Rostliny: Juniperus sabina L. - jalovec chvojka, chvojka klášterská

Načervenalá kůra starších větví se lístkovitě odlupuje, velmi tenké a husté větvičky se šupinovitými i jehlicovitými listy po rozemnutí nepříjemně páchnou. Květní šištice (IV—V) jsou jednopohlavné, žluté samčí i zelenavé samičí vyrůstají na samostatných větévkách, případně rostlinách. Zralé samičí šištice („šišticovité bobule“) jsou kulovité, černomodré, ojíněné. Roste v horách jižní Evropy, Malé Asie a na Kavkaze, dále ve střední Evropě. U nás se pěstuje v parcích a v zahradách jako okrasný, zpravidla poléhavý, význačně suchobytný jehličnan. Vyhovují mu výhřevná a osluněná stanoviště, snáší i úpal. Kdysi býval i v selských zahrádkách, a to jako údajný ochránce lidí před kouzly čarodějnic a zlých bytostí.

Všechny části rostliny, zvláště vrcholky větévek, jsou prudce jedovaté. V silici, která nepříjemně páchne, jsou účinnými látkami sabinen, sabinol, thujol aj. Na pokožku silice působí dráždivě, způsobuje záněty a zpuchýřkovatění. Nezřídka větévky chvojky způsobily smrt z neznalosti jejich prudkých, smrtelně jedovatých účinků. Posloužily však také jako prostředek sebevražedný i vražedný. Z toxikologického hlediska je to jedna z nejnebezpečnějších rostlin. Těhotné ženy používaly sušené větvičky k vyvolání potratu, často s následkem prudkého krvácení a smrti. Chvojka způsobuje zvracení, krvavé průjmy, záněty ledvin a překrvení v oblasti pánve. V konečném stadiu otravy se dostavují křeče, postižený upadá do bezvědomí a umírá. Smrtelná může být už nepatrná dávka 5 —20 g sušených vrcholků větévek nebo 6 kapek silice. Při první pomoci se podporuje zvracení a podává aktivní uhlí, nutný je co nejrychlejší zásah lékaře.

Dříve se v lidovém léčitelství nezodpovědně používaly větvičky chvojky proti bradavicím, vředům a střevním parazitům. Dnes takové využití nepřichází v úvahu, neboť je smrtelně nebezpečné. Za účelem prevence proti nákazám se chvojkou vykuřovala obydlí i stáje.