Traviny - trávy pro solitérní výsadbu

Trávy skýtají okrasu i obživu. S různými druhy se setkáme prakticky na všech stanovištích – na loukách, v lesích, u vody jak u nás tak i v exotické cizině. Trávy také podle některých vědců zahájili naši éru, éru savců. Objevují se totiž na konci druhohor a jejich rozšíření výrazně změnilo tehdejší ekosystémy a vytlačilo v zapomnění rostliny, které byly základem jídelníčku dinosaurů.

Každá zahrada má krátce střižený, svěže zelený trávník, ale traviny jsou také součástí trvalkových záhonů, skalek či zádumčivé hladiny zahradního jezírka. Neohromí nás barvou a velikostí svých květů, protože jsou opylovány větrem. Jejich květy jsou drobné, nenápadné. Trávy jsou ale vynikajícím architektonickým prvkem, který doplňuje a zjemňuje trvalkové výsadby. Některé trávy, a to nejen bambusy, můžou být i významným dominantním prvkem. Použití travin slaďuje expozice na skalce a dodává jim charakter blízký přírodě. Výborně doplní také nádoby, misky, koryta.

Trávy pěstujeme především pro jemné, štíhlé, často obloukovitě prohnuté listy, ale také pro květenství – klasy a laty. Zrající klasy trav jsou zlatavým symbolem pozdního léta a navozují podzimní nostalgii. Suché laty mohou být zajímavým zpestřením suchých květinových aranžmá. Také na nich září podzimní jinovatka a šustění ve větru oživuje zimní zahradu.

Svět okrasných trav je neobyčejně bohatý a pestrý. S trochou nadsázky snad můžeme tvrdit, že neexistuje zahrada, ve které by nebylo možné pěstovat alespoň některé vybrané druhy okrasných trav. Mezi traviny řadíme, ač botanicky nesprávně, také podobné příbuzné rostliny, které sice patří do jiných čeledí, ale vzhledem i použitím se s pravými trávami shodují. Jedná se především o rozličné ostřice a biky.

Trávy pro solitérní výsadbu

Vysoká stébla trav s obloukovitě prohnutými listy se výborně hodí pro solitérní výsadbu ať již do trávníku, tak i v kombinaci s okrasnými přírodními kameny. Podobně jako listnaté dřeviny se i solitérní trávy během roku mění. Na jaře jsou mladé rašící listy svěže zelené, postupně během roku sílí a rostou, až se na podzim zbarví do žluta, purpurova nebo hněda.

Pro solitérní výsadbu se používá především ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis), občas nazývaná „čínský rákos“. K dostání je v mnoha kultivarech například s příčně žlutě pruhovanými listy (´Zebrinus´) nebo s podélně pruhovanými listy (´Goldfelder´, ´Variegatus´). Odrůda ´Gracilimus´ má užší, listy, vzpřímený, gracilní habitus a zakulacený tvar trsů.

Ozdobnice čínská obvykle dorůstá do výšky 150 cm, některé kultivary jsou menší. Vyžaduje kvalitní úrodnou půdu, která je mírně vlhká, ale dostatečně propustná. Stanoviště volíme, slunečné, v horším případě v mírném polostínu. Je-li sucho, především na začátku vegetace, zaléváme. Na zimu suché klasy svážeme a ořežeme až na jaře, než začne rašit.

Ozdobnice velká (Miscanthus floridulus syn.: Miscanthus giganteus) dorůstá do výšky přes 2 m. U nás bohužel nekvete. Její výsadba se používá především k zakrytí nechtěných pohledů na zahradě, ale můžeme ji použít i jako doplněk u pergol nebo vodních ploch. Vyžaduje živné půdy na plném slunci.

Trsť rákosovitá (Arundo donax) je mohutná tráva podobná bambusu. Hojně roste ve Středomoří, kde se její stébla větví a kvetoucí rostliny jsou vysoké i přes 3 m. U nás každoročně zmrzne až k zemi. Pokud její trsy na zimu dobře zakryjeme kompostem, na jaře vyraší mohutná stébla s nápadně širokými listy, které jsou u kultivaru ´Versicolor´navíc žlutě pruhované.

Trsť vysazujeme na chráněná místa podobně jako kortaderii stříbrnou (Cortaderia selloana), známou pampovou trávu. Její pěstování je obtížnější, vyžaduje na zimu krýt nastýlkou suchého listí nebo slámy a igelitem chránit proti vlhkosti. Pokud však zvládneme přezimování, odmění se nám koncem léta nádhernými, hustými zářivými, až 1,8 m vysokými latami.

Méně známou solitérní trávou je Spodiopogon sibiricus. Má až 2,5cm široké listy, které jsou světle zelené s bílým žebrem. V srpnu vykvétá těsně nad listy na stéblech vysokých 120 -130 cm. Vzpřímená lata je zpočátku nápadně rudofialová, v říjnu celá stébla červenají a zasychají společně s listy. Spodiopogon vytváří širší, volnější trsy. Vyžaduje světlé stanoviště a vlhčí, živinami bohatou půdu.

Nápadnými travinami jsou také naše domácí bezkolence. Jak nižší bezkolenec modrý (Molinia caerulea), tak vyšší bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) jsou k dostání v několika kultivarech, které se na podzim výrazně zbarvují do žluta, oranžova až rezava. Stébla mají dlouhá, široce rozložená. Vyžadují dostatečně vlhké stanoviště a stačí jim polostín.