Rostliny: Rubus caesius - ostružiník sivý

Poslal(a) 28.08. 2016 23:18:06 (872 čtenářů)

Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Další názvy: ostružiník ježiník
Slovenský název: ostružina ožinová

Rubus caesius - ostružiník sivý

Popis: Prýty zpočátku poněkud vzpřímené nebo obloukovité, později prodloužené (až přes 4 m dlouhé) a poléhavé až plazivé, dosti rozvětvené, v křovinách opíravě šplhavé, tenké, obvykle 2 - 5 mm v průměru, oblé, bledě až svěže zelené, s červenavým nádechem; všechny větve se stíratelným namodralým, často až bílým voskovým ojíněním, lysé, vzácně řídce pýřitě plstnaté, s ojedinělými až roztroušenými, mnohdy i zcela chybějícími, až 0,5 mm dlouhými stopkatými žlázkami. Ostny roztroušené až dosti husté, ± stejnotvaré, šídlovitě štětinovité, na bázi jen nepatrně rozšířené, snadno ulomitelné, skloněné, rovné nebo srpovité, jen asi 1,0 - 2,5 (-3,0) mm dlouhé, nezbarvené. Listy v létě zelené, na podzim trochu červenající, v zimě opadavé, 3četné, velmi vzácně (a většinou jen při bázi prýtu) až 5četné, bylinné konzistence, na líci svěže až žlutavě zelené, na slunci velmi svraskalé, chlupaté až lysé, na rubu bledší, bez chlupů nebo řídce chlupaté, vzácně až skoro měkce chlupaté, bez plstnatého odění. Koncový lístek krátce řapíčkatý (řapíček většinou zdéli 15 - 33 % délky čepele lístku), 6,0 - 9,0 cm dlouhý, 4,5 - 6,0 cm široký, široce trojúhelníkovitý až trochu kosníkovitý, na bázi zpravidla srdčitě vykrojený, někdy vejčitý až obvejčitý, a pak se zaokrouhlenou bází, na vrcholu bez nasazené špičky, často trochu 3laločný nebo s několika malými laloky. Zoubkování listového okraje hrubé a většinou zřetelně periodické; hlavní zuby delší, přímé; okraj listu mezi první a druhou postranní žilkou často poměrně hluboce zaříznutý. Postranní lístky s řapíčkem 0 - 2 (-3) mm dlouhým, značně asymetrické, s větší dolní polovinou, často dvoulaločné. Řapík na líci po celé délce žlábkovaný, skoro lysý, jemně ostnitý, ± krátce stopkatě žlázkatý, s 15 - 20 štíhlými, 1 - 2 mm dlouhými ostny. Palisty kopinaté až široce kopinaté, zpravidla lupenovitě rozšířené, (1-) 2 - 4 mm široké.

Květenství většinou krátce a zúženě chocholíkovité, latnaté, řídké, chudokvěté, vysoko prolistěné; listeny úzce kopinaté. Vřeteno květenství ojíněné, většinou řídce chlupaté a roztroušeně stopkatě žlázkaté, jemně ostnité. Květní stopky 15 - 30 (-80) mm dlouhé, tenké, přitiskle tence plstnaté, s roztroušenými až hustými, vzácně chybějícími načervenalými krátkými stopkatými žlázkami asi 0,5 mm dlouhými a s 0 - 20 jemnými, rovnými nebo jen slabě zahnutými, (0,5-) 1,0 - 2,0 mm dlouhými jehlicovitými ostny. Květy 2,0 - 2,5 cm v průměru; kališní lístky zelené, bělavě lemované, plstnaté, často s červenavými stopkatými žlázkami, většinou bez osténků, na vrcholu niťovitě prodloužené, za plodu vzpřímené a souplodí objímající. Korunní lístky 9 - 14 (-16) mm dlouhé, 8 - 12 mm široké, široce eliptické až okrouhlé, bílé, lysé nebo téměř lysé, obvykle navzájem se překrývající. Tyčinky téměř z déli genecea; nitky bílé, prašníky lysé. Semeníky lysé; čnělky zelenavě bílé. Souplodí kulovité, z nečetných velkých peckoviček (nanejvýš 20), za zralosti mnohdy na jednotlivé peckovičky rozpadavé, na černavém podkladu matně modravě ojíněné, lysé, většinou dobře vyvinuté, šťavnaté, nakyslé až mdlé chuti. Kvete od května do července (až října).

Výskyt: Roste v prosvětlených lužních lesích, vrbinách, lesních okrajích, borech, křovinách, okrajích cest a silnic, úhorech, rumištích, intravitrálech osad, vlhkých skalách, plotech, mnohdy i jako plevel na polích, na půdách zpravidla minerálně středně silných, hlubších i mělkých, jílovitých, hlinitých, hlinitopísčitých i kamenitých, čerstvě vlhkých, mnohdy zaplavovaných, mírně kyselých až alkalických, často s obsahem vápníku, málo humózních, na místech výslunných a polostinných.

V ČR patří mezi nejrozšířenější druhy ostružiníků a roste pravděpodobně na celém území státu od nížin do hor. Celkově se vyskytuje v téměř celé Evropě (vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí) a západní Asii až po Altaj a středoasijská pohoří. Na sever zasahuje po Britské souostroví, Skandinávii a Rusko (po 63° s.š.).

Využití: viz ostružiník křovitý, který je souhrným označením asi 50 druhů tohoto rodu, všechny se stejným významem.
Text: Michal Sochor, Botanika - teorie a praxe, botanika.borec.cz
Foto: Zdena Nováková
11 článků v tomto tématu
25.04. 2017
244 čtenářů
Prunus tenella - mandloň nízká
Čeleď: růžovité (Rosaceae) Nízký, hustě větvený keřík, až 1 m vysoký. Mladé větve jsou zelené až hnědé, dosti olistěné, pružné. Listy krátce řapíkaté i přisedlé, podlouhle
25.04. 2017
115 čtenářů
Daphne cneorum - lýkovec vonný
Čeleď: vrabečnicovité (Thymelaeaceae) Rostlina stálezelená, tvořící nízký keřík 10-30 cm vysoký, jedovatá. Větvičky jsou dlouhé, tenké, husté, větvené, kořenující. Listy jsou nahloučeny
25.04. 2017
108 čtenářů
Dentaria bulbifera - kyčelnice cibulkonosná
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae) Bylina vytrvalá, 30-60 cm vysoká. V zemi má větvený, plazivý oddenek. Lodyha přímá, nevětvená, olistěná až v horní polovině. Přízemní listy dlouze
25.04. 2017
105 čtenářů
Hesperis tristis - večernice smutná
Čeleď: brukvovité (Brassicaceae) Bylina dvouletá, méně často i víceletá, 30-70 cm vysoká. V zemi má kůlový kořen. Lodyha přímá, hustě olistěná, na povrchu s delšími, odstálými chlupy,
13.04. 2017
213 čtenářů
Viola tricolor - violka trojbarevná
Čeleď: violkovité (Violaceae) Lidové názvy: maceška, violka Popis: Je to jednoletá až víceletá bylina s plazivým oddenkem a přímou nebo poléhavou, 10-30 cm vysokou, lysou nebo dole trochu
13.04. 2017
186 čtenářů
Campanula rapunculoides - zvonek řepkovitý
Čeleď: zvonkovité (Campanulaceae) Popis: Je to vytrvalá, 30 až 80 cm vysoká bylina s plazivým oddenkem. Lodyha je přímá, málo větvená, hranatá, víceméně chlupatá. Listy zubaté, přízemní
11.04. 2017
192 čtenářů
Potentilla erecta - mochna nátržník
Čeleď: růžovité (Rosaceae) Lidové názvy: tržené koření, krevník, přetržník, galgan, nátržník Popis: Je to vytrvalá bylina s dřevnatým, nahoře vícehlavým oddenkem, který je v mládí
11.04. 2017
157 čtenářů
Oxalis acetosella - šťavel kyselý
Čeleď: šťavelovité (Oxalidaceae) Lidové názvy: zaječí zelí Popis: Je to vytrvalá, 5 - 15 cm vysoká bylina s niťovitým a dužnatě šupinatým oddenkem, s lodyhou zcela zakrnělou a s listy
08.04. 2017
187 čtenářů
Silene dioica - silenka dvoudomá
Čeleď: hvozdíkovité (Caryophyllaceae) Bylina vytrvalá, dvoudomá, 20-60 cm vysoká. V zemi má ztlustlý, větvený kořen. Lodyha přímá, hustě chlupatá, ve svrchní části řídce větvená,
04.04. 2017
203 čtenářů
Dactylorhiza sambucina - prstnatec bezový
Čeleď: vstavačovité (Orchidaceae) Bylina vytrvalá, 10-25 cm vysoká. V zemi má podlouhlé válcovité hlízy. Lodyha přímá, plná, na bázi šupinatá, listnatá. Lodyžní listy v počtu 4-6,
04.04. 2017
196 čtenářů
Cypripedium calceolus - střevíčník pantoflíček
Čeleď: vstavačovité (Orchidaceae) Bylina vytrvalá, 20-50 cm vysoká. V půdě má plazivý, krátce článkovaný oddenek. Lodyha přímá, řídce listnatá, jednoduchá, na bázi šupinatá. Listy