druhy dřevin, které snášejí pravidelný zásah do růstového procesu. Jde zejména o keřovitě rostoucí, nejčastěji stálezelené dřeviny, například zimostráz (Buxus), ptačí zob (Ligustrum), z jehličnatých tis (Taxus), zerav (Thuja), cypřišek (Chamaecyparis), z opadavých se většinou používají habr (Carpinus) a buk (Fagus)
Čarování nůžkami
Jejich největší výhodou jsou listy malého tvaru, které jsou pro tvarování vhodnější, neboť lépe kopírují vytvořenou podobu a snadno se tvarují nůžkami na živý plot nebo plotostřihem. Navíc velmi rychle obrůstají, takže jejich nevzhlednost po provedeném řezu je brzy skryta za novými svěže zelenými lístky. Před vlastním začátkem tvarování je třeba si určit požadovanou budoucí formu, kterou bychom později již neměli měnit a jíž je třeba přizpůsobovat výchovu dřeviny v prvních letech. Tvarování dřevin je záležitostí celého jejich života a nejde o jednorázový zásah do jejich přirozeného růstu. Tvarovací řez se provádí i několikrát za rok, jinak dřeviny opět ?zvlčí? a získají i přes dřívější snahu svůj přirozený vzhled. Chceme-li vytvořit kužel, kouli či pyramidu, určíme jednu větev jako hlavní. Ta bude tvořit jakousi páteř budoucího tvaru dřeviny, z níž budou vyrůstat výhony, které budeme později tvarovat. Slovo ?později? má v předchozí větě zcela zásadní význam: nečekejme, že se ideálních tvarů dočkáme během tří čtyř let. Tvarování je záležitostí velmi zdlouhavou, navíc vegetační období je zúženo na pár týdnů mezi dubnem a srpnem. V prvních letech vývoje stačí jen zkracovat přerostlé a povzbuzovat tak dřevinu k rozvětvování. V této fázi provádíme řez jen nůžkami na větve, teprve až stromek dosáhne požadovaného tvaru, přicházejí na řadu nůžky na živý plot. I pak se však zkracují jen mladé výhony.