Stínomilné rostliny

Poslal(a) 30.08. 2004 18:51:53 (99550 čtenářů)

Základním kritériem při výběru zahradních rostlin jsou stanovištní podmínky - orientace vůči světovým stranám, směr převládajících větrů, struktura půdy, množství světla a slunce. Stále se rozrůstající skupina rostlinných zástupců vhodných do stínu pod košaté stromy či k zahradním stavbám nabízí mnoho variant i pro osázení trvale zastíněných ploch

Bergenia cordifolia - bergénie

Zatímco polostín snáší úspěšně celá řada rostlin, vyloženě exponovaná stanoviště s trvalým stínem či naopak prudkým slunečním úpalem mají omezený počet zástupců. Rozhodneme-li se pro osázení trvale zastíněného stanoviště rostlinami, musíme mít na paměti v první řadě správnou volbu druhového zastoupení. Hustý travní koberec, který se nám v zastíněné, často vysušené půdě pomocí klasické travní směsi asi nepodaří vypěstovat, lze docela snadno nahradit stínomilnými rostlinami. Speciálně zkombinované traviny snášející stín a současně částečně omezený přísun vláhy jsou jen jednou z řady možností. Pokud toužíme po rozkvetlém zákoutí, dáme přednost těm rostlinám, které i při slabším osvětlení vytvářejí květy.
Stinná stanoviště mohou být nadměrně suchá, nebo naopak vlhká. I podle toho přizpůsobujeme výběr rostlin. Nutné je vzít v úvahu také schopnost soužití bylinného, keřového a stromového pásma. Květiny náročné na půdní podmínky jen těžko obstojí pod rozpínavými korunami stromů a nad jejich bohatě rozvětvenou kořenovou soustavou.

Záplava drobných květů
Nad listy vévodí drobné květy - tak by mohla znít stručná charakteristika stínomilných rostlin, často trvalek. Mezi ně patří velkolistá a vznešená bergénie (Bergenia) s tuhými okrouhlými listy, které si ponechává přes zimu a na podzim je částečně zbarvuje do krvavě rudé barvy. Výška rostliny dosahuje 40 cm a růžové květy na tlustých stvolech vykvétají v březnu a dubnu, někdy ještě v průběhu léta. Neméně dekorativní bohyška zvaná též funkie (Hosta), efektní různě velkými pestrými i zvlněnými listy, najde užití na vlhčích stanovištích v blízkosti vodních ploch i pod stromy. Nad hustými přízemními trsy vyrůstají v hroznech květy, podle druhu bílé až fialovomodré. Jejich půvab předesílá vzdálené příbuzenství s liliemi. Vyšlechtěná, původem luční květina - kakost (Geranium) - se řadí mezi nedoceněné trvalky, které si získaly zaslouženou pozornost až v posledních letech. Husté porosty kakostů nabízejí v jarních měsících pohled na velké množství půvabných květů. Nenáročnost kakostů platí jak pro půdní podmínky, tak pro stanoviště. Vyšlechtěny jsou hybridy pro plné slunce i do stínu. Barevné odstíny květů přecházejí od bílé, růžové karmínové přes fialovou a modrou často v kombinaci s temným žilkováním. Pro náročné se nabízí specialita v podobě jahodky indické (Duchesnea indica) původem z Japonska a Číny. Podobá se jahodníku hned v několika směrech: vzhledem rostliny, plodu i květu a zároveň stanovištěm, na němž roste. Odlišná je barva květu (žlutá), chybí také vůně a chuť plodů.

Barvy od jara do podzimu
Příroda a s ní ruku v ruce zahradníci nabízejí širokou paletu rostlin vhodných k pěstování ve stínu. Zástupce najdeme mezi trvalkami s různou dobou květu. Jarně kvetoucí zběhovec (Ajuga), čemeřice (Helleborus) a barvínek (Vinca) si přes zimu ponechávají listy. Sasanka (Anemone), jejíž listy zmizí po odkvětu v zemi, nabízí z jara záplavu bílých, žlutých, růžových a modrých kvítků. Podobně modré a bílé kvítky jaterníku (Hepatica) zdobí jarní koberec ve stínu pod stromy. Popínavé a plazivé rostliny mohou mít také půdopokryvné využití. Příkladem jsou okrasné hluchavky. Mají plstnaté listy, často se stříbřitým nádechem a žlutě, růžově nebo purpurově zbarvené květy. Břečťan (Hedera) poslouží stejně dobře a pomocí přičepivých kořínků ochotně poroste i na holých kmenech stromů a keřů. Rychlý růst spolu s plazivým vzhledem brzy zaplní prázdné plochy a vytvoří romantická zákoutí. Stinná místa s kyselou půdní reakcí osázíme vřesovištními rostlinami vhodnými do stínu. Piérisy (Pieris) vytvářejí nízké husté keříky s narůžovělými květy. Tlustobližník a tlustonitník (Pachystigma, Pachysandra) - pod těmito zvláštními jmény se skrývají populární rostliny nižšího vzrůstu. Půdopokryvný charakter je přímo předurčuje pro vlhčí stinná stanoviště. Podobně je tomu tak i s kyhankou (Andromeda), která pomocí poléhavých, snadno zakořeňujících větviček při skupinové výsadbě vytváří hustý souvislý porost. Posledně jmenované vřesovištní rostliny jsou v zimě neopadavé, tedy celoročně okrasné.
Dům a zahrada, foto Hana Vymazalová

Články: stínomilné rostliny

29.07. 2009
21.86 kB čtenářů
Ozelenění zídky na severní straně
21.09. 2008
37.85 kB čtenářů
Nenáročné rostliny do polostínu
14.03. 2013
7.27 kB čtenářů
Rostlinolékař - ochrana bohyšek
25.10. 2013
8.90 kB čtenářů
Cypripedium - střevíčník
24.02. 2010
16.95 kB čtenářů
Zahrada a vegetační faktory (2)
24.01. 2010
13.96 kB čtenářů
Bergenia 'Pink Dragonfly' - bergénie
24.11. 2010
17.80 kB čtenářů
Rostliny se světlými listy
21.03. 2004
17.53 kB čtenářů
Divoký šarm něžných ledoborců (2)
03.08. 2011
14.09 kB čtenářů
Léto na zahradě
09.11. 2011
14.51 kB čtenářů
Euphorbia - pryšec
15.06. 2011
10.84 kB čtenářů
Fuchsia - fuchsie
Diskusní fórum / Trvalky
06.01. 2017
47.34 kB čtenářů
Ibišek bahenní - pěstování
13.10. 2016
899 čtenářů
Trvalka s "javorovými" listy
28.09. 2016
979 čtenářů
Odolné kvetoucí trvalky
28.09. 2016
603 čtenářů
Francouzská levandule - pěstování
28.09. 2016
616 čtenářů
Udatna - pěstování
24.09. 2016
117.50 kB čtenářů
Chryzantéma - pěstování
22.09. 2016
22.71 kB čtenářů
Mečík - pěstování
16.09. 2016
20.39 kB čtenářů
Balkónové jahody
22.08. 2016
829 čtenářů
Trvalky a mráz
28.06. 2016
65.73 kB čtenářů
Semínka
27.06. 2016
25.85 kB čtenářů
Změna barvy květu