Skleníky - materiály používané na rámy (2)

Hliník

Hliník je dnes v případě skleníků materiálem číslo jedna. Patří mezi lehké kovy, je takřka neomezeně tvárný a snese i extrémní zatížení. Na druhou stranu se však vyznačuje příliš vysokou tepelnou vodivostí. Pokud jde o jeho životnost, je – bez vynaložení nákladné údržby – materiálem věčným.

Profily z hliníku lze při výrobě libovolně lisovat, tvarováním se zlepšuje jejich životnost. Do vzniklých drážek, uvnitř i vně, lze zasunout upevňovací šrouby, utěsňovací pryžové profily, krycí lišty a mnoho dalších prvků. Výrobci hobby skleníků již vyvinuli své vlastní profily, popř. převzali hliníkové tvary z oblasti profesionálního zahradnictví. Profily bývají zčásti tvarované tak, aby dokázaly unést rozdílné střešní krytiny, od skla až po plasty, a dokonce i různé tloušťky.

Pokud se šetří na použitém materiálu, nejsou profily zpravidla příliš zatížitelné a nedokážou odolávat tlaku větru. Již při vlastním pohybu profilů se mohou rozlomit použité skleněné tabule, plastové desky povolí a pak mohou za většího větru jednoduše uletět. Ohroženy jsou i okna a dveře. Co je pak platné, že pořízení skleníku bylo cenově výhodné? Tyto nevýhody nelze samozřejmě přisuzovat samotnému materiálu, nýbrž „spořivým“ stavebníkům. Jednotlivé části skleníků jsou vyrobené z tzv. fázových lisovaných profilů. Jedná se o speciální tvrzené slitiny, které vynikají vysokou odolností vůči korozi a kromě toho jsou vhodné pro dekorativní anodické okysličení. Takové profily se vyznačují dostatečnou pevností a jsou odolné proti korozi. Díky anodicky zesíleným oxidovým vrstvám lze rovněž spolehlivěji zachovat dekorativní ráz profilů. Tyto vrstvy nejenže zvyšují antikorozní odolnost materiálu, ale dokážou rovněž lépe odolávat oděru a odrolení, nebo jsou alespoň „pevné“ na omak. V případě vyšších nároků na ozdobný povrch(eloxování) lze tloušťku vrstvy ještě zvýšit, svoji roli zde může sehrát i vhodná barva. Možné je také práškové povrstvení ve všech odstínech.

Plasty – moderní chemie nebo nové problémy?

Ano, je to pravda, plastové skleníky opravdu existují – většinou ale jen vystavené na veletrzích a v katalozích firem z USA a Izraele.

Z rozmanité nabídky plastů, liší cích se svými vlastnostmi, se jako „skleníkový“ materiál s podílem více než 90% jednoznačně prosadil tvrzený polyvinylchlorid (tvrzený PVC). Je odolný vůči červenání a coby termoplastický plast je recyklovatelný za současného zachování všech svých technických vlastností. Skleníky z tvrzeného PVC vynikají dlouhou životností a nízkými nároky na údržbu. Nabízejí se nejen v bílém provedení, ale i v mnoha jiných barevných odstínech. Takto je možné stavět barevné skleníky bez potřeby jakéhokoli nátěru nebo ochranného lakování. Skleníky z tvrzeného PVC jsou odolné proti povětrnostním vlivům, vyznačují se světelnou i barevnou stálostí. Díky speciálním komůrkovým konstrukcím mají výtečnou tepelně-izolační schopnost a splňují všechny požadavky na dobře izolovaný skleník. Lze u nich použít všechny druhy prosklení, ať už ze skla nebo plastu. Ocelové výztuže zasunuté do profilů mohou přispět k zachování nezbytné statické nosnosti a umožňují realizaci takřka všech druhů skleníkových konstrukcí. Cena všech těchto systémů je však stále značně vysoká.

Ukázka části textu z knihy Skleníky, Jörn Pinske
Knihu zakoupíte na www.knizniklub.cz
EUROMEDIA GROUP, k.s., Knižní kub
Nádražní 32, 150 00 Praha 5 - Smíchov

foto www.firmakorbel.cz