Wisteria - vistárie (modrý déšť bez kapek)

Jednou z nejmnohostrannějších skupin okrasné zeleně jsou popínavé rostliny. Poskytují široké pole možností tvůrčího designu v zahradě a dokáží milosrdně zakrýt i ty prvky, které nejsou pro zahradu právě estetickým přínosem. Hlavním smyslem pěstování popínavých rostlin je ovšem dodat zahradě další rozměr - výšku. To splňuje vistárie spolehlivě - je skutečnou liánou, která navíc v červnu ohromuje záplavou hroznovitých květů.

V zahradě se kromě květů prosadí zejména svou plastikou spletitých výhonů, kterou lze samozřejmě pozorovat nejlépe v zimě a v předjaří. Na jaře ozdobí domovní stěny, zdi a pergoly kompaktními převislými hrozny květů v barvách od bílé přes růžovou až po různé tóny fialové, které vysloužily vistárii německé označení Blauregen - modrý déšť. Neméně zajímavé jsou dlouhé ploché šedě plstnaté lusky, které ozdobí výhony na podzim. Lusky jsou důkazem zařazení vistárie do čeledi bobovitých. Lichozpeřené listy se u některých druhů plně vyvinou až po odkvětu hroznů a při závanu větru lehce šustí podobně jako stébla bambusu. Vytvářejí tak spolu se zpěvem ptactva, které spletitou síť výhonů často vyhledává jako hnízdiště, malou zahradní hudbu. Na zahradách nalezneme převážně tři základní druhy vistárie. V našich podmínkách nejběžnější a nejodolnější je vistárie květnatá (Wisteria floribunda). Dorůstá výšky až 8 m, kvete v květnu až červnu vonnými hrozny, které dorůstají až 50 cm délky. Jednotlivé květy se otvírají postupně od stopky ke špičce. Kultivar "Alba" je bělokvětý, "Rosea" růžový a "Macrobotrys" má zase květní hrozny dlouhé až 90 cm. Zajímavostí je pravotočivý směr ovíjení výhonů, čímž se tento druh vistárie liší od většiny ostatních popínavých (ovíjivých) rostlin. Vistárie čínská (Wisteria sinensis) kvete před vyrašením listů již v dubnu. Květy i listy jsou menší než předchozí druh. Směr ovíjení je levotočivý. Dorůstá výšky v našich podmínkách 10 m a květy v hroznu vykvétají téměř současně. Vistárie sličná (Wisteria x formosa) je křížencem předchozích druhů. Květy vykvétají téměř současně a krásně voní. Méně známá je Wisteria venusta, která má drobná, 10 - 15 cm dlouhá květenství bílých květů se žlutou skvrnou. Výhodou je úplná mrazuvzdornost.

Záplava barevných květů
Aby vistárie bujně rostla a bohatě kvetla i v naší zahradě, potřebuje lehkou, živinami bohatou a propustnou půdu a dostatečně teplé a slunné stanoviště. Mimo období květu dobře snáší sucho a úpal. V tuhých zimách, zejména na nevhodných stanovištích, namrzá, někdy dokonce zmrzne většina nadzemní části. Mrazem poškozené části rostliny odřízneme. Vistárie dobře regeneruje i při důkladném seříznutí těsně nad povrchem. Zahradníci doporučují občasně přihnojit vistárii fosforečným a draselným hnojivem, které podpoří pevnost větví a bohatou násadu květních pupenů. Na půdách bohatých vápnem trpí rostliny chlorózou. Poznáme ji podle podstatně světlejšího odstínu listové zeleně, patrné především na starších listech, která může přecházet až ve zlatavý nádech. Vyšlechtěné odrůdy snášejí půdy s vyšším obsahem vápna lépe než původní druhy. Pravidelná závlaha je důležitá zejména v jarních měsících, kdy vistárie nasazuje na květ. Přísušky způsobí opad rozvitých i nerozvitých květů. Aby měla vistárie dostatečnou násadu květů, nestačí pouze vhodné umístění a živiny. Vistárie potřebuje pravidelný řez dvakrát do roka - hovoříme o dvoufázovém režimu řezu, který podporuje tvorbu krátkých bočních výhonů, na nichž se tvoří květní pupeny. Koncem léta zkrátíme listnaté letní výhony - hlavní i boční, čímž přinutíme rostlinu vytvořit květní pupeny. Ponecháme pouze ty, které jsou nutné pro rozšíření kosterního větvení (výhony vyvážeme). Uprostřed zimy zkrátíme v létě seřezaný obrost na 2 - 3 očka a sestřihneme nově vytvořené výhony na 15 cm. Bohatší násady květů současně docílíme vedením hlavních výhonů horizontálně, nikoli vertikálně.

Tvarové variace
Vistárii vysazujeme k zídkám, pergolám a do nádob. Vytvoří romantická loubí a lze z ní vypěstovat bizarně tvarovaný stromek na pokroucených kmíncích spletených z několika rostlin. Mladé sazenice vysadíme blízko k sobě a mezi ně zapíchneme oporu, například silnější kůl. Mladé rostliny v průběhu růstu obtáčíme kolem opory a křížíme výhony jeden přes druhý, až vznikne pevný kmínek a opora již není zapotřebí. Odstraníme ji a kmínek ponecháme dutý. Podobně tvarujeme i některé vrby nebo pokojové rostliny jako je fíkus či ibišek. Opakem stromů jsou miniatury vhodné na terasy. Snadno je zapěstujeme. Vybereme mladou rostlinu vistárie se silným kmínkem a vysadíme ji do větší nádoby. Nejvhodnějším tvarem sazenice jsou dva výhony, které po výsadbě hluboce seřízneme a překřížíme. Přes léto výhony obrazí a vytvoří postranní výhony. Ty v zimě zakrátíme na 2 - 3 očka a vytvoříme tak základ budoucí korunky. Na zimu rostlinu chráníme před mrazem. Během vegetace korunu prořezáváme a zkracujeme koncové výhony. aby zesílil kmínek. K přihnojení používáme hnojivo pro bonsaje s velice nízkým obsahem dusíku. V dalších letech odstraňujeme postranní výhony vyrůstající z kmínku a udržujeme tvar koruny. Zapěstování miniatury potrvá asi čtyři roky, ale dlouhověká vistárie za to stojí. Při nákupu sazenic požadujme šlechtěné odrůdy množené řízky. Rostliny vypěstované ze semen kvetou méně a k našemu zklamání i za delší čas.