Kuchyňské zahrádky

Poslal(a) 26.03. 2018 14:31:17 (2480 čtenářů)

Zeleninová pastva nejen pro oči
Moderní užitkový záhon je právě tak praktický jako dekorativní. Tajemství úspěchu se skrývá ve správně namíchané směsi.

Kuchyňské zahrádky

Kuchyňské zahrádky se vracejí do módy, jejich vzhled i účel se však mění. Dřív musela venkovská kuchyňská zahrada hlavně zajistit dostatek zeleniny a bylinek pro celou rodinu, zatímco dnes se stala spíše místem pro pěstování lahůdek a specialit. A pro jeden záhon se salátem, rajčaty a několika bylinkami se místo vždycky najde. Na osluněných místech chráněných před větrem se daří i jižním druhům: můžete vyzkoušet vše, po čem váš jazyk touží – od artyčoků přes zeleninové tykve až po teplomilnou mochyni peruánskou. Otužilá jarní cibule, pór, kedlubny a ředkvičky se bez problémů spokojí i s méně příznivým stanovištěm. A mangold, keříčkové fazoly a libeček vás budou po mnoho týdnů zásobovat dokonce i v mírném polostínu. Netrpěliví pěstitelé pak ocení zejména listové druhy: rychle roste třeba pikantní roketa, asijské saláty a jemné rané vodnice. A když budete vysévat nejrychleji rašící druhy, jako je zahradní řeřicha nebo listový salát k řezu, postupně každých tři až šest týdnů, nemusíte se obávat, že někdy nebude co sklízet.

Napřed plánujte, pak sázejte
Příliš blízkého sousedství botanicky příbuzných zeleninových druhů byste se ovšem měli vyvarovat. O zdravý odstup se postará především smíšená řádková kultura. Budete-li jednotlivé druhy vysévat každý rok o jeden řádek dále, vznikne jednoduchý a účelný osevní sled. Vhodným pomocníkem je plánek takové smíšené kultury, není však nezbytný. Hlavní je, abyste znali těch několik druhů, jako je například petržel a salát, které se vzájemně nesnášejí. Většina ostatních druhů zeleniny se buď vzájemně podporuje, nebo jsou vůči sobě alespoň neutrální.

Neškodí také trocha odvahy k experimentům. Někdy se totiž mimořádně osvědčí právě neobvyklé kombinace. Nesmějí přitom chybět aromatické bylinky. Přinášejí vítanou změnu a zároveň obohacují záhon o barvy. Blankytně modré květy brutnáku (Borago) tak zpestří záhon s okurkami a cuketami, mezi kadeřávek a rajčata se vejdou květináče s levandulí a rozmarýnou a mraky sněhově bílých květů koriandru dodají lehkou eleganci červenému zelí.

Výběrem vhodných odrůd si můžete ušetřit mnohá zklamání. Máte-li málo času, dejte při nákupu osiva přednost takovým odrůdovým vlastnostem, jako je rychlý růst, dlouhé sklizňové období a odolnost k významným chorobám a škůdcům. Sazenice bylinek v květináčích a předpěstované sazenice zeleniny jsou během sezony k dostání v zahradnických prodejnách a také na trzích. Ještě pohodlnější je však možnost sazenice si včas objednat přímo u komerčního pěstitele sadby.

S přípravou záhonu začněte co možná nejdříve. Počkejte však, až se půda dostatečně ohřeje a zemina oschne, aby se vám při rytí nelepila na rýč ani na boty. Nejméně práce je se záhony, které byly na podzim zryty nebo byly přes zimu přikryty silnou vrstvou mulče. Odstraňte všechny zbytky rostlin a při kypření zapracujte kultivátorem do půdy vyzrálý kompost nebo organické hnojivo (např. koňský či kravský hnůj obohacený guanem, ve formě sušených granulí). S prvními výsevy však počkejte, až se půda na záhonu slehne, aby mladé rostlinky mohly rychle zakořenit. Důležitá je také dostatečná meziřádková vzdálenost, protože rostliny musí mít dostatečný přístup světla a nesmějí si vzájemně konkurovat, pokud jde o vodu a živiny. Teplomilné druhy se mohou vysazovat na venkovní záhon nejdříve začátkem května. Týká se to paprik, rajčat, tyčkových fazolů, okurek a celeru.

Výsev, nebo výsadba sazenic?
Do té doby ochrání záhon před plevelem zelené hnojení kvetoucí svazenkou (Phacelia), jejíž kořeny navíc půdu do značné hloubky zkypřují. Ani na jaře nenechávejte půdu připravenou k pěstování ležet ladem: prázdná místa po sklizených rostlinách zaplňte třeba pestrolistými listovými saláty. Také jiřinky, měsíčky a aksamitníky rozšíří barevný půvab venkovských květin. Zeleninové záhony, které byly obsazeny krátkodobými druhy, není třeba přihnojovat.

Druhy náročné na živiny, jako je hlávkové zelí, letní ředkve a tykve, však potřebují během hlavní vegetace pravidelné přihnojování. Praktické je využít tekuté hnojivo, které můžete cíleně aplikovat při zálivce konví. A nejen pro cukety platí: záleží hlavně na kvalitě, nikoliv na množství. Proto sklízejte plody, dokud jsou ještě mladé. A salát i bylinky spotřebujte čerstvé.
Ukázka textu z časopisu Naše krásná zahrada
Vydavatelství BURDA Praha spol. s.r.o.
Luxembourg Plaza, Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3
http://www.burda.cz/

foto Pixabay

Články: kuchyňské zahrádky

12.05. 2009
20.36 kB čtenářů
Thymus - mateřídoušky a tymián
13.08. 2008
32.72 kB čtenářů
Kompostéry
28.01. 2008
25.97 kB čtenářů
Bylinky
16.02. 2010
13.60 kB čtenářů
Global Garden Report 2010
26.10. 2012
9.85 kB čtenářů
Cucurbita - tykev
Diskusní fórum / Užitkové rostliny
27.09. 2018
419 čtenářů
Nezralá rajčata
27.09. 2018
192 čtenářů
Kukuřice - pěstování
27.09. 2018
191 čtenářů
Ozimé odrůdy cibule
27.09. 2018
204 čtenářů
Tykve - pěstování
12.09. 2018
413 čtenářů
Podzimní výsevy
12.09. 2018
454 čtenářů
Cibule sazečka - výsadba
03.09. 2018
47.79 kB čtenářů
Rajčata - pěstování
22.08. 2018
664 čtenářů
Papriky - odpadávání plodů
03.07. 2018
11.98 kB čtenářů
Rajčata - pěstování ve skleníku
07.05. 2018
92.66 kB čtenářů
Paprika - pěstování
11.04. 2018
912 čtenářů
Fazol - předpěstování