Cukrářské ořechy (3)

Poslal(a) 05.09. 2017 10:32:14 (3931 čtenářů)

Když se řekne vlašský ořech (Juglans regia L.) je třeba si uvědomit, že se jedná o velice širokou a pestrou škálu různých variet tvarů, velikostí a dalších znaků. Proto si každý člověk pod pojmem „vlašský ořech“ představí něco jiného v závislosti na svých osobních zkušenostech. Obecně oblíbené jsou tzv. papíráky (var. tenera), množené odrůdy patří mezi polopapíráky. Málo časté jsou hroznovité polopapíráky (var. fertilis). Semenáče velkých kamenáčů (var. durissima), a malých kamenáčů (var. connata) jsou v potomstvu vysévaných ořechů nejčastější. Stromy hroznovitých kamenáčů (var. racemosa) jsou vzácností, velkých křapáčů (var. macrocarpa), obrovských křapáčů (var. maxima ), stříhanolistých ořešáků ( var. laciniata ) a ořechů červenojádrých ( var. rubra ) je poměrně málo. Můžeme setkat i s tzv. svatojánskými ořešáky ( var. serotina), jejichž hlavním znakem není vyjádření vlastností plodu, ale velmi pozdního začátku rašení (? na svatého Jana Nepomuckého 16. května ?)

Cukrářské ořechy: Mars

Dovolím si tvrdit, že ze zahrádkářského (i cukrářského) hlediska jsou nejcennější polopapíráky. Ty lze poměrně snadno rozlouskávat rukou, většina jader se lehce vyjme celistvá bez rozlámání. Jádra těchto ořechů skladováním nesesychají a pokud nejsou vylouskány, pak při správném skladování (vzdušně, v suchu a chladnu), vydrží i 2 roky bez žluknutí jádra v dobré jakosti, při zachování jejich klíčivosti.

Pro někoho ideální papíráky mají velmi tenkou skořápku, kratší skladovatelnost a často na úrodě působí velké škody sýkory a jiní ptáci. S námahou získaná jádra kamenáčů jsou vždy rozlámaná na drobné části, mají krátkou skladovatelnost, velice rychle žluknou, jejich použití v kuchyni je omezené. Křapáče, zvláště ty obrovské (o velikosti až 10 cm), jsou sice na pohled nádherné, ale relativně malé jádro velmi rychle sesychá, špatně se dosouší, neboť při sklizni obsahují vysoké % vody v jádru. Hroznovité ořechy ( 8 až 26 oříšků v 1 hroznu ) také na první pohled zaujmou, jsou drobné, sběr a loupání je pracné. Střihanolisté ořechy jsou zajímavé zatím jen jako rarita do krajiny. Ořechy mívají drobné, jejich jádro krásně vyplňuje skořápku. Patří sem např. odrůda Leopold, papírák.

Podrobněji se zmíním o zvláštní skupině a tou jsou červené (cukrářské) ořechy. S červeným jádrem jsem za dobu 18 let, co se o ořechy intenzivně zajímám, viděl malé kamenáče, křapáče (např. odrůda Hospozínský červenoplodý), malé papíráky, a polopapíráky. Jelikož se všechny ořechy mohou křížit, je velký předpoklad, že se mohou vyskytnout i další variety červených ořechů.

Zaměřil na pěstování a zkoušení těch nejlepších vybraných polopapíráků, a to nejen s červeným jádrem. První stromky a odrůdy jsem získával od pana Jaroslava Matejska, od Ing. Jana Zimy a od paní Boženy Vaňkové. Od roku 1991 do současnosti zkouším 7 odrůd červených ořechů, 6 odrůd klasických ořechů. Navíc sleduji i jednu odrůdu střihanolistého ořechu. Pokusy provádím na více stanovištích v nadmořské výšce od 400 m až do 497 m nad mořem, v mrazové kotlině v regionu Jihočeského kraje. Některé stromy jsou zasazeny i v nadmořské výšce nad 600 m nad mořem. Všechny stromky v jednotlivé sérii v pokusu pěstuji od roubovanců na jednom stanovišti čtyři roky, vždy nejméně po 5 kusech od každé odrůdy. To proto, abych mohl odstranit případnou chybu v hodnocení růstových vlastností odrůdy, která by mohla být způsobena vlivem použité podnože. S tímto rizikem musím počítat, i když používám jednotné podnože z uznaného semenného stromu vlašského ořechu z Valtic. Odrůdy, které mám v pokusech, byly vybrány velice přísnou selekcí na kvalitu plodů a mrazuvzdornost ve dřevě. Z tohoto důvodu svá pozorování zaměřuji hlavně na zdravotní stav a odolnost jednotlivých odrůd k mrazu, zejména v době rašení. Unikátnost těchto pokusů je v tom, že všechny stromky rostou ve stejné půdě, při stejné agrotechnice a v jednom mikroklimatu. Tak mohu odrůdy mezi sebou přesně porovnávat.

Rašení je velmi důležitá vlastnost odrůdy, která je pro pravidelnou a bohatou sklizeň téměř zásadní. Ukazuje se totiž, že pokud působí mrazová teplota na kteroukoliv odrůdu ve stejné fenofázi rašení, nejsou rozdíly v odolnosti jednotlivých odrůd ořechů proti mrazu v podstatně žádné. V čem však je rozdíl velmi podstatný, to je počátek rašení jednotlivých odrůd. Každoročně pozoruji, že v určitý stejný den v pokusu má některá odrůda již 10 cm přírůstek a druhá ještě nezačala rašit. Pokud přišel mrazík v tomto okamžiku, tak narašená odrůda vždy zmrzla a nenarašená pak vyrašila naprosto bez poškození. To se projevilo samozřejmě i ve výši úrody té které odrůdy v daném roce.

V letech, kdy přišel pozdní jarní mrazík opakovaně třeba za 14 dní v době kdy i odrůda pozdě rašící měla 10 cm letorosty, pak došlo ke spálení výhonů i těchto pozdě rašících odrůd.

Za tzv. „odolnost odrůdypozdním jarním mrazíkům“ má tedy vliv nikoliv odrůda jako taková, ale stupeň narašení pupenů (výhonu) v době výskytu jarního mrazíku. Čím je výhon více narašen, tím méně je odolný k mrazovým teplotám.

Cukrářské ořechy: OČ-TU-2, Hospozínský červený

Cukrářské ořechy: Bohumil

Text Jiří Kamiš, foto I. Dvořák

Články: cukrářské ořechy

03.09. 2017
4.18 kB čtenářů
Cukrářské ořechy (1)
03.09. 2017
3.60 kB čtenářů
Cukrářské ořechy (2)
05.09. 2017
2.87 kB čtenářů
Cukrářské ořechy (4)
Diskusní fórum / Ovocné dřeviny
24.10. 2018
450 čtenářů
Kdy sklízet jablka a hrušky?
03.09. 2018
934 čtenářů
Líska - sklizeň
29.08. 2018
1.16 kB čtenářů
Jabloně - výběr podzimních odrůd
09.04. 2018
2.10 kB čtenářů
Réva vinná - výsadba
26.06. 2017
3.61 kB čtenářů
Mirabelka - pěstování
22.05. 2017
13.74 kB čtenářů
Líska - pěstování
11.05. 2017
2.85 kB čtenářů
Jabloň - pěstování
11.05. 2017
44.06 kB čtenářů
Broskvoň - pěstování
04.05. 2017
3.64 kB čtenářů
Nektarinka - pěstování
25.04. 2017
5.03 kB čtenářů
Třešeň - postřik proti monilióze
24.04. 2017
10.31 kB čtenářů
Fíkovník smokvoň - pěstování