Rostliny: Cleistocactus - kleistokaktus

Cleistocactus má svou původní domovinu v horách Argentiny a Bolivie ve výškách 1750 m. Je však rozšířen až do Paraguaje a Uruguaje. Francouz A. C. Lemaire jej popsal v 19. století. Mnoho druhů, které dnes do tohoto rodu patří, bývalo dříve přiřazeno k četným jiným rodům.

Vzhled: Tento štíhle vyhánějící kaktus se od samého základu dělí a vytváří na bocích nové větve. Známe jej jako sloupovitý kaktus, nápadný svými svítivými bílo-stříbrnými chomáčky. Tyto chomáčky jsou někdy řídce, někdy hodně chlupaté, jindy husté, málokdy skromné. Válcovité květy se vyskytují v červené, oranžové, žluté nebo bílé barvě. Existují druhy, které kvetou mimořádně bohatě.

Pěstování: Stříbrná svíce dává v létě přednost teplému, nejčastěji slunečnému stanovišti a bohatým dávkám vody. Jako substrát se používá speciální hlína pro kaktusy, obohacená trochou humusu.

V zimě by měl být Cleistocactus přechováván při teplotě nejméně 8 °C a smí být zaléván jen velice zřídka. Tomuto kaktusu však nevadí, jestliže je umístěn trochu tepleji, jenom pak musí být také více zaléván. Tento rod patří k snadno pěstitelným kaktusům, které snadno rozkvetou i v běžných pokojových podmínkách.

Množení: Výsevem semen nebo řízkováním. Čerstvě nařezané řízky musí bezpodmínečně zůstat několik dnů na vzduchu k obeschnutí, a teprve pak je můžeme zasadit do zeminy. Zalijte je však teprve až za týden!

Druhy:
Zajímavým druhem je Cleistocactus anguinus, pocházející z Paraguaje. Je hadovitým kaktusem, jehož výhonky rostou visutě, plazivě nebo se opírají. Květy má zářivě oranžově červené.
Žlutými květy Vás přivítá Cleistocactus ritteri.
Cleistocactus winteri bývá dnes občas označován jako Hildewintera aureispina. Jeho trny jsou svítivě žluté, květy oranžové.
Dalšími druhy jsou:
Cleistocactus brookei, který má červené květy,
Cleistocactus candelilla se žlutými květy,
Cleistocactus icosagonus se svítivě žlutým trním a
Cleistocactus samaipatanus se sytě červenými květy a jsou dnes místy započítávány do rodu Borzicactus.