Ing. Miloš Krump: Jedle bělokorá - Abies alba
Synonyma: Abies abies, Abies alba f. pendula, Abies alba subsp. apennina, Abies alba subsp. pardei, Abies alba var. brevifolia, Abies alba var. pardei, Abies alba var. podolica, Abies argentea, Abies baldensis, Abies candicans, Abies chlorocarpa, Abies duplex, Abies excelsa, Abies metensis, Abies miniata, Abies minor, Abies nobilis, Abies pectinata, Abies pectinata f. pendula, Abies pectinata var. pendula, Abies pectinata var. pendula-gracilis, Abies picea, Abies rinzii, Abies taxifolia, Abies tenuirifolia, Abies vulgaris, Peuce abies, Picea kukunaria, Picea metensis, Picea pectinata, Picea pyramidalis, Picea rinzi, Picea tenuifolia, Pinus abies, Pinus abies var. leioclada, Pinus abies var. pectinata, Pinus baldensis, Pinus heterophylla, Pinus lucida, Pinus nobilis, Pinus pectinata, Pinus picea
Čeleď: Pinaceae - borovicovité

Doba kvetení: doba kvetení květen

C4a vzácnější druh vyžadující pozornost

Abies alba je 55 až 60 m vysoký jehličnatý strom z čeledi Pinaceae. Koruna je zpočátku kuželovitá, později pak válcovitá. Větvení je pravidelné, větve odstávají pod pravým úhlem.
Jedle bělokorá vytváří výrazný kůlový kořen s bočními srdčitými kořeny, které velice dobře upevňují dřeviny v půdě.
Kůra je hladká, tenká, bělavá až stříbřitě šedá. pči dospívání, což je asi v 50 až 70 letech se začíná vytvářet podélně rozpukaná borka.
Borka je slabá, šupinovitá, hnědá nebo šedá.
Dřevo je šedobílé, tvoří zřetelné letokruhy, časté jsou tzv. tmavé suky.
Jehlice jsou převážně ploché 2 až 3 mm dlouhé, z horní strany mají zřetelný žlábek, ze spodní strany pak dva bělavé pruhy průduchů. Jehličí vytrvává asi 8 až 11 let.

Abies alba - jedle bělokorá

Abies alba - jedle bělokorá

Abies alba - jedle bělokorá

Abies alba - jedle bělokorá


Pupeny jsou vejcovité, světle hnědé a nepryskyřičnaté, vzácně na bázi pryskyřičnaté.
Jedle kvete v dubnu až červnu. Zelenožluté samčí šištice jsou umístěny na spodu loňských výhonů ve spodní nebo střední části koruny a dosahují velikosti 2 x 0,6 cm. Samičí jsou asi 2,5 až 4,5 x na 1 až 1,5 cm velké, zelenožluté nebo fialové a jsou umístěné na konci loňských výhonů ve vrcholu koruny.
V porostech plodí Abies alba od 40 - 60 let. Šišky jsou 12 až 20 cm dlouhé, válcovité, rozpadavé a postavené vzpřímeně. Zrající šišky jsou nazelenalé až namodralé barvy a dozrávají v polovině října.
Semena Abies alba jsou trojúhelníkovitá 7 až 9 mm dlouhá, světle hnědá a pryskyřičnatá. Křídlo je světle hnědé až fialové, pevně přirostlé.

Hlavní přirozené výskyt jedle bělokoré je v hercynsko-karpatské a alpské oblasti, na jihu Evropy v pohořích Apeninského poloostrova, dále pak na Balkáně a v Dinárských Alpách.

Jedle bělokorá zaujímá v ČR přibližně stejnou oblast rozšíření jako Picea abies.

Z hlediska nároků na pěstování je jedle dřevina, která velice dobře snáší zástin a to především v mladém věku. Má rovněž vysoké nároky na vláhu a půdu.

Využití jedle je obdobné jako u smrku. Jedlové dřevo má vysoké uplatnění.

Jedle bělokorá se doživá přibližně 500 let.

Pro značnou citlivost na méně příznivé podmínky není pro sadovnické účely většinou vhodná.

Patřím mezi členy Specializovaných základních organizací ČZS Gladiris, Martagon a Rosa klub ČR
cz
Jedle bělokorá - semena (Abies alba)
Jedle bělokorá - semena (Abies alba)
Další informace v článcích o rostlinách
Abies alba 'Pyramidalis' - jedle bělokorá Abies alba 'Pyramidalis' - jedle bělokorá
Pomalu až středně rostoucí jedle s úzce kuželovitou korunou. Vhodná i pro středně velké zahrady, kde pro normální jedli není místo. Synonymum: Abies alba Fastigiata …