Slovníček: I-K

Inflorescence: Odborný výraz pro květenství.

Intermediánní: U kříženců takový potomek, který stojí svými vlastnostmi mezi oběma rodiči.

Internodium: Článek, část stonku mezi dvěma uzlinami, zvláště zřetelný u stébel trav.

Jařmo: Dvojice lístků ve složeném listu.

Jazykovitý květ: Asymetrický obvodový květ s (jazykovitě) prodlouženým korunním lístkem (např. v úborech hvězdnicovitých rostlin). Viz též paprsek.

Jednocení: Výběr a odstraňování slabších nebo příliš hustě rostoucích semenáčků v prvních fázích po vyklíčení.

Jednoduchý (květ): Květ, který má základní (nezvýšený) počet korunních (okvětních) lístků.

Jednoděložné: Rostliny, jejichž klíční stadia mají jen jeden děložní lístek; v dospělosti mají úzké listy se souběžnou žilnatinou a květní orgány organizované podle čísla 3 a jeho násobků (s několika výjimkami, např. u vraního oka); v klasifikaci rostlin třída Monocotyledonae, nyní Liliopsida.

Jednocení: Metoda ošetření výsevu, při níž se buď vybírají a odstraňují slabší, nebo příliš hustě rostoucí semenáčky (např. jednocení řepy na poli) či se vyzvedávají a jednotlivě rozsazují do sadbovačů nebo květináčů.

Jednodomá: Rostlina, jejíž oddělené samčí a samičí květy vyrůstají na témže jedinci.

Jednoletá: Rostlina, jejíž všechny životní pochody (klíčení, růst, kvetení, tvorba plodu a semen a odumření) proběhnou v jedné vegetační době (v jediném roce).

Jehněda: Hroznovité květenství s měkkým vřetenem, proto zpravidla převislé, složené většinou jen z jednopohlavných, bezkorunných květů.

Jehlice: Tuhý, přisedlý nebo krátce řapíkatý list, zpravidla jehlicovitě úzký, vyskytuje se u nahosemenných rostlin (např. smrk, borovice).

Kalich: Vnější obal různoobalných kvetoucích rostlin; zpravidla je zelený, nenápadný, jindy korunovitě zbarvený.

Kalichovitý: Kulovitý až válcovitý tvar (květu, trubky květu) s poněkud zúženým otvorem.

Kališní lístky (sepala): Vnější obal květu krytosemenných rostlin; většinou je malý a zelený, někdy však korunovitě zbarvený.

Kallus: Zával, ochranné pletivo, které rostlina vytváří kolem rány; vyskytuje se především u dřevin, ale i na bázi zakořeňovaných řízků (viz také meristémy).

Kambium (ztlušťovací kruh): Pletivo u dřevin, jež produkuje směrem ven lýko a směrem dovnitř buňky dřeva a zajišťuje plynulé tloustnutí stonku.

Karpel viz plodolist

Kartáček: Zvláštní třásnité výrůstky na korunních nebo okvětních lístcích, např. u orchidejí a některých kosatců.

Kastrace: U rostlin odstranění prašníků (nebo celých tyčinek) před uvolněním pylu, aby se zamezilo samoopylení.

Kermazit: Lehké granule z pálené hlíny, vypalované při teplotě asi 1200 °C Jsou velké od 6 do 25 mm a uplatňují se jako drenážní materiál, při zlehčování substrátů nebo v hydroponii. Je vzdušný, jímá vodu, chemicky nereaguje, je neutrální, je ideálním prostředím pro kořeny rostlin.

Keř: Nízké dřeviny bez průběžného kmene, obvykle vyšší než 30 cm, ale vysoké nejvýš jen několik metrů.

Keřík (keříček): Velmi nízký keř, vysoký nejvýš 30 cm, vytvářející obvykle větší porosty (borůvka, vřes).

Klas: Hroznovité květenství s prodlouženým vřetenem a přisedlými květy.

Klásky: Malé klasy; část složeného květenství; časté u trav a ostřic, u kterých je květenství složeno z mnoha kvítků s bazálními listeny.

Klíček: Ze semene vyrůstající embryo, zprvu bez listové zeleně a vyživované zásobním pletivem semene.

Klíčení: Fyzikální a chemický proces, který nastává, když semeno začíná růst a vyvíjet se v rostlinu.

Klíční odpočinek: Ve fázi klíčního odpočinku semeno neklíčí, přestože je v příznivých podmínkách; způsobují to vnitřní fyzikální, chemické nebo jiné faktory v semeni. Zdvojený klíční odpočinek: semeno neklíčí, protože proti tomu působí hned dva vnitřní faktory (viz též dormance).

Klon: Skupina geneticky identických rostlin, vzniklá vegetativním rozmnožením jediného individua.

Kmen: Spodní, nerozvětvená část dřevnatého stonku, krytá borkou.

Kolínko/kolénko: Uzlina na stéblu trav.

Kompost: Humózní organický materiál z rozložených rostlinných zbytků, poskytující organickou hmotu k zlepšení půdy nebo k nastýlce (mulči).

Kompostová půda: Zahradní zemina, složená ze směsi jílu, písku, rašeliny, listovky a jiných substancí.

Konifery (též jehličnany): Skupina nahosemenných rostlin, zpravidla stálezelených stromů a keřů (modříny, tisovce a metasekvoje jsou opadavé). Od krytosemenných rostlin se liší volně postavenými vajíčky, které nejsou uzavřeny v plodolistu; jejich šišky jsou zdřevnatělá samičí květenství.

Kopinatý: Tvar úzkého listu, k oběma koncům zašpičatělého.

Kopulace: Způsob roubování; viz štěpování.

Koruna: (1) vnitřní obal různoobalného květu krytosemenných rostlin, sloužící většinou jako optické lákadlo opylujícího hmyzu; (2) rozvětvená část stromu, její tvar se zpravidla přirovnává ke geometrickým tělesům (kulovitá, kuželovitá).

Korunní lístek (petalum): Přeměněný, často zářivě zbarvený list; část koruny, vnitřního obalu krytosemenných rostlin.

Kořen: Podzemní orgán rostliny, který nemá ani listy, ani pupeny; rostlině slouží k upevnění v půdě a k čerpání vody a v ní rozpuštěných živin.

Kořenové hlízky: Činností bakterií vyvolané zduřeniny a hlízky na kořenech některých rostlin (např. olší, bobovitých rostlin). Těmto bakteriím se přisuzuje schopnost vázat vzdušný dusík, a tím obohacovat rostlinu i půdu o tuto živinu.

Kořenové výmladky: Větší počet více nebo méně stejných výhonů, vyrůstajících z báze nebo z kořene rostliny, zvláště u hluboko zmlazených, seříznutých keřů.

Kořenový bal: Kořeny s půdou, která je obklopuje, dobyté ve školce nebo při přesazování ze země.

Kořenový krček: Část stonku, ležící bezprostředně pod povrchem půdy; vyrůstají z něj nové výhony, které zase na podzim „zatahují“.

Kořenový radius: Vzdálenost od kmene (stonku), do níž ještě mohou dosáhnout kořeny rostliny.

Kořenový výběžek: Vodorovně probíhající a rozrůstající se stonek, probíhající pod povrchem půdy; na uzlinách koření a může vytvořit nové nadzemní orgány. Často bývá zaměňován s nadzemním výběžkem.

Kosterní větve: Starší (hlavní) větve, tvořící korunu stromu nebo vzhled keře; jejich vzájemné postavení bývá pro určité druhy příznačné.

Kroužkování: Speciální zásah do korun (větví) ovocných stromů, vedoucí ke zvýšení plodnosti nebo k utlumení příliš bujného vzrůstu. Provádí se na silných větvích, odstraněním asi 1–2 mm širokého proužku borky se zachováním několika „můstků“, nepřerušených míst, které spojuje lýková část vodivých pletiv.

Kružel: Vrcholičnaté květenství např. u sítinovitých rostlin.

Krvácení: Lidový výraz pro výron buněčných šťáv po řezu nebo z rány na rostlině; jeho původcem je kořenový vztlak, který vodivými pletivy tlačí vodu vzhůru, dokud se nevyrovná nasycenost roztoků v půdě a v buňkách.

Kryty ochranné: Ochranné poklopy ze skla nebo z plastu, případně z fólie, které se kladou nad rostliny, hrozí-li nebezpečí pozdních (prvních) mrazů nebo silných dešťů. Užívají se rovněž v případě, že je třeba půdu před výsevem trochu prohřát.

Křídla: 2 postranní korunní lístky v květu bobovitých rostlin.

Křížaté: Starší název pro čeleď brukvovitých rostlin (Brassicaceae).

Kříženec viz hybrid

Křižmostojné listy: Dvojice vstřícných listů, vzájemně pootočené o 90 °.

Kultivar: Odrůda vzniklá nebo udržovaná péčí člověka (z anglického cultivated variety). Uvádí se buď zkratkou cv. (např. cv. Alba), nebo jednoduchými uvozovkami (‘Alba’), sází se stojatě a každé slovo začíná velkým písmenem (‘Alba Plena’).

Kůlový kořen: Velký a nejdůležitější, svisle dolů rostoucí kořen rostlin, zvláště stromů; obecně se tento výraz užívá pro každý silný, svisle rostoucí kořen.

Kůra: V kmenech (stoncích) rostlin vrstva vznikající za lýkovou vrstvou vně kambia; první živá (slabá) vrstva stonku za pokožkou. Nezaměňovat s borkou.

Květ: Soubor orgánů krytosemenných kvetoucích rostlin, sloužící pohlavnímu rozmnožování. Zpravidla se skládá z obalů (např. kalichu a koruny nebo nerozlišených obalů, okvětí) a z vlastních reprodukčních orgánů, samčích tyčinek a samičích pestíků u oboupohlavných květů, případně jen jedněch z nich u jednopohlavného květu.

Květenství: Soubor drobných jednotlivých květů (nebo malých květenství) uspořádaných podle určitých pravidel, někdy připomínající jediný velký květ (kopretina). Nejčastější květenství jsou: hrozen, vzpřímený všestranný (vlčí bob), jednostranný (konvalinka), převislý (štědřenec); okolík, z konce stonku vycházejí dlouhé květní stonky, vyklenutý (kerblík) se stejně dlouhými květními stopkami, plochý okolík (mrkev) s vnějšími stopkami delšími; hlávka, malé, stejně dlouhé květy na špičce stonku (jetel); úbor.

Květní obaly: Souhrnný název pro kalich a korunu, případně pro okvětí v květech.

Kyselá půda: Půda, jejíž hodnota pH je nižší než 7.