Echium vulgare - hadinec obecný

Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae)
Popis: Je to dvouletá, 25 - 100 cm vysoká rostlina, srstnatá, s chlupy nasazenými na bradavkách. Lodyha je vzpřímená, jednoduchá, silná, s červenými skvrnkami, vyrůstající ze středu listové růžice.

Listy jsou podlouhle kopinaté, přízemní zúžené v řapík, ostatní přisedlé, celokrajné, přitiskle štětinatě srstnaté. Květy jsou oboupohlavné, souměrné, vyrůstají z úžlabí listů a tvoří vijany, husté, válcovité; druhotně skládají koncový hrozen. Kališní ušty jsou úzce kopinaté, štětinatě srstnaté. Koruna je modrofialová (před rozkvětem růžová), nálevkovitá s trubkou 2krát delší než kalich. Plod je trojhranná bradavičnatá tvrdka. Kvete od května do října.

Výskyt: Roste na suchých, slunných, písčitých až skalnatých stanovištích, na lesostepních stráních, mezích, násypech podél cest i na ruderálních (rumištních) místech od nížiny do podhůří. Je rozšířen v celé Evropě vyjma arktických oblastí a na západní Sibiři, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

Sběr pro léčivé účinky

Droga: kveoucí nať (Herba echii vulgaris)

Obsahové látky: alkaloidy (cynoglossin, konsolicin, konsolidin aj.), cholin, allantoin a sliz

Použití: V současnosti se hadince užívá téměř výhradně pouze zevně a to ve formě obkladů k léčbě křečových žil, ve formě koupelí při revmatismu, omývání odvarem se osvědčilo na některé kožní nemoci. Vzhledem k tomu, že přítomné alkaloidy působí mírně toxicky na játra, nedoporučuje se vnitřní užití drogy (dříve se aplikovala vnitřně zejména na peptické vředy, na zanícené sliznice trávícího nebo dýchacího ústrojí či při bronchitidě).