Rostliny: Pulmonaria officinalis - plicník lékařský

Poslal(a) 24.03. 2017 14:13:36 (2372 čtenářů)

Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae)
Lidové názvy: hvězdoš, korálky, plucník, pličník, nevlastní sestry
Popis: Je to vytrvalá bylina s poměrně tenkým, rozvětveným oddenkem a lodyhami 10 - 30 cm vysokými, chlupatými, přímými a jen nahoře rozvětvenými většinou ve 3 vijany. Pět až sedm lodyžních listů je úzce vejčitých až kopinatých, skoro přisedlých, 4 - 6 cm dlouhých, 1 - 2 cm širokých. Přízemní listy v růžici se vyvíjejí zároveň s květními lodyhami a jsou 4 - 12 cm dlouhé a mají dosti dlouhé řapíky, na líci opatřené hlubokým žlábkem a kratší nebo stejně dlouhé jako čepele, jež jsou vejčité, na konci špičaté, naspodu skoro srdčité nebo uťaté, 2 - 5 cm široké, na líci tmavší s bělavými okrouhlými skvrnami, na rubu světlejší, s žilnatinou zpeřenou, dosti měkce chlupaté. Květy skládají vijany. Jednotlivé kvítky mají kalich 6 - 8 mm dlouhý, za plodu prodloužený až na 12 mm, do třetiny až poloviny rozdělený v pět cípů. Nálevkovitá koruna je nejprve růžová, později fialová, 13 - 18 mm dlouhá, v ústí s chomáčky chlupů, rozdělená v pět zaokrouhlených cípů. Pět tyčinek je kratčích než trubka koruny. Jejich nitky jsou krátké. Semeník nese čnělku s hlavatou bliznou a mění se za plodu ve 4 tvrdky, jež jsou 3,5 - 4 mm dlouhé, leskle hnědé až černé. Kvete od března do května.

Pulmonaria officinalis - plicník lékařský

Výskyt: Hojně roste ve světlých hájích, stinných listnatých lesích, na okrajích lesů a v křovinách s vlhčí a hlubokou půdou z nížiny až do podhůří. Nejlépe se mu daří na teplých vápencových podkladech. Je to evropská rostlina, která na východ je rozšířena do střední a jižní části evropského Ruska, kde zasahuje až do předhoří Kavkazu. Na západ zasahuje do Arden a do francouzské Jury.

Využití: Pro svou nenáročnost se plicník někdy pěstuje jako časná medonosná rostlina, poskytující včelám často již od konce března hojnost nektaru. V Anglii jsou mladé listy oblíbenou přísadou do různých jarních salátů a přidávají se také do polévek.

Možnost záměny: Na podobných stanovištích se vyskytuje plícník tmavý (Pulmonaria obscura Dum.), který je význačný tmavými listy beze skvrn. Dříve byly oba druhy považovány za poddruhy jediného druhu plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.) - subsp. officinalis (syn. subsp. maculata) a subsp. obscura. Nověji hodnotí systematikové tyto poddruhy jako druhy Pulmonaria officinalis a Pulmonaria obscura. Od středověku se používaly k léčení převážně rostliny se skvrnitými listy, a to pro podobnost se skvrnami na nemocných plicích (odtud i jméno rodu). Z farmaceutického hlediska jsou však obě rostliny považovány za rovnocenné. Nesmíme je však zaměnit za další dva u nás vzácně rostoucí druhy plicníků s uzšími přízemními a měkce chlupatými listy, které jsou neúčinné. Plicník skvrnitý (Pulmonaria saccharata Mill.) se často pěstuje jako ozdobná rostlina na skalkách a v zahrádkách.

Sběr pro léčivé účinky
Droga: kvetoucí nať (Herba pulmonariae) nebo listy letních růžic (Flos pulmonariae)

Obsahové látky: především kyselina křemičitá (až 4 %) v rozpustné i nerozpustné formě, až 10 % tříslovin a dále flavonoidy, slizy, saponiny, vitamín C a minerální látky, z nichž významné jsou vápenaté soli. Vysokému obsahu stopových prvků se přičítá příznivý účinek na činnost žláz s vnitřní sekrecí.

Sběr a sušení: V dubnu a květnu se u země odstřihuje nebo seřezává kvetoucí nať, která se nesmí pomačkat a hned po sběru se rychle suší ve stínu na dobře větraných místech v tenkých vrstvách buď přirozeným teplem nebo uměle při teplotě do 40 °C. Při sušení lze drogu převracet, aby sušení probíhalo rychle a droga si zachovala původní zbarvení. Při pomalém sušení droga zčerná. Možno sbírat také řapíkaté listy letních růžic. Správně usušená droga je světlezelené barvy, bez pachu a má poněkud slizovitou chuť. Musí se uchovávat v dobře uzavřených nádobách.

Použití: Plicník byl ve středověku oblíbenou a hojně používanou léčivou rostlinou, dnes je jeho význam nepatrný. Používal se především při plicní tuberkulóze, při kašli, chrapotu, zánětech průdušek a průduškovém astmatu jako expektorans.

Příznivý účinek se přičítá kombinaci účinků saponinů, které usnadňují odkašlávání, uklidňujícímu a ochrannému účinku slizů a protizánětlivému a dezimfekčnímu účinku třílovin. Mimoto má droga také slabý močopudný účinek, působí protizánětlivě, svíravě, má změkčující účinek a zvyšuje srážlivost krve. Plicník se proto používal také ve směsích s jinými rostlinami, např. jitrocelem, přesličkou, podbělem, fenyklem apod.

K zevnímu použití se připravuje zápar nebo odvar, slouží k omývání hnisajících ran a hemoroidů, kde se uplatňuje protizánětlivý, změkčující a svíravý účinek, používá se i k přípravě teplých obkladů.
Text: Michal Sochor, Botanika - teorie a praxe, botanika.borec.cz
Foto: Ing. Miloš Krump

Články: pulmonaria officinalis

17.06. 2009
16.30 kB čtenářů
Pulmonaria officinalis - plicník lékařský
03.03. 2010
14.34 kB čtenářů
Pulmonaria officinalis - plicník lékařský
04.05. 2005
22.76 kB čtenářů
Plicníky (Pulmonaria) nejen na průdušky
06.04. 2009
8.97 kB čtenářů
Narcissus 'Jack Snipe' - narcis