
Cichorium intybus - čekanka obecná
Čeleď: čekankovité (Cichoriaceae), možno řadit mezi hvězdnicovité (Asteraceae)
Lidové názvy: pocestník, cikorka, německá káva, koření sv. Petra
Čekanka je vytrvalá, až přes 1 metr vysoká mléčící bylina s válcovitě kůlovým kořenem, z něhož vyrůstá větvená, poměrně slabá, ale tuhá, lysá nebo častěji štětinatě chlupatá lodyha. Jednoduchý, někdy větvený válcovitý nebo vřetenovitý kořen je až 30 cm dlouhý, v průměru má až 15 mm, je žlutohnědý až světle hnědý, suché kořeny jsou na povrchu slabě kroužkovitě zvrásněné.
Výskyt: Rostlina roste hojně u cest, na mezích, pastvinách, úhorech, rumištích a náspech a na jiných pustých místech z nížiny až do podhůří. Je rozšířena skoro v celé Evropě, severní Africe a na východ sahá až do střední části evropského Ruska a přes Přední Asii, Írán a Balúčistán až k Bajkalskému jezeru. Zplaněle roste ve východní Asii, Jižní Americe, jižní Africe a na Novém Zélandu.
Využití: Z pražených kořenů nekvetoucích rostlin (forma radicosum) se připravuje náhražka kávy nebo přísada do kávy. V západní Evropě, hl. v Belgii a také v Itálii, se pěstuje čekanka (forma foliosum) pro etiolované pupeny, které chutnají mírně nahořkle a pojídají se jako salát.
Zajímavost: Cikorka se jako náhražka zrnkové kávy v Evropě rozšířila hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. za války s Anglií a která uzavřela evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Tím se podnítilo ve střed. a v záp. Evropě šlechtění cukernatých řep, výroba řepného cukru i cikorky. První výrobna cikorky v Čechách v Mochtíně u Klatov byla již na začátku 19. stol.
Sběr pro léčivé účinky
Droga: kořen planě rostoucí čekanky, příp. naťObsahové látky: Hlavní účinné látky jsou v mléčné šťávě rostliny. Nejdůležitější jsou terpenické a glykosidické hořčiny podporující chuť k jídlu, trávení a vylučování žluče, v kořenech je hojně obsažen zásobní polysacharid inulin (až 15 %), tvořený zbytky molekul fruktózy. Je to hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené, dobře pak v horké vodě, který se používá jako výživa pro diabetiky. Složí také k získávání fruktózy a používá se jako diagnostická látka při měření glomerulární filtrace ledvin. Čekanka obsahuje dále třísloviny, manit, kaučuk, cholin, arginin a kromě jiných i velké množství minerálních látek.
Sběr a sušení: Kořeny se v září a říjnu vyrývají rýčem, omyjí se a rozřežou asi na 15 cm dlouhé kousky, které se suší na stinném místě, nebo lépe umělým teplem do 50 °C. Droga je téměř bez pachu a má hořkou chuť. Nesmí obsahovat jinak zbarvené kořeny a zbytky nadzemních částí. Kvetoucí nať se sbírá od července do září. Suší se ve slabé vrstvě bez obracení, na suchých a stinných místech. Suchá droga má zelenou až šedozelenou barvu, květy při sušení zbělají. Kvalitu drogy snižují jinak zbarvené části a zbytky stonku silnější než 5 mm.
Použití: V lidovém léčitelství se z nati i kořene připravuje odvar (dvě čajové lžičky na šálek vody dvakrát denně). Používá se především jako prostředek čistící krev, podporující vylučování žluče a tvorbu žaludečních šťáv a tím i povzbuzující trávení a chuť k jídlu při nechutenství, žaludečních potížích, zácpě, jaterních chorobách včetně žlučových kaménků. Zevně se používá k obkladům při kožních zánětech a vyrážkách.