Zelenina nemusí být jen potravinou (2)

Poslal(a) 04.12. 2017 12:51:25 (13379 čtenářů)

Mít svého zahradníka
Prošli jsme jednu sezonu v zelinářské zahradě. Snažil jsem se v dané ploše dát dohromady to (podle mne) nejpodstatnějšího, co se týká zelinaření. Občas jsem musel být neurčitý, nemohl jsem říct: „teď udělejme tohle a teď zase něco jiného.“ Obecná pravidla sedí téměř všude, ale nedají se užít ve stejnou dobu. Hodně se to týká hnojení a ochrany rostlin. V teplých a sušších oblastech na zelinářských půdách můžeme naložit rajčatům hnoje dvakrát tolik než je obyčejně doporučené a výnos bude skvělý, chuť rajčat též. V oblastech kde málo prší ani choroby nebudou tolik řádit. Ve vlhčích podmínkách stejná dávka hnojení povede ke zbujení natě, k pozdnímu nasazování květů, k vyšší náchylnosti na houbové choroby. Když čtu různé zkušenosti pěstitelů zeleniny, překvapí mě, že někomu vychází, když do vysazeného, vzešlého česneku rozhodí hnůj. Ale vychází-li to více let, česnek tím netrpí, proč ne.

Zelenina nemusí být jen potravinou: Tuřín - docela chutná zelenina, vlastně i léčivá rostlina

Zelenina nemusí být jen potravinou: Lilek

Sami postupně budete získávat zkušenosti, budete zkoušet věci jinak, tak jak je dělá soused, možná i tak jak by je soused nikdy nedělal. A budete-li mít úspěch opakovaně, po více let (jeden rok je v pokusnictví nic, čím delší je řada roků kdy jste něco nového zkoušeli úspěšná, tím je pravděpodobnost, že bude fungovat obecně), začnete na nový postup spoléhat.

No a právě proto, že zkušenosti se nabývají až mnoholetým opakováním stejného (a z toho pramenícího se vyvarování chyb), bychom měli mít každý svého zahradníka. Toho místního, který dělá sadbu ze semínek, pěstuje odrůdy, které místní žádají. Každý rok k tomu standardu přidá něco nového a postupně tak obnovuje či stabilizuje sortiment žádaný a v místě dobře rostoucí. Něco se neosvědčí, a tudíž dále nepěstuje, jiná odrůda nahradí podobnou, třeba citlivější či méně výnosnou. Místní zahradník neprodává sadbu teplomilné zeleniny tehdy, kdy z nějakého pěstitelského centra dorazila do prodejního centra, ale tehdy, kdy je to správné. Jsou i tací, kteří neprodají nic dříve, i když zdánlivě přicházejí o kšeft a možná i o pár těch nedočkavých zákazníků. Ale zůstanou mu ti spokojení a k nim se postupně přidávají další. Zahradník také ví, jaké to jsou odrůdy, které prodává. Něco si přečte v charakteristice odrůd, další pak vyčte ze záhonu. On totiž v zahradě pěstuje to, co množí. Čím složitější jsou místní podmínky z hlediska pěstitelského, tím potřebnější je ten náš zahradník… Doporučí, zdali chvátat nebo počkat, jestli dát hnoje lopatku nebo kýbl. Také s dost vysokou pravděpodobností odhadne, půjde-li daná zelenina v místě pěstovat, bude-li námaha odpovídající kvalitou úrody, výnosu odměněna kladným výsledkem.

Místní zahradníkPolabí, Poohří (Bohušovice), od Blanice (Vodňany) nebo na Znojemsku, v okolí Brna, na Olomoucku, ve Fryčovicích, může být i zelinář, který zde pěstuje zeleninu na velkých plochách. Obyčejně i část sadby prodává do okolí. Je závislý na výnosu, kvalitě sklizně, nepěstuje tedy nic špatného, naopak. Jenže přidává mnohdy v péči o úrodu více úsilí než my doma. Výnos musí zaplatit pracovníky, stroje, náklady na vše okolo firmy. A tak zalévá, ošetřuje proti chorobám a škůdcům, hnojí. Pokud bychom se chovali stejně, budeme mít výnosy obdobné. Pokud budeme péči šidit, budeme se zejména v letech, která přejí více rozvoji chorob a škůdců než růstu úrody smutně chodit dívat na ta velká pole, jak jim to roste. A tak, když vedle těch velkých je ve vsi ještě někdo menší, zkuste se zastavit u něho. Nebude mít možná špičkové holandské odrůdy, bude možná pracovat se semeny z nabídky firem v kategorii Hobby. Bude to tedy náš člověk.

zahradníka mám. Pěstuje zeleninu, květiny, bylinky. Odrůdová skladba nabízené sadby je z roku na rok možná ze tří čtvrtin stejná, jen část se mění. Pokud se novinka osvědčí (ti, kteří si sadbu koupili a pochválí výsledek, chtějí to samé i příští rok), má po dvou třech letech naději dostat se do pevného základu a vystrčit z něj tu „nejhorší“ z původních stálic. Zejména se to týká rajčat, okurek, paprik, salátů. Tak to bylo třeba s keříčkovým rajčetem ŠEJK, nebo s okurkou ZUZANA F1, se salátem MAJOR. No a něco doslova propadne. U nás to byl listový celer. Spíše jsme věřili, že lidé nebudou stát o celer řapíkatý, než o naťový, ale výsledek je takový, že jako bylinka či koření se používají listy celeru bulvového (každému stačí) a vedle něj je zájem jen o sadbu celeru řapíkatého. Teď je na řadě lilek. Teplá léta by mu mohla přát i u nás v nadmořské výšce přes 400 m. Už jsem ČESKÝ RANÝ pěstoval před rokem 1990, ale tehdy o něj nikdo nestál. A tak jsme ho doma dávali do leča, dělali z něj kaviár, zapékali ho a pořád rostl a zrál další a další. Dnes je receptů mnohem více, tak snad se mu bude dařit a obohatí jídelníček rodin vlastně už na okraji bramborářské oblasti.
Text a foto ing. Ivan Dvořák

Články: zelenina být

09.02. 2012
39.10 kB čtenářů
Kořenová zelenina - výsev
08.04. 2017
16.87 kB čtenářů
Pěstování zeleniny na slunci
23.11. 2014
16.34 kB čtenářů
Příprava užitkové zahrady na zimu
04.05. 2005
27.61 kB čtenářů
Plicníky (Pulmonaria) nejen na průdušky
09.10. 2017
19.06 kB čtenářů
Uskladnění zeleniny (2)
17.11. 2018
16.52 kB čtenářů
Zimní zelenina
10.01. 2010
130.50 kB čtenářů
Vyvýšený záhon
13.02. 2012
24.71 kB čtenářů
Luskoviny - výsev
30.05. 2015
24.11 kB čtenářů
Tipy na měsíc červen
22.01. 2013
36.82 kB čtenářů
Brassica oleracea var. acephala - kadeřávek
06.03. 2012
69.68 kB čtenářů
Campanula - zvonek
Diskusní fórum / Užitkové rostliny
15.02. 2024
1.07 kB čtenářů
Užitkové rostliny