Letní magnólie – královny mezi stromy (1)

S oblibou tvrdím, že pokud chcete strom, který si budete sami závidět, pořiďte si velkokvětou magnólii – Magnolia grandiflora. Proč? Protože je úžasná!

Už je tomu více než 10 let, co jsem navštívil zámek Windsdor v Anglii. Bylo ke konci léta a na tamních vysokých kamenných zdech opevnění se leskly obrovské zelené listy a mezi nimi něco, co jsem si tehdy ani netroufl zdálky nazvat květy. Nebyly srovnatelné s ničím, co kvete u nás. Obrovské, čistě bílé a, jak jsem později zjistil, nádherně vonné. Velkolepost královského sídla společně s monumentalitou dlouhých a vysokých zdí si žádala dobře zvolený doplněk a moudrý zahradník jej tehdy zvolil skvěle. K patám zdí zasázel tyto krásné stromy, které poté vyřezával tak, aby se tiskly ke zdem a tvořil jakýsi pokryv z nepravidelného větvení a okázalého olistění, jež na zimu neopadá. Celkově měla rostlina působit, jako by se po zdech pnula a to se podařilo. Jeho mistrovské dílo pak bylo rok co rok v létě korunováno množstvím bílých květů.

V ten okamžik jsem se rozhodl, že takovou magnólii musím mít stůj co stůj. Můj průvodce se jen ušklíbl a s anglickou pýchou v oku mě upozornil, že tato rostlina je příliš choulostivá, než aby vydržela české mrazy a že ji mohou mít jen oni v Anglii, kde téměř nemrzne. Ještě netušil, jak daleko zajdu, abych ho přesvědčil o opaku. Trvalo to opravdu několik let, než se mi podařilo dobrat se zdrojů spíše od nadšených obdivovatelů a pěstitelů této rostliny v nehostinných podmínkách než encyklopedických údajů, které vesměs vylučují její existenci v zemích, kde mrazy klesají pod -15°C. Velmi zkráceně, štěstí mi přálo a historie hledání této chlouby letních zahrad pro naše podnebí má své ovoce. A po několika letech zkoušení a testovacích výsadbách máme výsledky. Jaké? Pozitivní!

Je nám tímto velkou ctí představit nejkrásnější kvetoucí strom planety pro mírné klima, magnólii velkokvětou – Magnolia grandiflora. V anglickém názvosloví je také nazývána magnólií jižní nebo kalifornskou. Jedná se o středně velký strom u nás, ve své domovině však o vzrůstný a široký kousek. Listy jsou tmavě zelené, extrémně lesklé, neopadavé a zespod jej pokrývají zrzavě hnědé chloupky. Květy jsou okázalé, mají 9-12 sněhově, později až krémově bílých okvětních plátků, a jsou obrovské: 15-30 cm v průměru (podle druhu). Její původ náleží do jihovýchodní části pobřeží USA, odkud se přirozený výskyt táhne až do centrální Kalifornie. Proto je nazývána “jižní” a až donedávna byla doménou zemí s teplými zimami a slunným a horkým létem. Ale byl by v tom čert, aby se nestalo něco, co malinko zamíchalo kartami. V severní části USA přirozeně rostou magnólie opadavé, podobné těm, na které jsme zvyklí na jaře u nás. Několik druhů má dokonce květy podobné tomuto jižnímu druhu. Má se za to, že v průběhu množství let, jak výskyt magnólie velkokvěté postupoval podél východního pobřeží výše na sever, přirozeně vznikl hybrid právě mezi druhem opadavým a druhem neopadavým. Toto pomezí bylo nalezeno ve státe Virginia, odtud také jméno Magnolia virginiana. Vlhká, až téměř bažinatá místa milující rostlina má neopadavé listy a bílé květy a odolává daleko silnějším mrazům, než na které je ve své domovině zvyklá. Proto se stala i základem pro zkoumání jejích vlastností a výsledky byly použity pro šlechtění o mnoho krásnější kolegyně – magnólie velkokvěté tak, aby byla mrazuvzdornost virginiany vštípena grandifloře.

Žádný z pěstitelů se nepochlubil, jak přesně svého výsledku dosáhl, ale na trhu se začaly objevovat odrůdy, které jsou schopny přežít různé stupně mrazů a navíc s minimálními ztrátami olistění přes zimu. Z USA do Evropy, konkrétně do Francie, byla před více jak 150 lety dovezena rostlina, jež prosperovala i v chladnějších regionech a stala se žádaným artiklem nejenom pro Středozemí ale i pro teplejší oblasti kontinentální Evropy. Byla pojmenována “Gallissonniére” po francouzském guvernérovi v Kanadě v 18.století. Dost možná je to právě ona, která zdobí zámek ve Windsdoru, neboť se s úspěchem začala pěstovat i v Anglii a Irsku. Vedle štíhlých, vysokých cypřišů je v Itálii tento druh neodmyslitelný symbol Toskánska. V téměř každé zahradě najdete alespoň jednu, většinou stříhanou do kuželů nebo subtilních tvarů, aby se dosáhlo maximálního efektu na malém prostoru. Má velké listy do špičky a velké květy, její spolehlivá mrazuvzdornost je cca -20°C a setkáte se s ní i na úpatí italských Alp. Dalším kultivarem se zajímavou historií je “Edith Bogue”. Příběh praví, že jednu velmi krutou zimu v severní části New Jersey v USA pomrzly paní Bogueové téměř všechny velkokvěté magnólie při teplotách kolem -30°C. Zbyla pouze jedna, která se měla čile k světu a tak ji zkusila množit. Brzy zjistila, že jí příroda seslala velmi odolný klon, díky němuž je nyní určitě milionářka, neboť jej nechala patentovat a množení podléhá placené licenci. Květy nese velké, stejně jako listy. To botanici v Kanadě, ve státě British Columbia, nezaháleli a vypěstovali také mrazuvzdornou odrůdu, jež úspěšně konkuruje Edith Bogue, neboť rovněž výborně vzdoruje silným mrazům a nadšení pěstitelé se přou, která z nich je navíc odolnější zimnímu úpalu bez markantního poškození listů. Dostala jméno “Victoria”. Květy jsou i zde velmi velké, listová poupata mají růžovou barvu a listy jsou 20-30 cm dlouhé. I množení tohoto druhu podléhá placené licenci, proto se u těchto dvou odrůd setkáte zpravidla s vyšší cenou. Každopádně jsou to ověřené druhy, které není nutno na zimu chránit. Další kultivary již vaši pomoc při silných mrazech budou potřebovat. ”Exmouth” je velmi mrazuvzdorný kultivar, jež se s úspěchem rozšiřuje do severnějších částí Itálie, Velké Británie a USA. Odolává mrazům do cca -25°C a má o něco menší a kompaktnější růst, takže si ji můžete dovolit i vy, pokud máte středně velkou zahradu. A máte-li zahradu opravdu malou, pro vás bude ideální odrůda “Little Gem” s květy o průměru 15-20 cm. Roste pomalu a hustě. U nás se velmi populární stala odrůda “Goliath”, její mrazuvzdornost je rovněž dobrá (cca -23 až -25°C) a navíc kvete již v mladém věku a poupata se tvoří neustále celé léto až do posledních teplých dnů ranného podzimu.