Letní magnólie – královny mezi stromy (1)

Poslal(a) 21.06. 2007 11:27:52 (39428 čtenářů)

S oblibou tvrdím, že pokud chcete strom, který si budete sami závidět, pořiďte si velkokvětou magnólii – Magnolia grandiflora. Proč? Protože je úžasná!

Už je tomu více než 10 let, co jsem navštívil zámek Windsdor v Anglii. Bylo ke konci léta a na tamních vysokých kamenných zdech opevnění se leskly obrovské zelené listy a mezi nimi něco, co jsem si tehdy ani netroufl zdálky nazvat květy. Nebyly srovnatelné s ničím, co kvete u nás. Obrovské, čistě bílé a, jak jsem později zjistil, nádherně vonné. Velkolepost královského sídla společně s monumentalitou dlouhých a vysokých zdí si žádala dobře zvolený doplněk a moudrý zahradník jej tehdy zvolil skvěle. K patám zdí zasázel tyto krásné stromy, které poté vyřezával tak, aby se tiskly ke zdem a tvořil jakýsi pokryv z nepravidelného větvení a okázalého olistění, jež na zimu neopadá. Celkově měla rostlina působit, jako by se po zdech pnula a to se podařilo. Jeho mistrovské dílo pak bylo rok co rok v létě korunováno množstvím bílých květů.

V ten okamžik jsem se rozhodl, že takovou magnólii musím mít stůj co stůj. Můj průvodce se jen ušklíbl a s anglickou pýchou v oku mě upozornil, že tato rostlina je příliš choulostivá, než aby vydržela české mrazy a že ji mohou mít jen oni v Anglii, kde téměř nemrzne. Ještě netušil, jak daleko zajdu, abych ho přesvědčil o opaku. Trvalo to opravdu několik let, než se mi podařilo dobrat se zdrojů spíše od nadšených obdivovatelů a pěstitelů této rostliny v nehostinných podmínkách než encyklopedických údajů, které vesměs vylučují její existenci v zemích, kde mrazy klesají pod -15°C. Velmi zkráceně, štěstí mi přálo a historie hledání této chlouby letních zahrad pro naše podnebí má své ovoce. A po několika letech zkoušení a testovacích výsadbách máme výsledky. Jaké? Pozitivní!

Je nám tímto velkou ctí představit nejkrásnější kvetoucí strom planety pro mírné klima, magnólii velkokvětou – Magnolia grandiflora. V anglickém názvosloví je také nazývána magnólií jižní nebo kalifornskou. Jedná se o středně velký strom u nás, ve své domovině však o vzrůstný a široký kousek. Listy jsou tmavě zelené, extrémně lesklé, neopadavé a zespod jej pokrývají zrzavě hnědé chloupky. Květy jsou okázalé, mají 9-12 sněhově, později až krémově bílých okvětních plátků, a jsou obrovské: 15-30 cm v průměru (podle druhu). Její původ náleží do jihovýchodní části pobřeží USA, odkud se přirozený výskyt táhne až do centrální Kalifornie. Proto je nazývána “jižní” a až donedávna byla doménou zemí s teplými zimami a slunným a horkým létem. Ale byl by v tom čert, aby se nestalo něco, co malinko zamíchalo kartami. V severní části USA přirozeně rostou magnólie opadavé, podobné těm, na které jsme zvyklí na jaře u nás. Několik druhů má dokonce květy podobné tomuto jižnímu druhu. Má se za to, že v průběhu množství let, jak výskyt magnólie velkokvěté postupoval podél východního pobřeží výše na sever, přirozeně vznikl hybrid právě mezi druhem opadavým a druhem neopadavým. Toto pomezí bylo nalezeno ve státe Virginia, odtud také jméno Magnolia virginiana. Vlhká, až téměř bažinatá místa milující rostlina má neopadavé listy a bílé květy a odolává daleko silnějším mrazům, než na které je ve své domovině zvyklá. Proto se stala i základem pro zkoumání jejích vlastností a výsledky byly použity pro šlechtění o mnoho krásnější kolegyně – magnólie velkokvěté tak, aby byla mrazuvzdornost virginiany vštípena grandifloře.

Žádný z pěstitelů se nepochlubil, jak přesně svého výsledku dosáhl, ale na trhu se začaly objevovat odrůdy, které jsou schopny přežít různé stupně mrazů a navíc s minimálními ztrátami olistění přes zimu. Z USA do Evropy, konkrétně do Francie, byla před více jak 150 lety dovezena rostlina, jež prosperovala i v chladnějších regionech a stala se žádaným artiklem nejenom pro Středozemí ale i pro teplejší oblasti kontinentální Evropy. Byla pojmenována “Gallissonniére” po francouzském guvernérovi v Kanadě v 18.století. Dost možná je to právě ona, která zdobí zámek ve Windsdoru, neboť se s úspěchem začala pěstovat i v Anglii a Irsku. Vedle štíhlých, vysokých cypřišů je v Itálii tento druh neodmyslitelný symbol Toskánska. V téměř každé zahradě najdete alespoň jednu, většinou stříhanou do kuželů nebo subtilních tvarů, aby se dosáhlo maximálního efektu na malém prostoru. Má velké listy do špičky a velké květy, její spolehlivá mrazuvzdornost je cca -20°C a setkáte se s ní i na úpatí italských Alp. Dalším kultivarem se zajímavou historií je “Edith Bogue”. Příběh praví, že jednu velmi krutou zimu v severní části New Jersey v USA pomrzly paní Bogueové téměř všechny velkokvěté magnólie při teplotách kolem -30°C. Zbyla pouze jedna, která se měla čile k světu a tak ji zkusila množit. Brzy zjistila, že jí příroda seslala velmi odolný klon, díky němuž je nyní určitě milionářka, neboť jej nechala patentovat a množení podléhá placené licenci. Květy nese velké, stejně jako listy. To botanici v Kanadě, ve státě British Columbia, nezaháleli a vypěstovali také mrazuvzdornou odrůdu, jež úspěšně konkuruje Edith Bogue, neboť rovněž výborně vzdoruje silným mrazům a nadšení pěstitelé se přou, která z nich je navíc odolnější zimnímu úpalu bez markantního poškození listů. Dostala jméno “Victoria”. Květy jsou i zde velmi velké, listová poupata mají růžovou barvu a listy jsou 20-30 cm dlouhé. I množení tohoto druhu podléhá placené licenci, proto se u těchto dvou odrůd setkáte zpravidla s vyšší cenou. Každopádně jsou to ověřené druhy, které není nutno na zimu chránit. Další kultivary již vaši pomoc při silných mrazech budou potřebovat. ”Exmouth” je velmi mrazuvzdorný kultivar, jež se s úspěchem rozšiřuje do severnějších částí Itálie, Velké Británie a USA. Odolává mrazům do cca -25°C a má o něco menší a kompaktnější růst, takže si ji můžete dovolit i vy, pokud máte středně velkou zahradu. A máte-li zahradu opravdu malou, pro vás bude ideální odrůda “Little Gem” s květy o průměru 15-20 cm. Roste pomalu a hustě. U nás se velmi populární stala odrůda “Goliath”, její mrazuvzdornost je rovněž dobrá (cca -23 až -25°C) a navíc kvete již v mladém věku a poupata se tvoří neustále celé léto až do posledních teplých dnů ranného podzimu.

Magnolia grandiflora Edith Bogue

Magnolia grandiflora Gallissonniere listy

Magnolia grandiflora Goliath listy

Magnolia grandiflora Goliath

Milan Havlis, Specializované zahradnictví
Chlumec 23, 382 32 Velešín
www.havlis.cz

Články: letní magnólie

24.03. 2016
4.03 kB čtenářů
Kvetoucí stromy na balkoně a terase
21.06. 2007
31.45 kB čtenářů
Letní magnólie – královny mezi stromy (2)
18.03. 2008
20.91 kB čtenářů
Nůžky - řez květin, zastřižení trávníku, vytrhávač plevele
03.08. 2008
20.53 kB čtenářů
Srpen v zahradě
Diskusní fórum / Keře a stromy
19.09. 2016
502 čtenářů
Menší dřevina - metr od domu a 0,4 m od plynoměru
14.02. 2016
2.53 kB čtenářů
Keře, stromky a rostliny na terasu - celoroční!
04.05. 2015
10.09 kB čtenářů
Výsadba keřů
21.10. 2014
70.11 kB čtenářů
Vrba japonská - zasychání Hakuro Nishiki
16.12. 2013
8.40 kB čtenářů
Delonix - ohňový strom
11.10. 2013
9.55 kB čtenářů
Živé ploty nestříhané
08.10. 2013
7.74 kB čtenářů
Původní keře - živý plot
07.10. 2013
13.34 kB čtenářů
Původní keře - druhy vhodné do zahrad
07.10. 2013
14.77 kB čtenářů
Bezúdržbový živý plot
01.10. 2013
34.01 kB čtenářů
Neopadavé keře do živého plotu
27.08. 2013
148.94 kB čtenářů
Goji, kustovnice čínská - pěstování